Rodokmeny od mojedejiny.cz

120 let u strojů. Teď s novou generací

Čtyři firmy nedávno převedl do holdingu – a s tím teď nově bude hospodařit rodinný nadační fond. Miroslav Zemene, úspěšný jihočeský podnikatel, promýšlí něco, co teď hýbe českými firmami: otcové zakladatelé jsou v důchodovém věku, jak to bude dál? Rozhovor o historii, ale také vizích a možnostech. Rozhovor o značce, kde se stírá hrana mezi firmou a rodinou.
Jan Štifter, Foto: Richard Nowak
02. Únor 2026 - 03:32


 

Továrník Zemene – to je pojem, který se rodí už na přelomu 19. a 20. století. Kdo založil továrnu v Trhových Svinech? Váš dědeček nebo pradědeček?

Byl to praděda Rudolf Zemene, v roce 1905 se svým švagrem vystavěli závod na výrobu lehkých hospodářských strojů. Ten historický objekt tam při cestě na Borovany stojí dodnes, funguje v něm truhlárna. Po Rudolfu Zemenovi převzal fabriku jeho syn František, můj dědeček. Společně s Ladislavem Stráským, meziválečným starostou, vybudovali slavnou značku Zemene a Stráský. Vyráběli knoflíky, lisovali, obšívali, posílali zboží do celého světa. Každý se pak vydal vlastní cestou. V padesátých letech jsme o majetek přišli a v roce 1964 jsme opustili Trhové Sviny, vyrůstal jsem v Rožmberku. Být potomkem továrníka, to se komunistům samozřejmě nelíbilo.

Ale nevzdali jste to. Navázali jste po roce 1989.

Při restitucích nás bylo osmnáct vnoučat. Společně jsme měli převzít rodinný majetek. Jsme hodně semknutá rodina, držíme pohromadě, Zemenů v celých Čechách k dnešnímu dni je něco přes třicet a všichni jsme příbuzní. Sešlo se nás tedy osmnáct a radili jsme se, co s tím. Bratranci se mě coby strojaře ptali, jak na to, a já tenkrát říkal, že osmnáct lidí se nikdy nedomluví. Buď na to budeme tři, nebo se restitucí vzdáme. Abychom zůstali v pohodě, abychom si nezničili vztahy. Tak jsme restituce odmítli.

Čím jste v té době byl? Kde jste pracoval?

Vyučil jsem se ve Velešíně, tenkrát tam začínal čtyřletý obor s maturitou: univerzální obráběč kovů, takže jsem se vyučil a hned navazoval maturitou. I přes tehdy nevhodný rodinný původ se mi povedlo udělat Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, studoval jsem za stipendium pro Jihostroj. Proto jsem se pak musel vrátit. Po vysoké a jednoroční vojenské službě jsem v roce 1985 nastoupil do technologie a v roce 1987 jsem prošel výběrem na vedoucího hydrauliky závodu Velešín. Rostl jsem, začínal jsem řídit lidi. Přišel rok 1989, byl jsem mlaďoch, člověk plný energie, představ, bylo mi nějakých osmadvacet let, a jednoho krásného dne si nás v dubnu 1990 svolali a oznámili, že s námi, coby vrcholovým managementem, budou chodit odboráři a posuzovat naši práci. Jako by nepochopili, že doba už je jinde. Vstal jsem tehdy od stolu s tím, že v tomhle nepojedu, odešel z jednání a na vrátnici si od kamelota koupil noviny „Nový život“, kde byla reklama, že ČSTV vypisuje výběrové řízení na technického ředitele firmy SPORTCENTRUM. A v ten moment jsem věděl, co chci dělat.

Ty noviny tam na vás očividně čekaly.

Uspěl jsem, vyhrál v konkurzu a začal společnost řídit. Takhle vznikl CENTES, jedna z firem v našem dnešním holdingu. Transformovali jsme SPORTCENTRUM z výrobního podniku na akciovou společnost. Výrobním programem bylo lyžařské vázání a výroba přezek na obuv pro Botanu Skuteč. Tím, jak se otevřely hranice, začaly se sem právě tyhle věci dovážet a výrobní program se začal velmi rychle rozpadat. Museli jsme něco dělat. Začal jsem jezdit po Německu, sháněl jsem pro firmu práci – Němcům se samozřejmě líbilo, že jsme akciová společnost, ale narážel jsem na otázku: „Kdo jsou vaši akcionáři?“ Akcionáři byli všichni sportovci v Československu. „Aha, děkujeme, na shledanou,“ odpovídali mi. Protože se nikdo nechtěl domlouvat se všemi sportovci v zemi. Tak jsme založili firmu CENTES, ten název znamená Centrum techniky a sportu. Vykoupil jsem akcie a začala nová éra firmy.

Bylo vám třicet – a stál jste v čele velkého podniku. To je příběh, který uměla napsat devadesátá léta.

Byl jsem přehnaně úspěšný podnikatel. V roce 1993 jsem zaměstnával dvě stě lidí, to bylo na tehdejší poměry pořád dost neobvyklé. A tak se o mně mluvilo. Po založení firmy CENTES v roce 1991 jsem byl osloven ministrem hospodářství, abych pro něj pracoval jako poradce. Jako bývalý vedoucí pracovník Jihostroje jsem pak připravoval jeho privatizační projekt. A při tom vlastně vznikl NAVEL.

To je taky zkratka?

Nástroje Velešín. Hlavně Američané se nás ptali, proč jsme vybrali právě tenhle název – v angličtině znamená pupík. To mě, coby němčináře, vůbec nenapadlo. Ale měli jsme odpověď, říkali jsme: „Podívejte se na mapu a najděte na ní Velešín. Je to pupík Evropy.“

To je hodně vtipné.

NAVEL začal spolupracovat s Jihostrojem, který neměl peníze na nákup nových nástrojů, ale na skladě mu leželo zboží za osm milionů korun. Přišel jsem s variantou, že odkoupím zásoby a recipročně budu platit nástroji. Jihostroj se tak zbavoval něčeho, co potřeboval prodal, a obchody se pěkně rozjely. A rostli jsme. CENTES vyráběl interiérový nábytek, ale pro spolupráci s firmou Bauer jsme vytvořili novou firmu – CEBA, tedy spojení CENTES a Bauer. CEBA vznikla v roce 1993. A pak je tu ještě čtvrtá firma SGS SK – naším partnerem v NAVELu byla americká firma SGS, chtěli společný podnik, tak vznikla společnost SGS SK, stoprocentní dcera Navelu, aktivní na Slovensku. Tyhle čtyři firmy dnes zastřešuje ZM Bohemia GROUP.

ZM, Zemene Miroslav – aby jednou i vnoučata věděla, kdo u toho stál na začátku. Dnes jste ve fázi, kdy promýšlíte, jakou strategii zvolit do budoucna, dochází ke generační výměně. Kdy se ve firmách začaly angažovat děti?

Mám dceru Lucku a syna Petra. Oba dva jsou spolumajiteli. Firmy jsem v roce 2021 převedl do rodinného holdingu ZM Bohemia GROUP, kde osmdesát procent držím já, deset procent dcera a deset syn. Ekonomicky to tak vyplynulo. U jednotlivých firem byli na začátku společníci, se kterými jsme se později vypořádali. Před dvanácti lety začal Petr řídit NAVEL jako výkonný ředitel; je taky strojař vystudovaný v Plzni, tam potkal svou budoucí ženu Veroniku, která už pro nás roky pracuje. Lucka, která je architektka, přidala taky ruku k dílu tím, že pro nás navrhovala objekty.

 (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz