Jak otec Bohdalky zlobil ve školách
Začneme trochou rodopisu. František Bohdal (1905–1985) se narodil v Mojném u Velešína jako nemanželský syn Barbory Bohdalové (1881–1960), původem z nedalekých Netřebic. Ta se v roce 1909 provdala za Václava Nováka (1886–1919), který se tak stal Františkovým nevlastním otcem. Protože pocházel z Čížkrajic, přesídlili všichni právě do této obce jižně od Trhových Svinů a malý Frantík zde v roce 1911 začal chodit do obecné školy. Rodina v následující letech často střídala bydliště a synek školy. Konkrétně krátce přebývali ve Věžovaté Pláni u Kaplice a v Trhových Svinech, v roce 1918 se potom na delší čas usadili v drobné vísce Třebíčko. Odtud František docházel do školy v Třebči, která tudíž představuje další místo s malou bohdalovskou stopou.
Díky dochovaným třídním katalogům si můžeme udělat obrázek o prospěchu a chování Františka Bohdala. Známkami patřil k průměrným žákům a nevybočoval z normálu. Co jej však výrazně odlišovalo od ostatních, bylo nevalné chování. Ztělesňoval ukázkové zlobivé dítě, pro které má čeština mnoho rozmanitých výrazů. V kolonkách určených v katalozích pro poznámky čteme u jeho jména skutečně přepestré zápisy o tom, jaký byl lajdák a raubíř a jaké rošťárny vyváděl. Výčet jeho prohřešků, které je možné vnímat také jako exemplární případy všech možných dobových klukovských vylomenin, by byl hodně dlouhý. Zaznamenáno je, že utíkal ze školy, neposlouchal, tropil při vyučování blíže nespecifikované neplechy, nenosil sešity, nedělal úkoly, kradl spolužákům jídlo, lhal a kouřil. Objevují se ale i závažnější mimoškolní poklesky, takže víme, že plival lidem do oken, lámal v parku větve, šlapal po trávníku, byl chycen při pokusu o krádež a některým lidem různé drobné věci zcizil. Velký malér měl ve dvanácti letech proto, že „udeřil pana řídícího kamenem“.
Následky Bohdalova výtečnictví se pochopitelně opakovaně odrážely ve snížených známkách z chování (neboli z mravů, jak se tehdy říkalo). A protože některé poklesky byly prakticky kriminálními činy, začal se o něj zajímat tehdejší svinenský okresní soud. Dokonce mu hrozilo umístění v káznici pro nezletilé.
Ptáte se, proč byl malý Bohdal takový lotr? Přesně to nevíme a nic o tom nevyčteme ani z archivních pramenů, ale můžeme o příčinách alespoň zauvažovat. Rozhodně mělo vliv časté stěhování a nestabilní, navíc poněkud nuzné, rodinné prostředí. Snad se projevily horkokrevné maďarské geny, vždyť Františkovým biologickým otcem byl podle rodové legendy pivovarník z Uher. Do toho řádila světová válka, která strádání rodiny jistě násobila. Koneckonců to výstižně dokládají i slova samotné paní Jiřiny o tom, že jí otec vyprávěl, „že jedli šťovík a vypíjeli vejce ptákům, protože takový hlad měli“.
Stručně ještě dokončeme Františkův jihočeský životopis. Po nabytí základního vzdělání se rozhodl vyučit truhlářem. Jeho kroky zamířily do Ledenic, městečka proslaveného slavnou truhlářskou tradicí, kde byl na jaře 1922 přijat do učení k truhlářskému mistrovi Vojtěchu Pekařovi. Nevydržel u něj dlouho. Po roce už pracoval v dílně mistra Václava Petrlíka v Trhových Svinech a navštěvoval také svinenskou živnostenskou pokračovací školu, kde si v předmětech odborné rýsování, kalkulace či účetnictví osvojoval obecné a teoretické znalosti v oboru. Františkovo studium na ní se neslo v podobném duchu jako na školách předešlých (poznámky, snížené známky z mravů), ale četnost deliktů již nebyla tolik výrazná. Jak dospíval, zklidnil povahu a truhlářem se vyučil. Toto řemeslo se mu následně stalo hlavním zdrojem obživy. Přesídlil za lepším živobytím do Prahy, v roce 1929 se oženil a v roce 1931 se mu narodila první dcera, Jiřina. Ta na něho vzpomíná jako na laskavého, nesmírně sympatického a poněkud rozvážného muže. V dětství jím rozhodně nebyl.
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz