Ráda se houpu na růžovém obláčku

Zaměřujete se na Budějovice z jejich lepší stránky. Jak moc vnímáte to, co tady lidé kritizují?

Zpráv o tom, co je špatně, je všude spousta. Určitě nemám problém definovat, co se mi nelíbí, ale raději se obklopuji hezkými věcmi, milými lidmi a tvořím pozitivní obsah. Takhle je postavený můj profil i moje knížka. Snažím se neobklopovat negativními vlivy, protože věřím, že bych si pak přivolávala do života to, co tam nechci. Moje okolí i rodina mi někdy říkají, že se houpu na růžovém obláčku, a já říkám, že to tak určitě je a že mě tahle realita baví.

Doplnil bych vlastní zkušenost: Jsme prostě to, co máme rádi. Co nás baví, čím žijeme – rychle a jednoduše se to propisuje i do nás.

Jasně – a tak jsem se vlastně i já stala Budějčandou. Protože já se tady nenarodila, jen tu žiju většinu svého života a mám to tady ráda.

Odkud pocházíte?

Kořeny mám na Táborsku, a tak někdo může tvrdit, že jsem náplava. Dneska ale lidé rodí na různých místech, navíc Budějovice jsou spádová nemocnice a narodí se tady spousta dětí, které ve městě nikdy žít nebudou. Tak zcela upřímně – na rodiště coby nějaký výrazný vklad do života nevěřím. Žiju tady, cítím se jako Budějčanda a chci o městě mluvit, ukazovat ho v dobrém světle, přestože je to o něco těžší; dnešní doba spíš přeje negaci a kontroverzi.

Jsou Budějovice láska na první pohled?

Nebyl to vztah na první dobrou, hodně jsem si k Budějcím musela hledat cestu. Bylo to taky asi tím, že jsem tu začínala žít na vysoké škole a po prvním semestru vyházeli velkou část mých kamarádů, já tu zůstala sama a najednou se rozhlížela, viděla to město, které je v zimě hodně šedivé, a dívala se do tváří lidí, které jsem neznala.

Připadají vám Budějovice šedší než jiná centra?

Je to určitě dané množstvím asfaltu – na to, že jsou Budějovice krajské město, jsou vlastně poměrně malé, a tak mezi jednotlivými částmi nejsou tak velké zelené plochy. Ale došla jsem k tomu, že vztah k městu si člověk dokáže vybudovat, stačí vydržet.

Jak na to?

Přes poznávání, čtení, hledání. Přes naslouchání. Mám ráda gastro, z toho zájmu nakonec vzešel můj profil na Instagramu. Do určité míry je to jedna z cest, jak se člověk může vypořádat s novým prostředím, nástroj, jak ho poznat, jak srůst. A z profilu pak vzešla knížka.
 

Oslovila jste nakladatele, nebo si našli vás?

Oslovilo mě nakladatelství Nastole. Pro mě to byla výzva; říkala jsem si, že by byla škoda na nabídku nepřistoupit. Sociální sítě jsou dočasnější záležitost, hodně specifická, špatně se tam vyhledává a už vůbec tam nemůžete listovat. Když chce někdo strávit pár dní v Budějovicích, potřebuje něco strukturovaného, jednoduše něco do ruky. A lidé se mě někdy ptají, chtějí tipy na to, co v Budějovicích dělat, co tady zažít, a nová knížka je vlastně mou odpovědí na podobné otázky. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz