Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Diváci milují příběhy ze sousedství

Nazkoušela v Jihočeském divadle čtyři velké role, ale na jejich uvedení si musela počkat mnohem déle, než tušila. Daniela Šišková nastoupila do činoherního souboru v červnu 2019, a hned nadcházející sezonu přerušil covid. V divadle se sice mohlo tvořit, ale nikoli hrát pro publikum. Tím vděčnější teď umělci jsou, že se diváci opět vracejí do hlediště.
Alena Binterová, Foto: Milan Havlík
02. Duben 2022 - 23:51

Pandemie vám nadělila extra velkou zkoušku trpělivosti. Už máte všechny odložené premiéry za sebou?

Naštěstí ano. Všechny inscenace jsme připravili podle plánu, ale na uvedení si musely počkat nejméně rok. Ta energie publika nám strašně moc chyběla. Já jsem zrovna v té sezoně, kterou covid přerušil, dostala čtyři velké role. Zatím nejkrásnější v mém angažmá na jihu Čech! Jsou to hry „Plíce“, „Perplex“, „Pořád jsem to já“, tedy tři velmi intenzivní inscenace v komorním prostředí Na půdě. Plus představení „Café Groll“, které je i velice pohybově náročné. Ani jednu z premiér jsme nemohli před diváky odehrát v plánovaném termínu. Všechny jsme odpremiérovali během října 2021 a musím přiznat, že bylo hodně náročné se do všech těch inscenací narychlo vrátit a znova v nich i v sobě najít to, co vzniklo během zkoušení.

Když jsem viděla „Plíce“, připadalo mi, že je to role přímo pro vás.

Je moje oblíbená a jsem za ni opravdu vděčná. Hra je označována jako „Love story pro 21. století“ a hrajeme v ní jen dva, mým partnerem na jevišti je Dan Kranich. Máte pravdu, že vše, co tam řešíme, je mi blízké i osobně. Jak otázka, kdy přivést dítě na svět, tak ekologie. Už sice nejsem tak radikální jako před časem, kdy jsem si místo šamponu myla vlasy třeba jablečným octem, ale samozřejmě se snažím chovat šetrně. Třeba tím, že nakupuju v bezobalovém obchodě. Hra „Plíce“ byla napsaná před deseti lety a od té doby se informace o dopadu klimatické změny dál zintenzivnily, takže téma je ještě silnější.

Jaké publikum hra „Plíce“ nejvíc osloví?

Myslím, že každý divák se tam v něčem najde. Nezáleží na tom, kolik je mu let. Je to zrcadlo společnosti, kde nic není jednoznačné – i ve chvíli, kdy se na jevišti hádáme, máme vlastně oba pravdu. Hra je hodně akční a je v ní spousta textu, který je skvěle napsaný a jde nám dobře do pusy. Neslezeme z jeviště. Navíc ke stresu, zda všechno zahraju a řeknu správně, se přidávají obavy, abych někoho v hledišti neurazila nebo mu citově neublížila ve velmi citových nebo vypjatých scénách.I když je důležité zobrazovat v divadle i nepříjemné věci.

Postavu, o jejíchž pohnutkách divák může víc přemýšlet, jste ztvárnila také v „Café Groll“, což je milostná romance z českobudějovických nevěstinců. Jaký vztah jste si vytvořila k prostitutce Magdaleně?

Svádět chlapy zrovna moc neumím, ale Magdalena má naštěstí v sobě velkou něhu a touží mít rodinu. Tím je mi sympatická a o to jsem se mohla opřít. Líbí se mi ten nádherný oblouk, který tato postava v sobě má. Hlavně ale je toto představení plné pohybu, který je mou důležitou součástí: dva roky jsem chodila na taneční konzervatoř, což se v herectví dost hodí. Pro mě jsou tu náročné i rychlé převleky, kterých je skutečně hodně a kostýmy odpovídají tématu. I když toho občas na sobě mnoho nemáme, dá i takové „oblékání“ v zákulisí velkou práci. Nejvíce si užívám kostýmek, v němž přijedu do Římova a konečně můžu být na jevišti jako normální žena. Ale ne dlouho.

Autorem knižní předlohy je českobudějovický spisovatel a novinář Jan Štifter. Svoji novelu nazval podle skutečného nevěstince, který fungoval v Kasárenské ulici za dnešním Mercury Centrem. Mají regionální témata u publika úspěch?

Myslím, že vždycky. Mám tu zkušenost i ze Západočeského divadla v Chebu, kde jsem byla dva a půl roku v angažmá po absolvování DAMU. S velkým úspěchem hrálo i náročný „Cejch“, což je sága německých horalů na české straně Krušných hor, kterou napsal spisovatel Zdeněk Šmíd. Stejně tak ve Zlíně uspěly „Žítkovské bohyně“. Diváci vždy ocení, když znají podhoubí a vědí, o čem to je a kde se děj odehrává. Naše „Café Groll“ lehce připomíná slavný muzikál „Kabaret“ – není to jen zábava, ale příběh hodně vypovídá o těžké době, dokonce ve dvou časových rovinách. Moc nás těší, že se lidem ta inscenace líbí, ohlasy jsou skvělé. Míváme vyprodaný i balkón, což je zvláště po té dlouhé covidové pauze, kdy jsme se museli obejít bez publika, nádherný pocit. Podobný divácký ohlas má i naše nová inscenace „Návrat Krále Šumavy“, která je taky velmi regionální.

(...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR!

 

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz