Bratr Filip, rebel víry

Kudy vedla vaše cesta ke kněžskému povolání?

Oba moji rodiče byli duchovní. Do církve jsem tak vstoupil chtě nechtě. Kolem dvaceti let jsem ale prodělal krizi víry, kdy jsem musel opustit dětskou víru a najít tu, o kterou se můžu vnitřně opřít. Taky jsem chtěl pomoct církvi a měnit její tvář v trochu lidštější a víc podobnou té, kterou vidím u Ježíše, totiž ve společenství přátel, ne jen ji zvenku kritizovat a pokřikovat, co všechno je na povrchu vidět jako špatné. Později jsem zjistil, že je třeba začít od těch nejzákladnějších věcí, jako je tělo, jeho sexualita, nemocné vztahy v rodinách, které jsem mimochodem zažíval sám u sebe. Dál to byla touha vtáhnout do církve ženské kruhy, detabuizovat psychické potíže a dát prostor laikům, aby se podíleli na liturgii.

Jak se vaše krize projevovala?

Tak takové to rebelantství. (usměje se) Často mne opouštěly síly, protože církev je opravdu někdy moloch, který jen tak neproniknete, ale víra v to, že se mnou je Ježíš, stejně jako je se všemi lúzry, odepsanými a ztracenými, mne nikdy neopustila. To vše v podstatě trvá ale doteď. Postava Krista mě vždy přitahovala tím, že překračovala hranice, Ježíš byl rebel, ne nějaký chudinka nebo přemýšlivý chlapíček. Taky rád vstupuji na zakázaná území, tak jak to čtu v evangeliích, a bavím se s lidmi, které církev vypudila ze svého středu, překračuji limity. Někdy v tom jdu poměrně daleko a určitě dělám spoustu chyb. Líbí se mi Ježíšova mužská energie i ten aspekt takového spravedlivého hněvu, až někdy cholerického, který je v něm ukrytý, když například v chrámu zpřevrací stoly směnárníků a možná občas i někoho kopne do zadku, protože nechce, aby se s Bohem a jeho uzdravením kšeftovalo.

V čem překračujete ty hranice?

Hodně se věnuju sexuálním menšinám. Dělám bohoslužby pro LGBT komunitu, nebojím se respektu k ostatním náboženstvím. Věnuju se HIV pozitivním lidem, lidem, kteří si prošli rozvodem, a zvu je ke svátostem, které mají být lékem, a nikoliv odměnou. Prostě všem těm, od kterých dávají druzí ruce pryč. Dál bych rád, abychom se nebáli východních praxí meditace, tantry, a především dali v kostele prostor třeba tělesným cvičením, jako je jóga. Prostě kostely konečně otevřeli lidem, ne nějakým „vyvoleným“, kteří o sobě smýšlejí jako o jakési elitě.

Četla jsem váš článek „Bůh je sexuální“. Bylo to tedy hodně osvěžující a uvolňující čtení.

Mnoho lidí si myslí, že jen provokuji, ale já to myslím naprosto vážně. Většina lidí na světě je zraněná ve svém klíně. Ano, Bůh je nesmírně sexuální. Už jen tím, že stvořil člověka, vždyť stvoření je vlastně sexuální akt. My jsme sexualitu redukovali jen na soulož, ale tak to není. Já vnímám sexuální energii v tom nejširším slova smyslu, je to univerzální tvůrčí energie, která mezi námi proudí, není sprostá nebo jen k „plození dětí“. Vše kolem nás je nesmírně sexuální. V tomhle je mi blízké učení tantry, se kterým se seznamuji a velmi mne zaujalo. Když v kostele řeknu, že Ježíš byl prostě jeden z největších tantriků, které znám, tak to zašumí. On měl svou sexualitu nesmírně zvládnutou. Byl to normální muž, člověk, který si prošel vším, hladem na poušti i hostinami, nebál se ženského dotyku, a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby měl vztah s nějakou ženou, včetně sexuální praxe. Za to okleštění sexuality nese hodně odpovědnost i americké puritánství a novoplatonský dualismus „dobré“ duše a „zlého“ těla, které někteří křesťané vnímají jako vězení. Nedivím se, že pak vznikají kurzy vědomého milování apod., protože je to dlouhodobě potlačeno a je po tom hlad. Sexualita je úzce spojená s radostí, a stačí se podívat na některé věřící, jejich chmurný výraz a hned vidíte, co jim schází.

Jak vnímáte v kontextu vaší víry homosexualitu?

Já ji hlavně vůbec nechci oddělovat od sexuality. Mně nepřijde správné vypichovat homosexualitu a heterosexualitu, ale mluvit o sexualitě jako takové. Proto nemám žádné předsudky vůči gayům nebo lesbám. Máme tu několik duchovních, kteří jsou gayové a lesby. No a co? Vždyť jsou to laskaví lidé. Jejich orientace není žádnou překážkou, a pokud je přiznaná a vnitřně přijatá, o to lépe. Já respektuju sexualitu každého člověka; na prvním místě je ale, aby byla svobodná. Ve vztahu je základní podmínkou, aby to bylo svobodné, dospělé a vědomé konání obou stran. Z toho vypadává samozřejmě pedofilie a další zvrácené podoby sexuality, které hrubě odsuzuju. Ale pokud se dva muži, dvě ženy milují a je jim spolu dobře, tak to je správné a krásné. Láska je vždycky krásná.

V roce 2015 vyhořel kompletně váš mirovický kostel. Jak jste se s takovou událostí vyrovnával?

Ano, vyhořel těsně před Velikonoci v březnu. Nejdřív jsem se na několik měsíců vzepjal a pustil se do obnovy, ale pak jsem se zhroutil, došly mi síly. Byla to pro mě poslední kapka dlouhodobějších problémů. Byla to taková ta klasická deprese – ležel jsem v posteli a nebyl schopen vstát, ztratil jsem zájem o vše, smysl. Pak jsem byl několik týdnů v Centru krizové intervence v Bohnicích, to mi pomohlo a také mě navedlo k psychoterapii a ukázalo docela nové cesty. Dnes jsem za to velmi vděčný. Dodnes mám svého terapeuta. Kostel se pak díky příspěvkům lidí, dalších přispěvatelů a půjček podařilo obnovit a já jsem rád, že jsem to nevzdal.

Téma psychického zdraví je tedy dalším vaším polem působnosti?

Ano, na mě se obrací celá řada věřících s tím, jestli není proti Bohu brát léky na úzkost, antidepresiva atd. Někteří kněží jsou dnes jakoby zbytnělí v představách středověku a ve zpovědnici radí věřícím, ať se zkrátka více modlí a jejich psychické problémy ustanou. Někteří dokonce takovým lidem říkají, že je to trest. To je příšernost. Z psychických problémů se ale člověk nemůže vymodlit. S tím mám sám zkušenosti. Takže lidem říkám, že je důležitá psychoterapie, návštěva psychiatra, včetně pravidelného užívání farmak a duchovní péče, a rád jim zprostředkuji kontakt na odborníky. Církvi dnes celkově chybí odvaha, aby odpovídala na otázky, které si lidé skutečně kladou – reálný život, vztahy, rozpady vztahů, sexualita, exekuce, nehody, nemoci, pracovní problémy. Nedivím se pak, že církev není pro lidi zajímavá, když jim vypráví nejprve o asexuálních světcích a filozofech nebo je vede k hloupému nacionalismu a druhé jen odsuzuje. (...)

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz