To je na dlouhé povídání…

Jste úspěšný a populární zpěvák, ale původně jste přece chtěl být hercem.

Po maturitě jsem chtěl na DAMU, ale nevzali mě, zkoušky jsem dělal celkem třikrát. Po maturitě v roce 1962 jsem nastoupil do herecké školy v Mostě, kterou vedla Zdeňka Šebestová, učili jsme se dikci a básničky. Tehdejší ředitel divadla Lubomír Poživil mě vzal na poloviční úvazek jako herce eléva a jako osvětlovače. Jednou se mě v šatně Karel Sedláček, Jindřich Rychtařík a Lojza Švehlík zeptali, jestli nechci zkusit konkurz v Divadle Alfa v Plzni, že vědí, že zpívám. Jel jsem na zkoušky a šéf kapely Boban Ondráček mě vzal. Takže v roce 1964 jsem začal zpívat v Alfě.

A krátce nato jste se ukázal jako herec ve filmu, a navíc oscarovém!

V roce 1965 jsem dostal angažmá v Divadle Rokoko v Praze, kde jsme zpívali společně s Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou. Prvního ledna 1966, po premiéře hry Čekání na slávu Honzy Schneidera, který napsal pro mě a pro Helenu první duet Hříbě, jsem dostal od pana ředitele Darka Vostřela dárek, novelu Ostře sledované vlaky. Za noc jsem ji přečetl, moc se mi líbila, a netušil jsem, že za měsíc mě pozvou na kamerové zkoušky na Barrandov. To bylo v únoru 1966. Režisér Jirka Menzel mě vybral. Jel jsem s ním do Kobylis za autorem novely Bohumilem Hrabalem, aby viděl, jak bude vypadat železničář Miloš Hrma, a když jsme odcházeli, tak pan Hrabal řekl: To je on.

Zahrál jste si ve více filmech, ale třeba Šíleně smutná princezna už patří k české filmové klasice.

Režisér Bořivoj Zeman a scenárista František Vlček psali role typově na mě a na Helenu Vondráčkovou. Točili jsme v létě 1967 v Blatné v jižních Čechách, tam je jezero, ale vrba byla na zámku v Bojnicích. Skočil jsem do jezera v Blatné a vylezl v Bojnicích. Film je čaroděj, střihem jsem byl osm se kilometrů tam a zpátky.

Šíleně smutnou princeznu poprvé dávali v televizi, když už jste zpíval v Golden Kids?

Trio Golden Kids jsme založili 1. listopadu 1968 na narozeniny Marty Kubišové, a to díky Bobanu Ondráčkovi, Pepíkovi Vobrubovi a Zdeňku Rytířovi, který vymyslel název. 

Zajímavé je, že éra Golden Kids trvala pouhých patnáct měsíců, a dodnes je legendou.

To je na dlouhé povídání, je lepší přečíst si knížku „Cesta do mé paměti“, kterou jsem napsal s bratrem Janem a Vladimírem Vlasákem.

Myslím to tak, že Golden Kids bylo na výsluní krátce, a je pojmem pořád. Proč, jsem se ptala i Marty Kubišové v rozhovoru pro Barbar, a ona odpověděla, že je to pro ni dodnes záhadou. „Bylo to přímo zázračné období. Ale nebyla to náhoda, náhody neexistují,“ řekla.

Škoda, že to nemohlo trvat déle. V roce 1968 jsme s Martou a Helenou a také s Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou a dalšími zpěváky z československé pop music zpívali na veletrhu gramofonových firem v Cannes ve Francii. Já s Martou a Helenou jsme pak dostali angažmá od majitele pařížské Olympie Bruna Coquatrixe. Pozval nás na čtrnáct dní, a byli jsme tam celý měsíc. Mysleli jsme si, že budeme jezdit po Evropě a po světě, a bohužel v únoru 1970 zakázali Martě zpívat. Bylo to před koncertem na Slovensku, kde bylo v té době, v roce 1970, mistrovství světa v lyžování. Pozval si mě generální ředitel Pragokoncertu s tím, že můžeme dělat koncerty, ale jenom s Helenou. Namítal jsem, že to nejde, že jsme trio, a on mi dal na stůl pornografické fotky a že mám identifikovat Martu. StB udělalo pornofotky, což byly fotky z dánského časopisu. Řekl jsem, že jsem ji v takové situaci nikdy neviděl, aby se zeptal jejího manžela, režiséra Honzy Němce. Pět hodin mě ředitel dusil, tvrdil jsem, že je to podvrh.

A jak se to podepsalo na vás?

Asi rok jsem neměl možnost hrát. Jirka Menzel mě pak vzal do Divadla Na Zábradlí, dostal jsem roli ve hře Mlynář a jeho dítě, premiéra byla 2. listopadu 1970. Marta a její tehdejší manžel Honza Němec žalovali ředitele Pragokoncertu a já svědčil proti němu. Od té doby jsem měl s ředitelem Pragokoncertu Františkem Hrabalem problémy. Trvalo to osmnáct let.

S Martou Kubišovou, mimochodem českobudějovickou rodačkou, vás dodnes pojí přátelství. Dokonce jste v jednom rozhovoru řekl, že byste si ji dovedl představit jako svoji sestru.

Ano. S Martou jsme se poznali už v plzeňské Alfě. Když jsem tam dělal zkoušky, v hledišti seděli šéf kapely Boban Ondráček, Marta Kubišová a tehdejší ředitel divadla Bedřich Svatoň. Ten říkal: Toho nemůžu vzít, ten se na jevišti tak divně hejbe… A Marta a Boban odpověděli: Právě toho vezmem, protože se na jevišti tak hejbe. Jsme ve spojení i po letech, mockrát jsme s bratrem Janem hráli na jejích koncertech i v Divadle Ungelt. Na desce Mezi svými mám s Martou duet Noc, který napsal Marek Doubrava a Petr Kotouš.

Loni paní Marta oslavila půlkulaté narozeniny, jako vy letos v říjnu. Bilancujete v den svých narozenin, nebo ke konci kalendářního roku?

Moc nebilancuji, nemám na to moc času, raději připravuji něco dalšího, nového.

Aktuálně i nové album? Kdy se ho fanoušci dočkají?

Uvidíme, možná příští rok.

Prý máte po Karlu Gottovi nejvíc prodaných desek?

Nemám spočítané, kolik jsem jich vydal, bylo jich hodně. Vím, že tři byly v němčině, dvě v angličtině, českých asi patnáct nebo šestnáct. Ale myslím, že Supraphon to má spočítáno přesně.

Zaujalo mě, že jste svoje první vánoční album Mezi svými, a zatím vaše poslední, vydal až v roce 2014.

Ale nenajdete na něm koledu ani klasické vánoční písničky. Napsali je moji dvorní autoři Eduard Krečmar a bratr Jan a děti mých autorů, třeba Honza Fischer, syn Ivo Fischera, který mi napsal první text Ze soboty na neděli nebo Stín katedrál. Honza mi napsal píseň Andělé strážní. Mám tam písně od herce Vaška Kopty (syn básníka a textaře Pavla Kopty) nebo Alenky Rytířové (dcera Zdeňka Rytíře). A také se na desce podíleli Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, se kterými jsem spolupracoval už při albu Dobrý časy.

V písních se často obracíte k Bohu. Jste věřící?

Jsem křtěný v Československé církvi husitské. Když jsme se brali s manželkou Jarkou, a vzali rodné listy, zjistili jsme, že nás křtil stejný pan farář. Syna jsem dal křtít, když mu bylo sedmnáct.

Potatil se syn profesně?

Vašík dělá zvukaře ve Studiu Chevaliere Zdeňka a Heleny Rytířové a udělal si studio i doma. Zároveň se mnou a Bacily spolupracuje na koncertech.

Z vašich novějších písní je patrné jakési smíření, odevzdání se. Nastalo po vaší příhodě, která vás donutila zastavit se a po čase se vrátit?

Já jsem nikdy neodešel. Mozková příhoda se mi stala 2. listopadu 2002 a v říjnu 2003 jsem dělal velký koncert v Lucerně. Půl roku jsem se s logopedkou MUDr. Marcelkou Michaličkovou učil mluvit, syn a Zdeněk Rytíř mi vyrobili čtecí zařízení, takže se na koncertech můžu mrknout na monitor. Texty byly pryč, včetně lidových písniček, nebo i české hymny. Balady, které jsem vlastně zpíval v češtině, angličtině, ruštině, němčině, se mi smazaly z hlavy.

Na kdy a kam chystáte velké koncerty?

Narozeninový koncert je naplánovaný na 20. října v Mariánských Lázních a další 26. listopadu v Ústí nad Labem, v opeře, kde jsem před pětašedesáti lety začínal. Koncertovat budeme prakticky celý prosinec, nejjednodušší je se podívat na stránky www.vaclavneckar.cz.

Jak dlouho už to s bratrem „táhnete“?

Začali jsme spolu hrát a zpívat už v roce 1953, kdy jemu byly čtyři roky a mně deset. Tenkrát byli našimi posluchači kamarádi a sousedi z domu, kde jsme bydleli.

Václav Neckář

zpěvák a herec

Narodil se 23. října 1943 v Praze

Rodiče byli divadelníci a i on sám začal brzy účinkovat na scéně Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, od září 1962 byl hereckým elévem a na půl úvazku osvětlovačem v Divadle pracujících v Mostě

V březnu 1964 udělal konkurz do divadla malých forem Alfa v Plzni, kde se seznámil i s Martou Kubišovou, v září 1965 s ní přešel do pražského divadla Rokoko

V listopadu 1968 vzniká trio Golden Kids – Václav Neckář, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, existuje 15 měsíců

O dva roky později vzniká skupina Bacily

Po roce 1989 založil se svým bratrem Janem hudební vydavatelství Ne a Ne Records

V listopadu 2002 zpěváka postihla mozková příhoda, po návratu na pódia vyprodává sály a vydává nové řadové album

Ústřední písnička Půlnoční z filmu Alois Nebel v roce 2011 přinesla prvenství v kategorii skladba a videoklip roku

V roce 2011 vstupuje do Dvorany slávy

Řadová alba: Václav Neckář zpívá pro mladé (1966), Dobrou zprávu já přináším vám (1968), Světská sláva – polní tráva (1971), Tomu, kdo nás má rád (1974), Planetárium (1977) 2 LP, Podej mi ruku… (1980), Příběhy, písně a balady 1 (1982), Příběhy, písně a balady 2 (1982), Příběhy, písně a balady 3 (1983), My to spolu táhnem dál (1984), Atlantida '99 (1987), Pod komandem lásky (1988), Oči koní (2005), Dobrý časy (2012), Mezi svými (2014)

Výběr z filmů: Ostře sledované vlaky, Šíleně smutná princezna, Soukromá vichřice, Ta naše písnička česká, Kulhavý ďábel, Kolonie Lanfieri, Skřivánci na niti

Elektronická verze říjnového čísla ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!