Hlavně se dětí neptat
Sestra Glorie z Babovřesek byla vaše první televizní role?
Byla to moje první filmová role. Zkušenosti s kamerou jsem měla již z několika epizodních rolí z různých televizních seriálů.
Už předtím jste hrála v představení Mamzelle Nitouche v plzeňském Divadle Pluto Matku představenou. Viděl vás v něm režisér Zdeněk Troška?
Věděli jsme, že pan režisér obsazuje role do Babovřesek, po představení za mnou přišel a k mojí radosti mi oznámil, že bere moji Matku představenou přesně takhle celou i s kostýmem pro roli jeptišky Glorie.
Zdeněk Troška je častým návštěvníkem Divadla Pluto?
Je čestným členem a patronem našeho divadla, kde hrajeme výhradně komedie. Říká, že Pluto je jeho srdeční záležitost, jezdí k nám skoro od jeho vzniku a viděl snad všechny hry.
V Babovřeskách si tedy zahráli i vaši kolegové z Pluta?
Něco kolem osmi herců, včetně principálky divadla Jindřišky Kikinčukové. I díky tomu pro mě bylo natáčení jednodušší, měla jsem kolem sebe přátele.
Se Zdeňkem Troškou je prý příjemná spolupráce. Navíc to bylo v pohádkovém prostředí jižních Čech a ještě k tomu v létě.
Spousta herců, kteří se Zdeňkem točili, vám řekne ten samý příměr: že je práce s ním jako krásná placená dovolená. A já to můžu jen potvrdit. Umí totiž svým klidem vytvořit pohodovou atmosféru a ta se pak přenáší na herce, na štáb a samozřejmě i na diváky. To, že na vás k tomu ještě svítí letní slunce a kolem je pohádková krajina, to je luxusní bonus navíc.
Máte radši léto, nebo zimu?
Jednoznačně léto. Miluju na něm vše, vedra i letní bouřky, cestování, táboráky... V zimě ožívám jen na Vánoce a se sněhem, ideálně na horách se svařáčkem na svahu. Jinak zimu spíš přežívám.
A máte ráda léto i v jihočeské krajině?
Každé léto zabalíme s manželem batohy a brouzdáme po republice. Jižní Čechy jsme samozřejmě také navštívili, ale spíše známější turistická místa, jako Třeboňsko, Hlubokou, Krumlov, Novohradské hory. Babovřesky jsme točili v oblasti pod Kletí v jihočeské atmosféře vesniček, jako jsou například Dobčice, Záboří, Pištín, Holašovice. Ten všudypřítomný klid, kde občas zabučí kráva, kvákají žáby a srdečnost lidí – slovy klasika – tam by přeci chtěl žít každý. Nadchlo mě to natolik, že hned po skončení natáčení jsme se tam vrátili s mužem a projeli si vše na kolech.
Díky Glorii jste se asi dostala i na místa, která by „v civilu“ nebyla dostupná?
Ano, určitě bych těžko měla možnost zahrát si v kostele na varhany ze 17. století. V úředním sídle farnosti jsem také byla poprvé.
Evokovalo ve vás natáčení prázdniny v dětství?
Vzpomínky na prázdniny v dětství se mi v podstatě vrací každé léto. Jeden měsíc jsem trávila u babi a dědy na Hracholuskách a druhý u babi v Plasích na chatě, uprostřed lesů a u řeky Střely. Měla jsem to štěstí, že jsem si vždy prázdniny užívala hlavně v přírodě a obklopená rodinou i kamarády. Takže jsem neměla ani potřebu jezdit každý rok na dětské tábory. A vlastně to štěstí mám pořád, jako herečka mám divadelní prázdniny a trávím je opět s rodinou či přáteli na chatě.
Asi jako každé dítě jste měla ráda pohádky.
Jistě, televizní i ty předčítané. Ale nejvíc mě bavily ty popletené, které nám vymýšlel táta. Stačilo si říct, jaké postavy by v nich měly být, a byl tu příběh. Dnes to samé aplikuju na svém synkovi. Ale u toho je to zatím jednoduché, v jeho dvou a půl letech zatím stačí, že fafafus, to je dinosaurus, nespapal koblížka, ale dovedl ho zpátky domů k dědečkovi a babičce.
Pohádky vás provázejí i v profesním životě.
První divadlo, které mě oslovilo hned po herecké škole, bylo Divadlo AHA! v Gongu v Praze. Hraje pro dětské publikum a letos to s ním táhnu už třináctou sezonu. Za tu dobu jsem si pro děti zahrála spoustu úžasných rolí, ať už to byla například Viola ve Večeru tříkrálovém, kočka Zelenoočka v Modroočkovi nebo Agáta v Gogolově Ženitbě. Divadýlko pro děti se však dá i složit do kufru auta a bavit děti přímo ve školkách. Tam za nimi jezdím s nejrůznějšími pohádkami skoro už patnáct let.
Dětské publikum má svoji specifičnost, umí bezprostředně reagovat. To musí být motivující!
S dětským divákem je vlastně každé představení premiéra. Nikdy nevíte, jaké reakce děti napadnou. Jednou jsem zažila, že mě jako macechu v Popelce plný sál 260 dětí vyřvalo, ať jdu pryč a nechám hodnou Popelku na pokoji. To už se pak bojíte na jevišti jen ukázat. Děti stále fandí jen dobru. Podle zkušeností ve školce: pokud nechcete rozložit celé představení, zásadou je na nic se dětí neptat. Tedy pokud otázky, tak jen ty, na které můžou odpovědět ano nebo ne. Když se zeptáte, jaké zvířátko mají doma, začnou vám všichni přes sebe horoucně vyprávět příběhy, jak jim doma umřel křeček a podobně. Stačí se zeptat: Děti, máte rádi zvířátka? A všichni jednohlasně: Ano! Děti zbožňuju, takže je pro mě radost pro ně hrát.
Jak se stalo, že dívka z Plzně, která měla ráda divadlo a zpěv, maturovala na střední průmyslové škole dopravní a až potom začala studovat herectví?
Nepocházím z umělecké rodiny, moji rodiče jsou ekonomové. Takže tento obor pro mě byla taková přirozená cesta a jistota. I když jsem odmala jen kreslila, zpívala, tančila a hrála na piano. Kouzlo divadla, které mělo v sobě tohle všechno, jsem objevila, když už jsem byla v prváku na střední. Takže k tomu moření se s matikou a „má dáti, dal“ jsem sbírala herecké a pěvecké zkušenosti ať už v Plutu, v plzeňském Divadle J. K. Tyla, či v různých kapelách. Ale nelituju toho. Herectví je pomíjivé povolání. Kdo ví, jestli ten obor manažer pro služby a obchod ještě nevyužiju.
Z Prahy jste se vrátila do rodné Plzně. Hlavní město vás nezlákalo, abyste v něm zůstala natrvalo?
Prahu miluju, mám ji prochozenou. Strávila jsem v ní pět let a poznávat její krásy byla vedle školy moje nejoblíbenější aktivita. Vždycky jsem se ale ráda vracela domů. Tíhnu spíš k menším městům, a čím jsem starší, tím víc mě baví klid. Mým snem je teď bydlet poblíž Plzně někde v přírodě.
Babovřesky byly vaše filmová premiéra. Jaká byla divadelní?
Byla to, jak jinak, jeptiška. Tenkrát jsem byla jako takzvaná Zpěvandule ve Švejkyjádách v Divadle Pluto. Ale ještě předtím moje úplně první krůčky byly v dramaťáku. Zahrála jsem si dvojroli ve hře Ze života hmyzu, ovšem ne krásného motýla, ale hovnivála a slimáka. Doprovázela jsem představení na piano a mezi tím válela kuličku. Tenkrát jsme si s Kristýnou Leichtovou vzaly batůžky na záda, lehly na zem a byli z nás slimáci.
Vedle divadla se věnujete populárnímu a muzikálovému zpěvu. Čím jste nejraději? Herečkou, zpěvačkou, nebo skladatelkou?
Nejde si vybrat. Řekla bych to asi tak, že se prostě živím tím, co mě obohacuje celý život, a jsem vděčná za všechny tyhle možnosti. Jedno mají společné – a to je bavit lidi. To je to, co mám na tom nejraději.
Máte pěvecký nebo herecký vzor?
Těch je. Obdivuju starší hereckou generaci. Herečky jako Iva Janžurová, Dana Medřická nebo Laďka Kozderková mě inspirují tím, že zahrají od uklízeček po královny a vždy jsou naprosto přesvědčivé. Z těch zahraničních bych jmenovala jednoznačně Meryl Streep.
Skládáte hudební díla pro divadla, která produkujete se svým manželem Petrem Zemanem. Nemáte někdy „ponorku“?
S mým mužem jsme spolu již šestnáct let. Rozumíme si jak lidsky, tak hudebně a jsme pro sebe vzájemně tím největším kritikem. A po těch letech už také víme, kdy máme mlčet a jak, co a kdy říct. Už na druhém rande jsme spolu složili písničku. Petr je skvělý muzikant se širokým záběrem. Skládá pro divadlo, film, reklamu, píše na zakázku velká orchestrální aranžmá a také ovládá mnoho hudebních nástrojů. Vedle něj se rozhodně jako skladatelka necítím, v podstatě jen vymyslím melodii, náladu a charakter písně. Ta finální podoba je pak vždy stejně hlavně na něm.
Pavla Bečková
herečka, zpěvačka a hudebnice
Narodila se v Plzni.
Studovala na Střední průmyslové škole dopravní v Plzni a na Vyšší odborné škole herecké v Praze, kde ji učili Ondřej Zajíc, David Vejražka a Eva Horká.
Hrála v Divadle J. K. Tyla v Plzni (např. Přes přísný zásah dotýká se sněhu, Kristián 2, Uličnice), v Divadle AHA! (např. Ženitba, Stínadla se bouří, Ze života hmyzu).
Hraje v šantánovém a kabaretním Divadle Pluto (např. Šílený prachy aneb Prachy? Prachy!, Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda, Mejdan manželek šílených, Paparazzi).
Podílela se na inscenacích Vánoční koleda, Lakomá Barka (Divadlo AHA!), Kouzla skřítků, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Hlídali jsme Ježka, Pověsti staré a české, Bajaja! (Divadlo NAVĚTVI), Vraždy a něžnosti (Divadlo Pluto), Míša Kulička (Divadlo Šumperk)
Její první filmová role byla jeptiška v trilogii Babovřesky, hrála např. v televizních seriálech Ordinace v růžové zahradě, V.I.P vraždy, Ohnivý kuře, Modrý kód, Krejzovi.
CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!