Jihočeška bude bojovat o Miss Earth

Jak se udržujete ve formě, abyste vypadala takhle dobře? 

Je mi dvacet, takže se ta forma udržuje sama. Počítám s tím, že to tak nebude stále. Zatím si postavu hlídat nemusím. Věnovala jsem se modernímu tanci. Nechodila jsem nikdy do tanečních. Pravděpodobně vám při valčíku pošlapu nohy. Tančila jsem ale asi do osmnácti let. Zpívala jsem ve sboru. Dneska se umění věnuji, maximálně když zpívám v obýváku u televize.

Jakou máte ráda skupinu?

Rybičky 48. To mám taky spojené s bráchou, se kterým pak jezdíme na jejich koncerty. Jinak nemám vyhraněný vkus na hudbu. 

Hudba asi nebude váš koníček. Co děláte ráda?

Mám úplně obyčejné koníčky. Seberu se a jedu k babičce a k dědovi na chalupu. Do jedné malé vesničky u Strakonic. Vezmu si na nohy holínky a jdu na procházku se psem. Ráda cvičím, chodím běhat.

Vy jste si před chvílí dala kuřecí řízek. Jaké jídlo máte nejradši?

S vámi si dám pivo a řízek, ale to není zase tak běžné. I když zrovna řízek je můj oblíbený. Nejím ryby a mořské plody. Taky nemusím zabíjačkové speciality. 

Staráte se o sebe?

To je v dnešní době důležité. Já bych všem holkám chtěla poradit, aby se měly rády. Mně přijde, že málokdy potkáte slečnu, která je sebevědomá a váží si sama sebe. Já ale určitě nejsem ten, kdo by měl jiným radit. Můžu ale použít příklad z rodiny. Moji rodiče měli oba dva nadváhu, začali se řídit kalorickými tabulkami. To není hubnutí na základě diety. Jedná se o zdravé hubnutí a oba udržitelně shodili třicet kilo. Dnes si spolu dáme každé jídlo.

Jak se váš přítel tvářil na vaši účast v soutěži?

Byl na finálovém galavečeru, kdy vyhlašovali vítěze, a když jsem se podívala do publika, tak se smál. Je rozumný kluk a ví, že ho nepošlu k vodě kvůli tomu, že jsem se umístila v nějaké soutěži krásy.

Teď se vám ale pootevřou dveře do velkého světa. Obavy bývají oprávněné.

Já nevyhledávám společnost. Ale lidi se scházejí a rozcházejí. Krizí rozhodně neprocházíme, na to jsme spolu příliš čerstvě.

Zvou vás kluci na rande?

Ano, mám takové reakce na sociálních sítích od nějakých Honzíků z Prahy, kteří mě zvali na večeři. Ale já na takové zprávy nereaguji.

O soutěžích krásy slyšíme mnohé. Často i negativní informace. Proč jste se přihlásila vy?

Neznám na to odpověď. Ale když jsem chodila na základní školu, tak za mojí mamkou přišla nějaká paní, že mě viděla před školou. Řekla si o deset tisíc korun a za to mě naučí chodit po mole. To jsme odmítly. Teď jsem ve dvaceti seděla na gauči u našich, uviděla tu výzvu a přihlásila jsem se. Byla to moje první a asi jediná přihláška do soutěže podobného typu. Vyplnila jsem formulář, kde se píšou i míry. Poslala jsem fotky, něco málo o sobě a oni mi odepsali, že mě chtějí vidět. 

Co se dělo po přihlášce?

Poslali mi informaci o tom, že jsem postoupila do TOP 300. Následně TOP 50. Padesát holek odjelo na jeden zámek na jižní Moravě, kde jsme byly týden a každý den odjížděly dvě holky domů. Nakonec nás zbylo dvanáct. 

Tam už musela být určitá rivalita.

Byla. Ale všechny holky, které nebyly přející, tak odjely předčasně. Osud jim to spočítal. Bylo to nejdříve moc příjemné, ale jak holky vypadávaly, tak se dostavila nervozita a už to tak příjemné nebylo.

Na podzim se chystáte na Miss Earth do Vietnamu. Zatím neznáte ani termín. Jak se budete připravovat?

Musím se ještě naladit, abych si to opravdu odjela užít, a ne se stresovat z dlouhého letu.

Zabýváte se problematikou životního prostředí?

Spíše se zajímám o udržitelnou módu. Není to úplně můj obor, nejsem vystudovaný odborník.

Co vaše okolí, kamarádky? Připomínají vám účast v soutěži? 

Kdykoliv jdu někam za zábavou nebo na pivo s kamarádkami, tak vždycky zazní, že jsem modelka. Ty jsi byla v modelingovém světě. Už se nestane, abych se s někým bavila a on se mě na to nezeptal. Já to chápu, že to lidi zajímá, a já nemám problém o tom vyprávět, ráda o té soutěži mluvím, ale nesmí to trvat moc dlouho. My jsme tady v malém městě, tak to lidi hodně zajímá, ale jsem za to ráda.

Co ve Strakonicích ráda děláte? Je vidět, že to město máte ráda.

Jsem ráda, když se vrátím ze školy z Budějovic, jdu navštívit mamku, která pracuje v zahradnictví. Pak jdu k sobě domů a pak jdu zase k našim na návštěvu, když se vrátí taťka z práce. Přijede brácha a můžeme si popovídat. Mám ráda svou rodinu. Jdeme se projít na Podskalí a já si připadám, jako by mi bylo pět let. Jsem tady spokojená. Nemám ráda velkoměsto. S Prahou si nerozumím, v metru se ztratím během pěti vteřin.

Studujete ekonomii. Proč jste si vybrala právě tento obor?

Studovala jsem střední školu se zaměřením na ekonomii. Chtěla jsem jít na zdrávku, být zdravotní sestřička jako moje babička. Tam se tehdy hlásilo asi 900 holek. Chtěla jsem být učitelkou ve školce, ale do Prachatic na pedárnu jsem pro velký zájem nebyla přijata. Čím déle ekonomii dělám, tím více si s ní rozumím.

Čím se chcete živit?

Nevadilo by mi dělat to, co teď studuju. Ale je rozdíl mezi tím, co by mi nevadilo dělat, a co bych si přála dělat. Nejspokojenější bych byla v nějaké pomáhající profesi. Ale to by mě asi nezabezpečilo.

Nepřemýšlela jste nad tím, že se budete živit tím, jak vypadáte? 

Jsem součástí modelingové agentury, takže nabídky na focení mám a baví mě to. Tak uvidíme, co bude dál. 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz