Rodokmeny od mojedejiny.cz

Zneužívání po česku. Tolik případů jsme ještě neměli

Lucie Kozlová má za sebou dvanáctiletou praxi pod vlajkou Bílého kruhu bezpečí. Setkává se s příběhy, které by jiný jen těžko unesl: naslouchá obětem domácího násilí, pomáhá lidem, které někdo sexuálně zneužíval, získává svědectví z rodin, kde se stala vražda. V posledních letech také musí reagovat na nové případy, které souvisí s covidem nebo zhoršující se ekonomickou situací.
Jan Štifter, Foto: Archiv
10. Leden 2023 - 17:28

Co se právě teď děje v českých rodinách?

Po covidové době zaznamenáváme obecně početní nárůst případů. Jak spolu byli lidé zavření doma, zvyšovala se agresivita, odvykli jsme si trávit spolu tolik času. Není dne, kdy by do naší poradny někdo nezavolal nebo nepřišel rovnou z ulice. Tři pracovní dny na klienty čekají dobrovolní poradci, tedy právník, psycholog nebo sociální pracovník, a jejich kapacita je od začátku roku prakticky plná.

Jak tohle zvládáte?

Zvládáme to díky tomu, že intenzivně nabíráme nové dobrovolníky. Loni jsme jich měli třicet, teď už jich je 36 a ve výcviku se připravují další.

Zaznamenali jste nějaký nový trend?

Zvyšují se případy sexuálního zneužívání v rodinách, tohle téma je v naší poradně časté jako nikdy dříve. A zrovna pomáháme v případě vraždy, kdy sedmnáctiletá žena zabila maminku a pokusila se zabít tatínka a bratra. Pomáháme, jak umíme –s právním poradenstvím, psychosociální podporou, ale i finančně třeba v rámci úklidu bytu po brutálních vraždách. Jsme uvnitř nešťastných a velmi intenzivních příběhů.

V Česku roste počet vražd, je jich nejvíce za posledních sedm let. Jak je to se sexuálním zneužíváním v domácnostech? Jsou útočníci vždycky muži?

My jsme měli případy, ve kterých vždy útočil muž, zneužíval vlastní nebo nevlastní dceru. V jediném případě byl poškozeným chlapec. Odhalili jsme to vlastně náhodou – chlapec vyrostl a choval se velmi hrubě ke své partnerce, ona nás požádala o pomoc, a když jsme se jim začali věnovat, zjistili jsme, že byl v dětství zneužívaný mužem.

Otcem, strýcem?

Zneužil ho psycholog. Situace je v šetření policie, chlapců bylo bohužel víc. Psycholog zneužil svou profesi, zapříčinil tak ještě hlubší ztrátu důvěry celé řady pacientů. Je to velmi podobné kauze doktora Jana Cimického. Často se mě lidé ptají, proč to oběti sdělují takhle pozdě, ale je na to jednoduchá odpověď: Zkusily s tím žít, ale nezvládají to. Prožité trauma se jim stále vrací.

 

V tu chvíli se obracejí na vás?

Buď oběti, nebo jejich příbuzní. Mám tu třeba případ, kdy dívku zneužíval otec od jejích deseti let. Ta dívka to možná někomu chtěla říct, ale neodvážila se. Zpravidla to sdělí v situaci, kdy se jí v životě stane něco nestandardního a minulost vyplave na povrch. Na tuto zneužívanou dívku to zkusil chlapec, ona se sesypala, maminka ji vzala k lékaři, který konstatoval, že už dávno sexuální styk proběhl, a tak se to celé začalo řešit. Oběti, zvlášť když je to někdo blízký, a to je v rodině vždycky, pachateli důvěřují a myslí si, že to tak bývá ve všech rodinách – oběť ví, že něco není v pořádku, ale že se to asi normálně děje i jinde. Odžívají si to, vytěsňují to, a vrací se jim to až časem, někdy velmi škaredě. Měli jsme klientku, která přišla patnáct let po znásilnění, ale s tím už, zcela upřímně, v rámci šetření trestného činu neudělá policie vůbec nic, protože důkazy jsou pryč, stejně tak jakékoliv pokusy o svědectví. Patnáct let se tím užírala, a nakonec stejně přišla. Nemůžeme odsuzovat oběti, že si to dlouho nechávají pro sebe. Pro někoho je to přirozené. Jsem si jistá, že je tady mnoho obětí, které si to samy odžily a nikdy se s tím nikomu nesvěří. Každý jsme jiný. Neodžité události se ale vracejí, je těžké si je nést – pachatel je nepotrestaný, někde si běhá, a strach bobtná. Důsledkem bývá naprostá nedůvěra v navazování jakýchkoliv důvěrnějších sociálních interakcí, natož pak sexuálních. A to se nám teď objevuje často.

Děje se to tedy častěji právě teď, nebo to jsou zpravidla starší případy?

Osobně si nemyslím, že jich je víc v tomto reálném čase, ale že se o tom začíná čím dál více mluvit a je více možností pomoci, které jsou dostupné.

Vzrůstá stejným tempem počet falešných obvinění?

Tohle je víc doména žen. Pávě se třeba rozcházejí a chtějí potvrzení, že u nás byly. My ale papír nedáváme, u nás člověk zůstává anonymní. Jsou to ale ojedinělé případy, v tomhle směru nevidím nějaký dramatický nárůst.

Jak do situace vstoupila válka na Ukrajině?

Čekali jsme, že nás Ukrajinci začnou také vyhledávat, ale zatím se to nestalo. Naši dobrovolníci třeba financovali nákupy pro ukrajinské rodiny, ale v poradně Ukrajince vůbec nemáme. Myslím, že řeší jiné starosti. Na rovinu, oni jdou z tak strašného prostředí, že se zaobírají holou existencí: kde bydlet, jak fungovat, jak zapojit děti do české společnosti. Pokud zůstanou, možná se na nás obrátí časem. Převážně odcházely ženy s dětmi, málokdy přišli muži, ti už tady byli a pracovali. Ženy s dětmi se většinou příliš netýrají, tam domácí násilí nebývá, fungují spíš soudržně.

Pokud článek čte někdo, kdo potřebuje vaši pomoc, jak se má ozvat?

Máme webové stránky, telefon a nonstop linku pro akutní případy.

Jak si od těžkých případů čistíte hlavu?

Jsem šťastný člověk, protože všechny práce, které dělám, dělám ráda a baví mě. To je základ zdravé mysli. Působím na krajském úřadě, na univerzitě, dobrovolničím v Bílém kruhu bezpečí, a když mám pocit, že mě něco vyčerpává, tak si „odskočím“ od jednoho k druhému. Zastávám názor, že pokud člověk může pomáhat, pak musí. A někdy to všechno vychodím. Teď jsem právě najela na mód deseti tisíc kroků denně, tak se rozejdu a jdu, u toho si skvěle vyčistím hlavu.


Bílý kruh bezpečí

Riegrova 51, České Budějovice

web: www.bkb.cz

e-mail: bkb.cbudejovice@bkb.cz

tel.: 734 479 644

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz