Rodokmeny od mojedejiny.cz

Čestmír ze sídliště

Jeden z nejsledovanějších novinářů dneška Čestmír Strakatý (39) pochází z Tábora. Větší část života ale strávil v Praze. Že se vrátí domů, nevylučuje. „Moje žena se narodila na Žižkově, to je Pražačka se vším všudy, pro ni by to bylo složitější. Ale pořád tu jsem hlavně proto, že tu být chci. Žiju na skvělém místě, kde všechno, co potřebuju, mám poměrně blízko. Praha je pro mě příjemná a pohodlná,“ říká v barbarském rozhovoru.
Jan Štifter, Hynek Štifter, Foto: Milan Havlík
04. Červenec 2024 - 13:08

Kde se vzal rod Strakatých? Moc vás v zemi není.

Je nás málo, to je pravda, ale kořeny rodu neznám. Jméno Čestmír se u nás dědí. Můj otec je Čestmír, děda byl taky. Třeba se k tomu jednou dostanu a rod prozkoumám.

Vyrůstal jste v Táboře. Jak dlouho jste tam žil?

Byť jsem táborský rodák a chvíli jsem bydlel na Pražském Sídlišti, už jako velmi malý kluk jsem se přestěhoval na „Sojčí vrch“ – na Sídliště nad Lužnicí. Tam jsem žil do té doby, než jsem odešel na vysokou školu do Prahy. Na základní školu jsem chodil do Sezimova Ústí a ten Sezimák byl víc můj domov než Tábor. Dával mi trochu jiný životní prostor než naše sídliště. V tomhle širším táborském okruhu jsem zůstával do svých devatenácti let.

Za kým se dnes do Tábora vracíte?

Už moc není za kým. Moje maminka zemřela a můj otec dnes bydlí blíž Praze. V Táboře máme příbuzné, ale příliš často se nepotkáváme. Naposledy jsme se v širším kruhu viděli na oslavě tátových narozenin.

Jak vás vnímá rodina Strakatých? Jste rodinná celebrita?

Bavíme se o mé práci, zajímají se, ale stejně tak se já zajímám o ně.

Je vaše rodina něčím zvláštní, typická? V naší rodině Štifterů se třeba dědí, že nám chybí jeden zub, konkrétně je to levá horní čtyřka.

Jestli je pro nás něco specifické, jsou to naše nadočnicové oblouky. Má je můj táta, zdědila je moje dcera. Je to takový trochu neandrtálský znak, podle kterého nás poznáte.

Čím byl typický Tábor vašeho dětství?

Sleduju to město s velkým zájmem a vnímám, jak se posouvá do krásy a vřelosti. Je víc pro lidi než dřív. Ale to možná platí pro všechna současná česká města, probouzejí se do elegance. Pro mě byl ale Tábor vždycky to naše sídliště. Než jsem šel na gymnázium, byl jsem hodně izolovaný mezi paneláky, jen zřídkakdy jsme přicházeli do centra. Ze Sojčáku už musíte do Tábora vyjet. V pražském měřítku je tam samozřejmě všechno hrozně blízko, ale tenkrát mi historický Tábor připadal děsně daleko. Sojčák byl město ve městě. A možná to trochu pokřivuje vnímání samotného města, Sezimák pro mě byl spíš Tábor, a Tábor jako takový ani nebyl moje město. Objevoval jsem ho až později, za středoškolských let. Hranice mezi Táborem a Sezimovým Ústím je jen jakási čára na mapě, a sídliště je blíž Sezimáku než Táboru. (...)

 

 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!