Dalibor Uhlíř: Bráníme normální svět

Máte za sebou dlouhou sportovní kariéru, dokonce jste se v minulosti stal mistrem ČR v badmintonu. Ještě se dnes věnujete některému sportu na vrcholové úrovni?

Dnes už ne. Začínal jsem s badmintonem. Rodiče mě k němu přivedli v první třídě. Až do dospělosti jsem bydlel v Českém Krumlově, kde je úroveň tohoto sportu dodnes velmi vysoká. Na republikové úrovni jsem se mu věnoval až do studia na českokrumlovském gymnáziu, kdy jsem přesedlal na volejbal.

Teď máte na prvním místě horské kolo. Jak jste se k němu dostal?

Jedna životní etapa mě odvála na Šumavu. Zamiloval jsem si tam nejen kolo, ale také dlouhé trasy na běžkách. To mě připravilo i na takové závody, jakými je Jizerská 50 a mnoho dalších po celé Evropě. Také jsem si udělal trenérské zkoušky na fitness a kondiční kulturistiku a působil jsem jako trenér HEATu a spinningu ve Fitness 14 v Českých Budějovicích.

Máte bohaté zkušenosti a k tomu čtyři děti. Co byste doporučil všem rodičům, kteří chtějí vychovat ze svých dětí sportovce?

Podle mě chybu dělá každý, kdo to přehání s drilem. I když děti díky častým tréninkům mohou zprvu dosahovat velmi pěkných výsledků, okolo čtrnáctého či patnáctého roku u takhle vedených dětí může dojít k vyhoření. O to více hrozí přetrénovanost u děvčat. Osobně znám mnoho talentovaných dětí, které kvůli takovému přístupu nechtějí na sport už ani sáhnout.

Jak tedy děti motivovat?

Pak je tu druhá varianta, trénování se nechá trochu volnější průběh. S řadou dětských soupeřů budou sice mladí sportovci nějaký čas prohrávat, ale ve věku okolo dvanácti nebo třinácti let se síly postupně vyrovnají. Své plody u nich přinese vytrvalost a píle. Navíc si samy vyberou sport, který je baví, a neztratí motivaci.

Chováte slepice a staráte se o zahradu. Od podnikatele a politika by to asi každý nečekal. Co vás k tomu vede?

K přírodě jsem měl vždycky blízko. Vrací mě to k normálnímu životu. Vztah k přírodě byl také jedním z faktorů, který mě katapultoval z Českého Krumlova na Šumavu, kde jsme měli menší sportovní penzion. A následně ze Šumavy na vesnici vzdálenou sedm kilometrů od Českých Budějovic, kde teď bydlím. Koupil jsem si traktor, chovám ovce, kuřata, pěstuji rajčata, dýně, založil jsem ovocný sad.

Ovlivnila váš pohled na aktivní zahradničení situace okolo viru covid-19?

Rozhodně. Potraviny zdražovaly, panovala nejistota, jestli se nepřeruší dovoz zahraničních potravin a zda budeme mít co jíst. Díky vlastní zahradě jsem byl alespoň o trochu klidnější. O to víc jsem si ale uvědomil, jak důležité je podporovat místní zemědělce. A také to, aby se na polích pěstovaly skutečné regionální potraviny, nikoliv příměsi do pohonných hmot. 

Narážíme zde na vaši podnikatelskou činnost. Máte nějaké plány, jak zpátky obnovit českou potravinovou soběstačnost?

Upřímně, i když bych si to moc přál, nevěřím, že bychom se dotací zcela zbavili. Přál bych si alespoň, aby se podporovaly ty smysluplné zemědělské činnosti, ze kterých bude mít užitek každý (jiho)český občan.

Můžete být konkrétní?

Spolu s politickým hnutím Trikolóra bychom rádi oprášili kdysi zamýšlený a dosud nerealizovaný projekt. Tím je vybudování skleníků u Temelína. V nich by se pěstovala celině zelenina, například rajčata.

Není to dávno, co jste se stal členem hnutí. Jak k tomu došlo?

Spolu se současným motorem strany Václavem Klausem mladším jsme jezdili na kole a celkově jsme si lidsky sedli. Před rokem ho shodou náhod vyloučili z ODS, a tak založil Trikolóru. Dohodli jsme se, že budu fungovat jako oblastní koordinátor. Nejprve jsem zakládal místní organizace. Brzy poté, ke konci roku 2019, jsem se stal krajským předsedou Trikolóry a v době pandemie pak jejím celorepublikovým místopředsedou. Během roku jsem tak vyletěl doslova do té nejvyšší politiky.

Letos se Trikolóra účastní poprvé voleb. Co je jejím cílem?

Naše cíle stojí na třech pilířích. Za prvé, chceme bránit normální směr. Nejsme naklonění genderovým nesmyslům a protiví se nám názory, že by si člověk měl vybírat, ke kterému ze čtyřiceti devíti pohlaví patří. Hájíme názor, že základ tradiční rodiny tvoří máma, táta a děti, nikoliv rodič jedna a rodič dva, jak se začíná zavádět na Západě. Rozhodně ale není pravda, že bychom bojovali proti homosexuálům, a souhlasíme s možností uzavírat registrované partnerství. Vadí nám však, že se menšiny často podporují více než tradiční rodiny. Ty mají mnohdy problém dětem zaplatit druhý nebo třetí kroužek, a namísto toho stát nebo samospráva financuje takové absurdity, jako je průvod homosexuálů v Praze. Sám mám mezi homosexuály několik přátel, a nikdo z nich by do takového průvodu stejně nešel. Také bojujeme proti inkluzi. Takové průměrování brzdí nadějnější žáky.

Co je druhým pilířem?

Tvrdíme, že bohatství vzniká z práce a že normální je pracovat, a ne brát dávky. Stejně tak, jak už jsem zmínil, jsme odpůrci dotací, které kazí tržní prostředí.

A třetím?

Stavíme české zájmy na první místo. Ano, z Evropské unie bychom si měli vzít to dobré, ale v současnosti už to přesáhlo míru. Problémy chceme řešit na úrovni ČR, a to ať už se jedná o potravinovou, nebo energetickou soběstačnost. Málokdo ví, že šedesát pět procent zákonů tvoří pouze to, co si vyžádá schválit EU. Chceme, aby české zákony byly nadřazené zákonům z EU.

Jaké plány máte na úrovni naší českobudějovické kotliny?

Nejprve bych zmínil to, co bychom rádi blokovali. Tím je třeba budoucnost letiště v Plané, do jehož výstavby se nasypalo již 1,5 miliardy. Tvoří ho rozsáhlé scelené pozemky a bojíme se, aby ho nerozebrali developeři. Je to naše jihočeské stříbro a do budoucna mohou zůstat třeba jako rezerva pro výstavbu nové krajské nemocnice. Ta současná se totiž nemá kam rozrůstat. Dále bychom také rádi vyřešili katastrofickou dopravu v Českých Budějovicích. Chybějí nám tu obchvaty, především severní spojka a jižní tangenta okolo Českých Budějovic. V neposlední řadě si myslíme, že by si naše aglomerace zasloužila něco, kam by se lidé sjížděli z širokého okolí. Tím je vize na vybudování akvaparku soukromým investorem.

Média stranu často nálepkují ne příliš lichotivě jako rusofily či extremisty…

S takovým označením nemá cenu ani bojovat, protože kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Pro mě je skvělé, že máme na kandidátce špičkové lidi, jakými jsou docenti z JČU, například sexuologa docenta Zvěřinu, různé starosty úspěšných měst a mnoho podnikatelů.

Proč úspěšný podnikatel jako vy vstupuje do politiky?

Mám stejné motivy jako sedmdesát pět procent lidí, kteří přišli do Trikolóry. Ti nikdy nebyli aktivní v politice. Řada z nás je úspěšnými a zabezpečenými manažery, podnikateli, učiteli a nemáme zapotřebí vystrkovat hlavu. Zároveň ale máme děti, někteří už i vnoučata, a nelíbí se nám stav věcí nejen v ČR, ale také ve světě a chceme s tím něco dělat. Rozhodně nepatříme mezi lidi, kteří by chtěli politiku dělat prvoplánově.

K tomu všemu stíháte podnikat.

K podnikání jsem přičichnul hned po střední škole. Také jsem velmi brzy založil rodinu, kterou jsem musel živit a postarat se o ni. K tomu jsem si dálkově dodělával vysokou školu, obor ekonomika-management. Nicméně myslím, že podnikat bych začal za každých okolností. Tento koktejl událostí mě nasměroval k tomu, že jsem si nejprve udělal makléřské zkoušky a získal oprávnění obchodovat s cennými papíry a následně se ve svých 25 letech stal ředitelem jednoho zkostnatělého podniku s přibližně sto zaměstnanci. Ten jsem začal restrukturalizovat a reorganizovat. Získal jsem tak spoustu lidských i profesních zkušeností. Takové byly moje začátky.

Vlastníte jihočeské pobočky Inter Cars. Čím se zabývají?

Firmu jsem koupil jako franšízu přibližně před pěti lety. Aktuálně mám asi čtyřicet zaměstnanců na třech pobočkách – v Českých Budějovicích, Táboře a Strakonicích. Devadesát procent našich zákazníků tvoří velkoobchodní zákazníci a autoservisy. I když se stále rozrůstáme, přiznám se, že mě děsí rostoucí administrativní zátěž a další omezení. Nemít externí účetní kancelář, člověk by se nedokázal zorientovat ve všech těch kontrolních hlášeních, průběžných platbách a podobně. Pak nám sem třeba také chodí úředníci na bezpečnost práce. Další problém vnímám také ve vysokém zdanění práce. Zdanění práce zde máme jedno z nejvyšších v Evropě. Člověk musí přemýšlet, zda se mu vyplatí přijmout další pracovníky a za jakou mzdu.

Prošel jste během podnikání nějakými kritickými okamžiky?

Za těch 25 let podnikání se mi určitě všechno nedařilo, jak bych chtěl. Chyby ale beru jako součást podnikání. Důležité ale je se z nich poučit a jít dál. Asi nejvíc mě mrzí jedna věc. Se společníky jsme se pustili do výstavby sporthotelu na Šumavě. Bylo to ale příliš investičně nákladné a pro nás velké sousto a těsně před dokončením jsme museli projekt prodat. To mě mrzí dodnes, protože bych možná na Šumavě zůstal a možná bych tam i choval zvířata. Jsem ale hrdý na to, že si držím čistý štít a vždy jsem dostál svým závazkům, i v případě tohoto škobrtnutí.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz