Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

I kartářka musí být psycholog

Meditace, východní filozofie nebo návštěva kartářky. Co děláte pro udržení psychické pohody vy? „Každý by si měl najít způsob relaxace, který je mu blízký a který je v běžném životě udržitelný,“ radí psycholožka a psychoterapeutka Daniela Voláková. Ve svém profesním životě pracovala s vězni i s problémovými dospívajícími. Dnes za ní chodí klienti nejen v těžkých životních situacích, ale také na takovou „duševní generálku“.
Michaela Svobodová, Foto: Milan Havlík
09. Říjen 2019 - 14:20

Kromě své soukromé praxe působíte i na klinice pracovního lékařství. Co si mám pod tím pojmem představit?

Já jsem na klinice pracovního lékařství pracovala před rodičovskou dovolenou a obnášelo to psychologickou diagnostiku jak našich, tak jiných zaměstnanců. Vyšetřovali jsme například nově příchozí sanitáře, abychom zjistili, zda jsou schopni tuto práci vykonávat. Nebo se na nás obracely firmy, abychom zjistili, zda jejich zaměstnanec bez potíží zvládne náročnou služební cestu, která ho čeká. Dnes spadám pod oddělení klinické psychologie a mohou ke mně přicházet klienti zvenku, ale také docházím za pacienty na lůžkových odděleních, pokud je to potřeba.

Zabýváte se také dopravní psychologií. Co to obnáší a kdo vás vyhledává?

Dopravně psychologická vyšetření mohou v dnešní době dělat jen ti psychologové, kteří k tomu mají akreditaci. Psychotesty pro řidiče musí podstoupit lidé, kteří přišli o řidičský průkaz, protože dosáhli 12 bodů nebo protože jim byl z nějakého důvodu odebrán, řídili například pod vlivem návykových látek. Podstoupit ho musí také učitelé autoškoly a profesionální řidiči. Ti ho podstupují na začátku své kariéry, a pokud psycholog či lékař neurčí jinak, opakuje se vyšetření v 50 letech věku a pak každých pět let. Vyšetřujeme pomocí psychologické baterie testů, kde zkoumáme výkon, pozornost, inteligenci, soustředění, paměť, jak rychle a správně řidič reaguje. Je třeba posoudit i osobnost řidiče, posoudit, jaký má temperament a charakter, jestli není příliš agresivní, psychicky labilní, impulzivní nebo jestli netrpí psychickou poruchou.

Zavzpomínáte na začátky své profesní dráhy?

Já jsem vždycky tíhla k humanitním vědám, psychologie mě bavila a zajímala. Navíc můj táta je psycholog; když jsem byla malá holka, založil Rodinnou poradnu v Domažlicích (tehdy se nazývala Manželská a předmanželská poradna), kde dodnes působí jako vedoucí. Po gymnáziu jsem vystudovala Vyšší odbornou školu sociální a pedagogickou, ale už tehdy jsem chtěla studovat psychologii, kterou jsem poté absolvovala na Masarykově univerzitě v Brně. Po škole jsem pracovala ve věznici a k tomu ve Středisku výchovné péče. Takže jsem vlastně pracovala s problémovými dospělými i s problémovými dětmi. Věznice v Horním Slavkově, kde jsem působila, je věznice s ostrahou, byli tam muži odsouzení za krádeže, loupežná přepadení, znásilnění i vraždy. Odsouzení zde měli možnost psychologické péče, někdy byl však rozhovor s psychologem pouze vytržením ze stereotypu, někdy tím chtěli získat výhody, například přesunout na jiný barák. Ale měli samozřejmě i reálné potíže, například se šikanou, starosti o rodinu, rozchod s partnerkou, úmrtí blízkého člověka. Vedla jsem také různé terapeutické skupiny a bylo potřeba napsat psychologický posudek u nově příchozích odsouzených, které přivážela eskorta dvakrát týdně. (...)

 

CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR! 

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!