Baví mě být kašpárek

Jako školáka bych vás tipla na roztomilého rošťáka. Jsem vedle?

Asi to sedí. Ovšem rodiče byli jiného názoru. Prakticky denně jsem nosil poznámku ze školy i z družiny. 

Dostávali jste ve škole černé a červené puntíky, nebo barevné papírky jako ve filmu Páni kluci?

Kdepak papírky a puntíky. Poznámky. Dlouhé a detailní. A co poznámka, to Saigon doma. Takže školu jsem dost protrpěl. 

Měl jste i dvojku z chování?

Měl. Za neomluvené hodiny v prváku. Ale končil jsem vzorně. 

Víte o tom, že by vám v publiku někdy tleskali i vaši někdejší učitelé?

O tom nevím. Ale jednou mě pozvali do mé školy a tam proběhla podobná scéna jako z filmu Páni kluci, když ředitel školy vychvaloval zlobivé studenty nad prázdnými rakvemi. Taky jsem si vyslechl slova o vzorňákovi. Trochu jsem se styděl.

Kdy a kde vám vůbec poprvé tleskali a smáli se vašim kouskům?

Když jsem jako tříletý v pyžamu a s vařečkou v ruce u dřevěné skříně předváděl předpověď počasí. Ta struktura dřeva vypadala jako izobary, které jsem viděl v televizi. 

Motivovalo vás to vymýšlet další kousky?

Předpověď počasí tehdy ještě ne. Ovšem byl jsem třídní kašpar a to mě samozřejmě bavilo. A čím víc mě to motivovalo, tím delší byly poznámky.

Je pravda, že jste byl na vojně v jižních Čechách?

Je to tak. První rok jsem byl v Horažďovicích na Klatovsku a ve Strakonicích. Celý druhý rok pak v Českých Budějovicích.

Chlapi rádi vyprávějí o vojně, je to i váš případ?

Samozřejmě. Za dva roky člověk zažije neuvěřitelné věci. Tím ale neobhajuji dvouletou základní vojenskou službu. Byla to ztráta času a dvou let života, které mohl člověk prožít smysluplněji. 

Jsou místa v jižních Čechách, na která se rád vracíte?

Jižní Čechy jsou nej. Od mých tří let jsem jezdil s rodiči do Nové Bystřice na rybník Osika, později ke Kunžaku k rybníku Komorník, měl jsem chatu v Dobronicích u Bechyně a dodnes tam jezdím na houby a za kamarády. Osmnáct let se vracím k Horní Plané na Lipno. 

Rybaříte tam?

Jako malý jsem pytlačil. Ale neřeknu kde. I když tak, stejně už je to promlčené. Regulérně s rybářským lístkem jsem jezdil na Lužnici. Ale rybám jsem dal zatím milost. Vlítnu na ně v důchodu. Teď na ně nemám čas. 

Jíte ryby?

Ryby mám moc rád. A prase, když umí plavat, je taky dobré. 

Co nějaké rybářské přání?

Rád bych v Horní Plané na pláži ulovil žraloka bílého na těsto, aby všichni čuměli.

Vojna ale ve vašem životě znamenala důležitý profesní mezník.

Ano, úplně poprvé jsem se objevil v bolševickém pořadu pro vojáky Kompas.

Ve vašem životě sehrál roli i Petr Hannig, který objevil například Lucii Bílou. Nekoketoval jste někdy s myšlenkou stát se zpěvákem?

Petr Hannig mi nabídl spolupráci právě v tom pořadu, kde byl se skupinou Maximum. A zpěvákem jsem být nechtěl. Ideální je zazpívat a lidi se u toho zasmějí. To byl i případ dvou muzikálů. Baví mě být kašpárek.

Jak převrat v roce 1989 změnil váš život?

Totálně. V červnu v roce 1990 jsem ukončil kariéru automechanika, protože se to nedalo stíhat. Ale zároveň padaly kulturáky a práce moc nebylo. Zažil jsem i velmi krušné období. Ona je to vlastně pořád dost nejistá profese.  

Bylo jednodušší bavit lidi v roce 1989 než teď, skoro 33 let po revoluci? 

Myslím, že dnes je to náročnější. S pádem bolševismu sem jezdí prvoligové kapely z celého světa, do toho internet, kde najdete všechno, a pak byste měl přes to všechno zaujmout. A úplně nejlepší je, když vaše představení někdo natočí telefonem z desáté řady a pověsí to na YouTube.

Měl jste absťák, když byla vystoupení kvůli covidu omezena i zakázána? 

Samozřejmě! Seděl jsem rok a půl doma. 

Vymýšlel jste nová vystoupení?

Doba nebyla příliš inspirativní, takže jsem místo vymýšlení nových věcí opravoval a dával do pořádku věci, na které jsem neměl čas. 

Kdo je váš první posluchač?

Většinou až lidi na premiéře. A agenturník.  

Odboural vás někdy divák?

Divák ne. Ale kolegyně Šárka Vaňková. Měli jsme i období, kdy jsme soutěžili, kdo koho odbourá. Oběma většinou stačilo málo. 

Smál jste se někdy, až vám tekly slzy?

Zažil jsem to. Ale v poslední době ne. Zasměju se, nicméně slzy nic.

Ale určitě se při vystoupení někdy aspoň zapotíte.

Jasan. Většinou to způsobí technické problémy nebo moje debilita. Třeba když začnu vybalovat v Rumburku před představením a vzpomenu si, že mikrofon mám doma v jiném kufru. Pokud se lidi baví, odjíždím nabitý a svěží. Pokud se nebaví, tak vybitý a bez věže. 

Koho parodujete nejradši? 

Tenoristu. Dobře si u toho zařvu. 

Naštval jste někdy někoho svým vystoupením? 

Jeden čas mi psal nějaký zaťatý komunista. Anonymně a na stroji. Jen potvrdil, co jsou zač… Pakáž.

K vašemu image patří náušnice. Odkdy je nosíte?

Od prváku. Ucho jsem si píchnul sám. Jehla prošla překvapivě hladce až do krku. Druhou mám kvůli sestře. Chtěla si nechat nastřelit jen jednu náušnici, ale druhá by byla k ničemu, tak mě ukecala. 

Máte i piercing a tetování?

Nemám. A nelíbí se mi především na ženách. Většinou si buchty tetováním dohání nějaký mindrák nebo už neví, co roupama. Za mých mladých let chodili potetovaní jen chlapi, kteří prošli kriminálem. I když vlastně já jsem mamlas se dvěma náušnicemi.

Umíte si opravit auto, když jste vyučený automechanik?

Umím dolít vodu do ostřikovačů a dofoukat pneumatiky u pumpy. Na zbytek jezdím k odborníkům. 

Řídíte sám?

Jezdím sám. Bojím se totiž jako spolujezdec. Letos 2. února jsem v Budějovicích zastavil na červenou, a zezadu prásk. Chytrák ani nebrzdil. Takže jsem byl dva měsíce bez auta. Ale teď už zase jezdím – tak brzy nastartuju auto a přijedu na jih nebo na západ.

Zdeněk Izer

komik, bavič, imitátor, moderátor, herec

Narodil se 7. září 1966.

Původním povoláním je automechanik.

Do povědomí diváků se dostal začátkem 90. let ve dvojici s Markem Dobrodinským. Později vystupoval s Petrem Freundem a s Šárkou Vaňkovou.

Natočil zábavné televizní pořady (např. Na palmě!,Telebazar, Kinobazar, Pípšoubazar, Jen blbni!), sérii kazet a CD (např. Policejní akademie, Ve dne zataženo, v noci roztaženo!, Nemocnice na kraji vesnice).

Od roku 2017 vystupuje sólově, v současné době se svými pořady „Zdeněk Izer a autokolektiv“ a „Zdeněk Izer na plný coole“.

Ve volném čase se věnuje psovi, zahrádce a rybaření.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz