Budoucnost je v datech
V jednom rozhovoru jste řekl, že vám E.ON dal možnost splnit si své sny. Máte splněno, nebo ještě pořád sníte?
Nadále sním. Když jsem zvažoval, kam po škole nastoupit do práce, hledal jsem místo, kde bych mohl hodně cestovat. Měl jsem plány, kam bych se chtěl podívat; s E.ONem si postupně řadu míst odškrtávám. Jsme součástí velké mezinárodní společnosti, tak se tohle daří, mezinárodní spolupráce je pro nás opravdu důležitá.
Co vás na cestování nejvíc baví?
Především to, že poznáváte jinou kulturu, jiný styl práce. Trochu jinak se chovají lidé ve Španělsku, jinak v Itálii a jinak u nás. Někdy je napínavé tohle pozorovat. Procestoval jsem i část Asie, ale ještě mi tam některé turisticky zajímavé státy chybějí, takže pořád o něčem sním, třeba o návštěvě Vietnamu nebo Japonska.
A jiné sny než touha cestovat?
Mám jich spoustu, a myslím, že pro jejich plnění je celkem dobrá doba. Stojíme před boomem obnovitelných zdrojů, implementace nových technologií přinese významnou revoluci. Změní se chování zákazníků i komplexní vnímání energetiky. Chci být u toho. Posune se celý trh – pokud jsme dosud vnímali energetiku jako konzervativní odvětví, někdy až nudný byznys, pak se nebudeme stačit divit. To, co nás čeká, bude velké.
O jak dlouhé době se bavíme?
Výrazné změny se odehrají tak během pěti, sedmi let.
Dovolím si ještě jednu vaši citaci: „Naším cílem je připravit síť na vše, co se odehraje v následujících desetiletích, v horizontu cca 40 let.“ V téhle sféře lze skutečně plánovat až tak daleko?
Teoreticky ano. V oblasti energetických sítí a rozvojových plánů se chováme tak, aby elektrické rozvody skutečně vydržely řadu dekád a pořád fungovaly. Používáme osvědčené materiály, snažíme se, aby to, co děláme, dobře sloužilo generacím po nás. To je to dlouhodobé hledisko. Na kratší dobu plánujeme telekomunikační a datové sítě, veškeré moderní technologie založené na IT. Ty samozřejmě nevydrží čtyřicet let, ale začínají dominovat. My dnes propojujeme svět hmatatelného a neuchopitelného, přičemž víme, že budoucnost je v datech, bude dynamická a založená na technologiích.
Kde v těch datech stojí člověk?
Ten o tom všem rozhoduje. Dnes mu možná stačí odebírat elektřinu, ale za pár let bude chtít dodávat vlastní proud do sítě, bude se chtít výrazněji podílet na celém procesu, a my proto už teď musíme vytvářet funkční ekosystém, zázemí pro takové prostředí. Výrazně vzrůstá naše propojení s energetikou, začínáme jezdit elektromobily, máme fotovoltaiku na střeše, využíváme možností smart-home.
Jak daleko tedy reálně vidíte?
Minimálně dvě až tři dekády můžeme promýšlet. Vycházíme ze strategických a klimatických plánů, které si předsevzala Evropa, jsou součástí zeleného balíčku, tedy udržitelnosti, snižování emisí či rozvoje obnovitelných zdrojů, to všechno je běh na dlouhou trať. Začalo to u žárovek, dnes si už klasickou žárovku prakticky nekoupíte a málokdo už staví dům bez obnovitelného zdroje. Tahle rozhodnutí mají dlouhodobé dopady, ale směr je jasný a bude čistý a zelený a hlavně udržitelný, šetrný vůči životnímu prostředí a naší planetě.
Když se ohlédneme o čtyřicet let nazpátek, mohli lidé předvídat dnešek?
Nemohli očekávat naši realitu, ale třeba síť pro dnešek postavili dobře a stabilně. Do našich sítí nyní instalujeme chytré prvky tak, abychom ji dokázali monitorovat a plně dálkově ovládat. Neprožili jsme zatím tak významný boom obnovitelných zdrojů jako sousedi v Německu nebo v oblastech kolem Severního moře, kde dnes mají problémy s tím, že síť není schopná ty zdroje akceptovat, ale rozhodně potřebujeme být připraveni na budoucnost.
Jak do energetiky promlouvá elektromobilita?
Elektromobilita má budoucnost, trajektorie je naprosto jasná. Automobilky budou připravovat více modelů, jejich počet poroste, stejně tak počet dobíjecích stanic; nyní je elektromobil či hybrid ještě trošku specifické vozidlo, druhé do rodiny nebo auto do města, to se ale do budoucna změní.
Převálcují elektromobily tradiční automobily?
Záleží na prostředí a vzdálenostech. Některé elektromobily dnes už ujedou i pět set kilometrů, což by většině lidí v Česku mělo stačit. Cena se také mění, aby byla konkurenceschopná. Nikdy jsem nebyl zastáncem hybridů, ty jsou podle mě jen mezikrokem, časem zcela zmizí. Prim také může hrát vodík, a to i u lehkých užitkových vozů. V Evropě teď běží vedle sebe spousta vodíkových projektů, ale tam je horizont o něco delší.
Je už dnes běžné, že lidé z E.ONu jezdí v elektromobilech?
Chceme tomu jít naproti, snažíme se takovými vozy vybavovat naše pracoviště tam, kde je to možné a charakter práce to dovolí. Samozřejmě nejsme schopni nahradit velkou, těžkou techniku, auta s plošinami, takové elektromobily se ani nevyrábějí.
Zatím?
Řekl bych, že i do budoucna by to bylo velmi složité. Ani by to nedávalo smysl. Auta jsou to těžká, musela by mít naložené baterky, asi bychom z takového vozu udělali tank.
V E.ONu jste zažil první brigádu před patnácti lety, tehdy vám bylo dvacet let. Co jste si z té brigády odnesl a používáte to dodnes?
Pamatuji si, jak jsem tehdy pracoval ještě v předchůdci dnešního SAP. Dneska jsem zodpovědný za oblast IT, a přitom IT nebylo nikdy můj šálek kávy. V podobných programech jako SAP se trápím, protože v nich nepracuji příliš často. Než do toho proniknu, vznikne nová verze, a já se jen rozčiluji a jsem zase na začátku. Tohle není pro mě. Mám rád vymýšlení nových věcí, kreativitu a drive. Baví mě geografické nebo výpočtové programy, kde prostě něco bádám.
Kolik zastávek jste měl na cestě firmou?
To byly tři čtyři brigády a pak pět pracovních pozic, prošel jsem si celou společností. Na konci třetího ročníku vysoké školy jsem na dva měsíce vycestoval do Německa, od čtvrťáku jsem už na částečný úvazek pracoval tady. Po dokončení školy jsem nastoupil na pozici projektového manažera. Rozjely se pak cesty, za které jsem moc rád. Víc než rok jsem působil v Mnichově a později ve švédském městě Malmö.
Změnila vaši duševní hygienu nějak koronavirová krize, kdy lidé přešli na home-office? Není té práce najednou večer doma víc než dřív?
Naopak mi to pomohlo – člověk si může uvědomit, jak moc se věnuje práci. Často počítač vůbec nevypnete. To rozhodně není pro psychiku dobré, když můžete kdykoliv nahlédnout do pracovních e-mailů, když ta práce je pořád doma tak trochu přítomná. Vědomě tedy počítač vypínám a vědomě dávám z ruky služební telefon. Někdo se pak diví, proč jsem mu nezvedl telefon po šesté nebo sedmé večerní, ale ráno to jde taky vyřídit a často lépe.
Takže vám doma nehraje orchestr různých vyzvánění, kde něco přijde do SMS, pak se ozve messenger a za chvíli WhatsApp.
Míval jsem upozornění v hodinkách, ale to jsem už zrušil. I tak o práci ale přemýšlím hodně. Honí se mi hlavou, jak některé věci dělat lépe, a tohle se mi pak někdy skutečně přesouvá i do snů. Ale rozhodně bych se nechtěl znovu dostat do situace, kterou jsem zažil v Německu, tehdy jsem spal buď s počítačem, nebo tužkou a papírem v ruce. Je fajn, když vás přes noc něco napadne, ale není možné pracovat pořád.
Je vám pětatřicet, patříte mezi top manažery na jihu Čech. Jaký byl předpoklad pro to, abyste mohl takhle výrazně růst?
Pomohla mi vysoká škola, studoval jsem technickou univerzitu, ale důležité byly i jazyky. Byť angličtina vládne světu, spoustu dveří mi otevřela němčina. V E.ONu máme velké množství mezinárodních týmů, takže člověk se angličtině nevyhne, sídlo skupiny je ale v Německu a celá řada našich aktivit je založená na spolupráci s německým vedením. Tak jsem vděčný svému tátovi, který mě nutil studovat němčinu. Pochopil jsem, že se nikde nenaučím němčinu tak jako v Německu, to byl ten důvod, proč jsem chtěl pryč.
To byl dobrý postřeh.
Nejlepší. Taky jsem měl štěstí na lidi. Snažil jsem se vyhledávat týmy, kolegy nebo projekty, kde jsem se mohl něco naučit. Všem studentům bych navíc doporučil, aby pracovali na svém všeobecném rozhledu, aby neviděli jen svůj obor, ale o všem chtěli vědět co nejvíc. Otevírá se pak před vámi spousta souvislostí. A to souvisí i s energetikou, ta má taky mnoho odvětví a barev. Díky internetu se dnes můžete vlastně pořád vzdělávat.
Je E.ON svět sám pro sebe? Jsou nějak rozpoznatelní lidi, kteří tu pracují, mají nějaké specifické návyky, nebo jen do jednoho odebírají elektřinu z vaší sítě?
Většina našich zaměstnanců je určitě hrdá na svou firmu. E.ON je stabilní zaměstnavatel a taky je hodně fér. Stará se o své lidi, což je výrazněji vidět teď, kdy v zemi řádí covid, ale tady u nás ve firmě je cítit péče a starost, abychom se s tím dobře vypořádali, aby se lidé cítili bezpečně. Tak si myslím, že naši zaměstnanci mohou mít svou firmu rádi. To bych řekl, že bude ten průsečík, na který se ptáte.
Co ještě ukázal rok v karanténě?
Ten rok ukázal spoustu nových příležitostí, museli jsme na ně reagovat. Posílili jsme oblast digitalizace, protože papírová forma přestávala fungovat. Zvýšili jsme bezpečnost v síti. Řadu kroků jsme museli zavést ze dne na den, a to jsme relativně dost konzervativní společnost.
Rozdělovali jsme lidi do speciálních skupin, abychom minimalizovali jejich kontakt, rozšířili počet dispečerských pracovišť, kde to bylo možné přešli jsme na plný home office. O distribuční síť se pořád někdo musí starat, protože může dojít k situaci, která vyžaduje okamžitý zásah – a naším cílem je, aby naši klienti měli dodávku elektřiny vždy a všude. Během korony se totiž v plné míře ukázalo, jak moc jsme na dodávkách elektřiny a plynu závislí.
Je energetika ještě pořád ryze mužský svět?
Máme nastavený program udržitelnosti a toto je jedno z témat. Dnes v EG.D tvoří ženy asi dvanáct procent. Je to tedy pořád málo, 9:1. V celém E.ONu je to číslo větší, ale určitě by se nám líbilo, kdyby to bylo ještě víc.
Lze na to nějak tlačit?
Energetika a technické obory stále nejsou pro ženy až tak atraktivní. Ale dnešní energetika není jen o technických tématech, součástí je třeba dotační management, řízení projektů nebo marketing a komunikace. Pro mužský kolektiv je ženský prvek moc důležitý, ženy zjemňují pracovní prostředí, muži si pak k sobě tolik nedovolí.
Zmínil jste značku EG.D, právě tohle je váš svět. Na jihu Čech byli lidé zvyklí na E.ON – proč jste na trh přišli s novým názvem?
Reagovali jsme na nařízení Evropské komise, která chtěla, abychom oddělili obchodní a distribuční část společnosti. Tedy abychom zákazníka nemátli jedním společným jménem, aby bylo jasné, kdo je distributor, tedy provozovatel vedení, a kdo obchodník. Ve jméně EG.D je ukrytá elektřina, plyn a distribuce. Tedy elektricity, gas and distribution. S dovětkem, že jsme součástí skupiny E.ON. Adaptovali jsme německý model, v Německu všechny naše distribuční společnosti mají jiný název, byť jsou částí koncernu a rodiny E.ON.
Bylo důležité dostat z názvu E.ON?
V pravidlech je vizuální a jmenovité oddělení. Tohle je pro nás rozumná volba, bezpečná a dlouhodobá.
Nejsou z toho lidé zmatení?
Věnovali jsme tomu silnou marketingovou kampaň. Ale pokud s námi jako distributorem zákazník nepřichází do styku každý den, nemusí do všeho vidět tak podrobně – vždyť dnes s námi jednáte ve chvíli, kdy začínáte stavět rodinný dům, když se objeví nějaká porucha nebo přijde roční vyúčtování. A výpadky jsou stále vzácnější, obzvlášť pokud bydlíte ve městě, jako jsou České Budějovice, kde jsou rozvody v zemi. Ani si nepamatuji, kdy jsem měl doma naposledy výpadek. Povědomí o EG.D roste, je to jen otázka času.
Podle čeho se dnes zákazník rozhoduje, kterého zvolit dodavatele energie?
Takoví Švédové daleko víc přemýšlejí o celospolečenském efektu, cena tam hraje zanedbatelnou roli. Ptají se, jaká je společenská odpovědnost firmy, jaké má dopady na životní prostředí, alfou i omegou je pro ně sociální přístup. U nás je stále primárním aspektem cena. Lidé hledají úsporu a často volí toho nejlevnějšího, někdy tak podepíší smlouvu nějaké garážové firmě, která je dostane do problémů. Ale i tady vnímám posun.
Čím jsou Češi bohatší, tím spíš zohledňují další aspekty?
Určitě ano. Snažíme se v oblasti společenské odpovědnosti podnikat zásadní a důležité kroky. Očekávám, že se vnímání zákazníků bude i v této oblasti měnit. Výrazné slovo v tom bude mít mladá generace, která má trochu jinak postavené priority, přemýšlí globálněji, chová se odpovědněji. My zatím investujeme do naší sítě, získáváme na to evropské dotace, společně s kolegy z Bavorska jsme teď součástí projektu Gabreta, kde budeme žádat Evropsku komisi téměř o sedm set milionů eur na modernizaci sítí právě pro oblast česko-německého pomezí. Tyhle projekty jsou důležité mimo jiné proto, abychom snížili zatížení koncového zákazníka. Dostane lepší síť za cenu, o které by se vám ani nesnilo.
Sníte jenom o práci?
Nejen. Snažím se teď manželku přemluvit, abychom si pořídili druhého psa nebo třetí dítě. Anebo jen vyrazili někam do světa na další pěknou dovolenou a za zážitky.
Jak to dopadne?
Doufám, že aspoň jedno z toho vyjde.
Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz