Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Itálie, můj osud

Ty filmy vznikly, ale nebavme se o nich. Já teď žiju divadlem. Takhle Simona Stašová přechází otázku na Pelíšky nebo Román pro ženy. Divadlo je její život a Itálie její osud. Všechno se přitom spojuje v jeden celek a všechno to začalo kdysi dávno v Českých Budějovicích, kam dojížděla z Prahy červeným Fiátkem 500.
ALENA VOLFOVÁ, FOTO: ARCHIV SIMONY STAŠOVÉ
11. Duben 2019 - 09:48

Jak se daří Shirley Valentine po jedenácti letech od premiéry?

To je pěkné, že začínáme tou nejpěknější a nejnáročnější rolí, která mě v divadelním životě potkala. Víte, Shirley Valentine je magická hra, velmi vtipná a hluboká a má obrovský smysl. Jeden z největších komplimentů mi dala jedna paní doktorka – psychiatrička, která mi prozradila, že na moji hru posílá svoje pacientky, aby se šly podívat a poslechnout si myšlenky Shirley Valentine, jak se vyrovnává s humorem se svými životními problémy. Do této komedie dávám celou svoji osobnost, všechny svoje radosti i smutky, všechny svoje výhry i prohry, a jsem šťastná, že divačky mi stále plní divadlo. Jednou přivedou kamarádku, podruhé sestru, dceru, manžela, milence… Dnes už mi dorůstá další generace. Těm, co bylo v době premiéry deset roků, je dnes jednadvacet a je možné, že rodiče na moji Shirley Valentine své ratolesti posílají, když mají samy se sebou problémy. Je to velmi dobrý pocit, že tato komedie má tak velký ohlas a tak velký smysl.

Hry si dnes sama vybíráte, jste svým vlastním dramaturgem. Podle čeho se při výběru hry rozhodujete?

Je to běh na dlouhou trať. Není to hned a nejde to lehce. Čtení scénářů věnuji spoustu času, protože jeden z padesáti je ten pravý. Až když to ve mně zazvoní, když se sama bavím, směju se u prvního čtení, když se nemohu od čtení odtrhnout a mám trochu zvýšený tep, pak teprve vím, že ten scénář je dobrý. Chodím do Divadelního ústavu pro scénáře, mám kamarády překladatele, kteří mě zásobují svými novinkami a italské komedie čtu v originále. Taky si z mládí pamatuji, když jsem chodila do divadel na velké herečky. Pamatuji si, co která hrála a uchvátila mě jak ona, tak celá hra a já už jsem si tenkrát řekla, že tuhle postavu chci za třicet let hrát. A dneska je hraju.

Která z kolegyní vás takhle nadchla?

Byla to Jaroslava Adamová jako Evy Mearová ve hře Drobečky z perníku. Úplně mě v těch mých jednadvaceti letech uhranula. Bylo to zjevení. Tato komedie je napsaná americkým autorem Neilem Simonem podle skutečnosti, je inspirovaná životem velmi slavné zpěvačky Judy Garland a její neméně slavné dcery, také zpěvačky a herečky Lizy Minnelli. Je to velmi vtipná komedie, přestože ukazuje rub a líc slavných lidí. Evy Mearová je opravdu vtipná ženská, která přes všechny nesnáze pochopí, že sláva, úspěch a kariéra není to nejdůležitější v životě, že to nejdůležitější, co nakonec každý z nás potřebuje, jsou vztahy v rodině, a především dobré vztahy s dětmi. Miluju tuto komedii a je vidět, že diváci taky. (...)

 

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!