Dědeček Petr Kolář

Na kolik jste se cítil, když vám bylo čtyřicet?

Ve čtyřiceti jsem se cítil také mladší. Jak říkám, chlap z dětství a z puberty nevyroste asi nikdy.

Také vám připadá, že s přibývajícími roky čas běží stále rychleji?

Čas člověk nezastaví, ten se nikoho na nic neptá a nečeká. Důležité je ho efektivně využívat.

Zápasíte s ním?

Musím se pochválit, s časem moc nezápasím. Snažím se na koncerty a schůzky jezdit vždy s předstihem a vyhnout se tak případným komplikacím.

Čas se objevuje v názvu i v textech vašich písní. V roce 2011 jste natočil CD „Čas nás naučí“. Točil jste v Los Angeles, dostal jste za něj Zlatou desku a píseň z alba „Navzdory hříchům“ se umístila jako první v Českém slavíkovi v kategorii nejhranější píseň rádia Impuls. To byl velký úspěch.

Natáčení v Americe byla pro mě úplně nová zkušenost a jsem za ni moc rád. A toho, že posluchači ocenili moji práci, si moc vážím.

Co vás čas naučil?

Časem se člověk naučí spoustu věcí. S přibývajícím časem přibývají i zkušenosti, takže určitě mě toho naučil dost. Například chodit včas.

V písni „Tolikrát“ zpíváte: …jsi to všechno kolem změnit chtěl… Tolikrát.  Máte rád změny v životě?

Jsem docela konzervativní, takže změny v životě moc rád nemám. Jsou chvíle, které byste třeba chtěli udělat jinak nebo byste chtěli, aby se nestaly. Ale to je prostě život. Někdy se s námi nemazlí, jindy je krásný a milý. Tak jako každá strana má rub a líc.

Ze života jsou texty vašich písní. Zamilované, láskyplné, některé smutné. Pozorného posluchače musí napadnout, že se ve skořápce rockera skrývá citlivá duše.

Jsem velký cíťa a romantik, který miluje rockovou muziku, a to se odráží i v mých textech.

Láska někdy přejde v nenávist. Může skončit vraždou, jako třeba v románu Vladimíra Párala „Milenci a vrazi“. Byl zfilmovaný a vy jste k němu nazpíval závěrečnou píseň „Ještě že tě, lásko, mám“. Viděl jste film?

Ano, film jsem viděl. Viktor Polesný ten román zrežíroval skvěle. Souhlasím, že někdy je od lásky jen krůček k nenávisti.

Nepůsobili na vás „Milenci a vrazi“ depresivně?

Určitá deprese a nenávist, ale na druhou stranu i láska, jsou z toho filmu cítit. Milenci a vrazi jsou plní emocí, které díky skvělému režisérovi a hercům vyniknou i na filmovém plátně.

Jaký je váš vztah k filmům a seriálům a televizi vůbec?

Na televizi se rád podívám. Sleduji převážně sportovní přenosy, různé zajímavé dokumenty a nepohrdnu ani dobrým filmem. Seriálový typ moc nejsem. Trošku mi vadí, že něco rozkoukám, a pak mi to přeruší pokračováním příště. Ale nedávno mě zaujal seriál z naší produkce „Pustina“, který je velmi specifický svým prostředím. A ze zahraniční produkce HBO „Mladý papež“, doporučuji se na seriál podívat. V hlavní roli je Jude Law, což by mohly ocenit hlavně ženy.

Podíváte se na retro seriály?

Myslíte třeba „Ženu za pultem“?

I tu.

Proč ne? Vyrůstal jsem na nich.

Vysílaly se v době, kdy jste žil v Budějcích. Jste patriot?

Jasně, jsem patriot. Do Budějc se vždycky rád vracím jak za rodinou, tak za kamarády.

Jak často?

Jak mi to čas dovolí. Ale snažím se pravidelně na Vánoce, Velikonoce, v létě s dětmi nebo třeba na mejdany, které pořádají kamarádi.

Doma jste ale asi v Praze.

Ano, v Praze žiju už třiadvacet let.

A jaké vzpomínky vám vyvstanou při pomyšlení na jižní Čechy?

Nejvíc dětské. Odmalička jsem vyrůstal na sídlišti v Budějicích, měl jsem tam svoji partu kamarádů, se kterou jsem začínal i v první kapele. Dodnes si vzpomínám na naše zkoušky v panelákové prádelně, byla to paráda.

V jednom rozhovoru jste řekl, že už jako čtrnáctiletý jste měl jasno. Hudba bude vaším životem. Ovlivnila vás trochu i vaše sestra a folkoví Nezmaři, se kterými zpívala?

Tak trochu možná ano. Už jako kluk jsem poslouchal sestru, jak si prozpěvuje. Je o pět let starší, takže mě někdy brala na zkoušky. Ale kolem čtrnácti let jsem si stejně našel svoji cestu. Začal jsem hrát na buben a ke zpěvu se dostal až později.

Jste trojnásobným otcem a dědečkem roční Olívie. Potatily se vaše děti, co se týká hudby?

Oba dva synové se trochu potatili. Starší Petr hrál odmala na klávesy a teď přešel na kytaru. Honzík je velký živel, pořád si něco prozpěvuje, pobroukává, líbí se mu bubny. Uvidíme, co ho nakonec chytne. Nejstarší Jolana se nepotatila, je ale šikovná v jiném směru. Šije pro děti plyšáky a chrastítka, což je vlastně také určitý druh umění. A její dcera Olivka? Ta je ještě malá, je jí rok a půl. Jestli bude mít něco po dědovi, se ukáže časem.

Máte ve svých dětech i svoje fanoušky?

Starší Petr se mnou třeba čas od času vyrazí na nějaký můj koncert. Rád si s nimi o svých písničkách i povídám, zajímá mě jejich názor.

Co říkají tomu, co se o vás občas dočtou v bulváru?

Myslím, že tohle oni neřeší. Honzík je na to malý, Petr bulvár nečte a Jolana je už dospělá a ví, jak to v bulvárních médiích chodí.

Špatná reklama je také reklama. Vy jste bulvární články jednou komentoval slovy, že jste byl a zůstanete svůj.

S tou reklamou máte pravdu. Nejsem na to pyšný, ale v téhle branži je nejhorší, když o vás nic nepíšou. Každopádně jsem rád, když se píše, co se mi povedlo, ale bohužel na tom bulvár není založený. Čím větší negace, tím líp pro něj. Není to jen u nás, ale všude ve světě.

Že zůstane svůj, kdysi zpíval Karel Gott, se kterým jste nazpíval bonusovou skladbu na svoje poslední CD „A proč NE“.

S Karlem jsem nazpíval duet „To jenom láska zastaví čas“. Zároveň jsme k němu udělali videoklip.

Vy jste autorem textu i hudby?

Ano, ale nebyl jsem na to sám. Na textu jsem spolupracoval s Michalem Burešem a na hudbě s Milošem Dodo Doležalem, se kterým jsem nahrával celé své album „A proč NE“.

Je rockovější oproti předchozím CD. Čím to?

Název alba má podtitul „zpátky k rockovým kořenům“. Chtěl jsem vytvořit zase něco trošku jiného, než bylo na předchozích deskách. Písničky jsou syrové, tak jak se nahrávaly v sedmdesátkách a osmdesátkách. Práce na albu mě moc bavila.  

Přitvrdíte při dalším CD?

Asi nepřitvrdím. Myslím, že je důležité, aby byla deska vyvážená a každý si přišel na své. Takže se na mém dalším CD můžete těšit jak na rockové pecky, tak na pomalé romantické balady.

Ve vaší diskografii jsem nenarazila na výběr vašeho NEJ. Neuvažujete o něm vzhledem k letošním padesátinám?

Na výběr mého „nej“ je ještě čas, možná za pár let. Ale pomalu už pracuji na nové desce.

I na megakoncertu?

O něčem takovém přemýšlím. Rozhodně bych to nenazýval megakoncertem, ale spíš takovým fajn mejdanem k mým padesátým narozeninám. A určitě pozvu některé kolegy. Víc zatím nechci prozrazovat. Fanoušci se vše včas dozvědí.

Jste především rocker, ale také muzikálový zpěvák a tanečník. Zatím naposledy v Mamma Mia, kde jste měl roli jednoho ze tří otců Sofie.

Ano, účinkoval jsem mimo jiné i v muzikálu Mamma Mia, který měl na konci loňského roku derniéru. Byl to skvělý muzikál. Svoji roli Billa, jednoho z potenciálních otců Sofie, jsem si moc užíval. Věřím, že se Mamma Mia za čas zase vrátí. 

Vaše účinkování v muzikálech je spojené s vaším příchodem do Prahy. První byl Dracula? Tehdy jste se setkal i s Karlem Svobodou.

V Draculovi jsem dělal takzvanou off stage, což znamená, že jsem například Danu Hůlkovi dělal vokály. Byla to skvělá zkušenost, díky které jsem se potkal s mnoha zajímavými lidmi, mimo jiné i s Karlem Svobodou.

Jeho píseň „Ještě že tě, lásko, mám“, kterou jste nazpíval, se stala obrovským hitem.

V roce 2003 mě Karel Svoboda pozval do studia, že pro mě má písničku. A tak jsem k němu přijel, píseň nazpíval a vznikl skvělý hit. Ještě že tě, lásko, mám. Píseň věnoval své manželce Vendule Svobodové. Moc si vážím toho, že mě Karel tehdy oslovil, byla s ním skvělá a nezapomenutelná spolupráce. 

Jste úspěšný, získal jste bronzového slavíka a pět stříbrných. Také několik zlatých a platinových desek. Málokdo ví, že jste byl úspěšný i v zahraničí.

V roce 2007 jsem se zúčastnil národního kola soutěže Eurovision Song Contest a v červenci jsem zvítězil na mezinárodní pěvecké soutěži konané v tureckém Cesme. Jako nejstarší účastník. Byla to pro mě další obohacují zkušenost, jsem za ni moc rád. 

Je pro vás zahraničí lákavé? Která země konkrétně?

Rád cestuji. Desku „Čas nás naučí” jsem natáčel v L.A., a to byla další skvělá zkušenost. Hodně mě lákají asijské země, moc se mi líbilo v Thajsku, ale rád bych se třeba jednou podíval do severských zemí, do Norska, Švédska, na Island anebo třeba do Kanady, která mě láká svojí přírodou a možností zdokonalovat se v angličtině.

Obvykle se bilancuje s příchodem nového roku, padesátka k bilancování ale přímo vybízí. Jste typ, který ničeho nelituje, nebo si říkáte, že byste některé věci udělal jinak?

Snažím se moc nebilancovat. Člověk by si měl vážit toho, co právě má, a radovat se z věcí, které se mu podařily. Pozitivní myšlení je jedna z nejdůležitějších věcí pro krásný život.

Jaký profesní dárek by vám udělal radost?

Mám být skromný, nebo ne?

Buďte svůj.

Každý vyprodaný koncert je pro mě takový milým dárkem. Ale pokud bych měl mluvit o tom, co bych si jednou přál, tak uspořádat velký koncert v O2 areně. To by byl pěkný profesní dárek. K sedmdesátinám?

Petr Kolář

Je českobudějovický rodák.

Vystudoval LŠU na bicí, od 18 let zpíval s rockovými kapelami, po příchodu do Prahy v roce 1993 účinkoval v nejúspěšnějších českých a zahraničních muzikálech

Zpěvák skupiny Precedens (1995), frontman metalové skupiny Arakain (2002)

bronzový slavík (2005), pětkrát stříbrný slavík (2006–2010) v kategorii zpěvák divácké ankety Český slavík Mattoni

Účastnil se národního kola soutěže Eurovision Song Contest (2007), zvítězil v mezinárodní pěvecké soutěži v tureckém Cesme (2007).

Zlatá deska, Double platinová deska za CD „Bez křídel“ ((2007),

Umístil se na druhém místě (se Simonou Postlerovou) v pěvecké show České televize „Duety…když hvězdy zpívají“ (2009).

Zlatá deska za prodej 2CD+DVD Petr Kolář Akusticky v Karlíně (2010).

Natáčení desky „Čas nás naučí“ v Los Angeles v USA s tamními špičkovými muzikanty (2011).

Zlatá deska za CD „Čas nás naučí“ (2011).

První místo za nejhranější píseň na rádiu Impuls „Navzdory hříchům“ z alba „Čas nás naučí“ (2011).

Zatím poslední vydaná CD má název „A proč NE“ (2015).

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!