Jitka Fürst dobyla Evropu (2)

Vypadá to na skvělou kariéru. Cítíš to tak?

Neblázním z toho a nechci vypadat jak namistrovaný šílenec, dělám totiž jenom to, co mě baví. Vždycky jsem to tak měla. Samozřejmě jsem nevedla cíleně kariéru tím směrem, že se stanu ředitelkou rádia. Evropa 2 je ale moje srdcovka, nejlepší značka, pro kterou je radost pracovat. Vážím si jí, vždycky jsem k ní vzhlížela. Když přijeli Pražáci z Evropy 2 s velkou zábavou na diskotéky, otvírali nám velký svět. Lidé hltali i různé fórky moderátorů, nahrávali si je na kazety a žili tím. Neuvěřitelné.

Šéfuješ výrazným osobnostem, jako je Leoš Mareš nebo Patrik Hezucký, kteří budí dojem, že se nezastaví před ničím. Nemáš z nich občas strach?

Kdybych se jich bála, nemohla bych to dělat, protože tím, kdo se jich bojí, oni pohrdají. Jsou zkušení, letos už vysílají osmnáctou sezonu. Leoš je hvězda a chová se tak. Ale když mu řeknu věcný postřeh, bere to, protože chce být perfektní – nejlepší. Nepotřebuje pochlebovače, těch má miliony.

Kolik teď oslovujete posluchačů?

Podle nejnovějších výsledků Radioprojektu si nás naladí 913 tisíc posluchačů denně – týdně to je téměř 1,7 milionu posluchačů. Díky tomu si Evropa 2 bezkonkurenčně udržuje svou pozici leadra mezi mladými. Rádio Evropa 2 funguje na českém trhu už 25 let a i letos udržuje pozici jedničky pro cílovou skupinu 12 až 39 let. Nejposlouchanějším pořadem je Ranní show, kterou si denně nenechá ujít více než půl milionu posluchačů. Další lidi oslovujeme prostřednictvím webu a sociálních sítí, takže dohromady je to obrovská skupina.

Vystudovala jsi žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Rádio tě lákalo vždycky?

Na tuto školu jsem šla s tím, že mě bavilo psát, třeba eseje. To pořád platí, jednou bych chtěla napsat knížku… Ve škole jsem zjistila, že mě baví dělat různé analýzy, což byla také má první spolupráce s Evropou 2 už v roce 2005. Rádio má pro mě to kouzlo, že dodává životu kulisu, je neinvazivní a chová se jako kamarád. Obsahuje hudbu i mluvené slovo – a pokud chceš ticho, jednoduše ho vypneš. Když učíme nové moderátory, říkáme jim, aby vysílali tak, jako kdyby je poslouchal jen jeden člověk. Ať je doma nebo třeba v autě, vždycky musí mít dojem, že mluví vyloženě k němu – že rádio je jeho přítel.

I tvůj? Jak vypadá tvůj běžný den?

Probouzím se někdy kolem šesté hodiny a samozřejmě pustím Evropu 2. Někdy jdu hned do práce, protože je fajn, když moderátoři vědí, že tam s nimi už někdo je. Anebo jim pošlu esemesku s reakcí na něco, co právě řekli. Zpětnou vazbu potřebují a váží si jí. Když mám náladu, jdu si zaběhat – ne ven, raději na trenažéru. Pustím si přitom do sluchátek taneční hudbu. Moje práce je hodně kancelářská, porady, maily, schůzky, vyhodnocování hudby, nasazování nových písniček atd. Jako bonus mám občas setkání s hosty, kteří přijdou do studia, což bývají většinou muzikanti. Mám ráda dny, kdy se u nás něco děje.

Na která z těchto setkání vzpomínáš nejradši?

Třeba když přišli do studia Imagine Dragons nebo Bastille, to byla velká show. Velkým zážitkem pro mě bylo ale i setkání s kapelou Coldplay s Edem Sheeranem nebo schůzka po koncertu s Ellie Goulding, tu mám moc ráda. Poslední dobou zveme často české umělce, byl u nás například Thom Artway, který složil příjemnou popovou skladbu, která funguje v reklamě i v rádiu. Z dalších našich hostů můžu zmínit třeba Daru Rollins, Richarda Krajča, Mandrage, Rytmuse.  

Čím se řídí výběr hudby, kterou hraje Evropa 2?

Chci to nejlepší. Vybírám písničky s hudební manažerkou, která je o osm let mladší než já, a ve většině případů se shodneme. Víc než 90 procent songů, které nám někdo pošle, odmítáme – hlavně proto, že našemu formátu neodpovídají žánrově nebo kvalitativně. Evropa 2 se zaměřuje na CHR formát s prvky AC, což znamená – nová hudba ze světových hitparád, aktuální hity a nejoblíbenější písně z posledních deset let.

Jakou muziku posloucháš v soukromí?

Mám ráda taneční hudbu, hlavně klubovou. Líbí se mi i osmdesátá léta, třeba Pet Shop Boys, mými oblíbenci jsou DJ Paul Kalkbrenner a jeho bratr Fritz. Geniální se mi zdá hudba Michaela Jacksona, je nadčasová, plná energie, kreativní a absolutně profesionální. Ráda jezdím na Ibizu, která je Mekkou taneční hudby, tak jsem pro rádio vymyslela soutěž, kdy každý rok odvezeme 40 výherců na tento párty ostrov.

Jak se dělá hit?

Těžká otázka. Když vybírám songy, které budeme hrát, jde mi o to, abych si je po prvním přehrání zapamatovala. Jakmile mi hned neuvíznou v hlavě a nebroukám si je, málokdy mají potenciál stát se hitem. Refrén musí být zapamatovatelný, zpívatelný, písnička potřebuje přirozenou dynamiku. Ale není to vždy jednoznačné: rádio vidí hity nějak, umělci jinak a vydavatelství taky trochu jinak. A když se výjimečně jejich stanovisko potká, bývá z toho superhit. Takové songy pak hrajeme v jejich nejlepším období každé tři hodiny.

Obvykle ovšem rádia z alba vyberou jen jednu píseň, což mi nepřipadá fér…

Není to tak. Třeba kapele Kryštof se s novým albem podařil úžasný comeback, takže z této desky hrajeme víc hitů. Jsem si jistá, že i z Jacksonových alb bychom hráli většinu písní, kdyby byla aktuální. Pro mě je důležitým vodítkem, co se hraje v zahraničních rádiích nebo co funguje na YouTube. Když se začne nějaká píseň v playlistech opakovat a růst, pozorně ji sleduju. Pokud se chytí a odpovídá našemu formátu, zařadím ji. Formát je náš základní argument: nikdy ale nemám předsudky v případě českých písní. Týdně dostanu tak deset až dvacet novinek, měli bychom hrát kolem deseti procent české produkce. Někdy to bývá složité dodržet, ale zrovna teď se zrodilo hodně českých hitů a české kapely jsou v oblibě. Patří k nim například Atmo Music, Xindl X, Slza, Light and Love nebo Digital Fever. Naprosto multigenerační je Kryštof.

Jaká je u vás životnost hitu?

Písničky mají určitý životní cyklus, který určují svou přízní posluchači. Když nasadíme novinku, po určité době ji začneme testovat, zda se jim líbí, nelíbí, nebo už je ohraná. Tím vyhodnotíme, v jaké fázi daný song je. Když se líbí, zvyšujeme četnost hraní, když je ohraný, dáme ho do archivu. U každé písničky je to jinak – někdy po zhruba třech stovkách odehrání v éteru, jindy až po sedmi stech. Takto testujeme songy každý týden. Ale přesnou metodu neprozradím, je naším obchodním tajemstvím. Dvakrát ročně pak děláme auditoria a testujeme celou knihovnu včetně starších songů.

Řídíš i slovenskou Európu 2. Je mezi Čechy a Slováky rozdíl, jak vnímají hudbu?

Jsem na Slovensku každý druhý týden a přiznám, že zprvu jsem si říkala, že je to velké sousto. Zdá se mi, že Slováci jsou o dost jiní než Češi, mnohem otevřenější a bláznivější. Rádi pijí a baví se, je pro ně velmi důležité, aby v práci byla pohoda a fungovali skoro jako rodina. To, aby dobře a kvalitně odvedli svoji práci, je až další v pořadí. Byl to pro mě šok, protože jsem racionální a systematická. Nastoupila jsem proto, že odvolali šéfa, který neměl výsledky – ale dát té stanici řád se mi povedlo asi až po třech měsících. Nejčastěji jsem tam slyšela vysvětlení, že to dělají „pocitovo“, z čehož jsem byla zprvu rozpačitá. Ale už jsme se sladili – pocitově i rozumově.

Má Európa 2 podobné posluchače jako Evropa 2?

U nás si už tahle stanice vychovala jednu generaci, takže základ našich posluchačů spadá do věkové kategorie až do 35 let. Na Slovensku máme publikum mladší, a to asi do 30 let. Slovenští posluchači jsou emotivnější, díky čemuž se z písní rychleji stávají hity a my můžeme hudbu dynamičtěji plánovat.

Hodně slovenských písní se u nás dobře chytí, čím to je?

Je to tak, třeba No Name nebo Miro Žbirka fungují u nás líp než na Slovensku. Většinou je to tím, že jejich desky jsou profesionálněji zpracované, lépe produkované a na jejich zvuku je to znát. Slováci často nahrávají v zahraničí, dávají si na celku víc záležet. Je v tom profesionalita, jejich projev působí celkově lépe než u českých interpretů. Ti se často spokojí s málem, mají nastavený nějaký styl a jedou ho pořád, i když zestárne. Takže byť vyprodají koncert, pro rádio jsou nemoderní. Ale když se na to někdo zaměří, třeba právě kapela Kryštof v případě poslední desky, úspěch se dostaví. A u nových mladých umělců je už ta změna v přístupu taky znát.

Oslovují tě kamarádi-muzikanti, abys jim pomohla vyrobit z jejich songu hit?

Občas mi kapely posílají demo a ptají se, jak píseň upravit, aby měla úspěch. Ale můžu jim jen laicky říct, jak to na mě působí – nemám hudební vzdělání. Což není na škodu, protože muziku v důsledku nehodnotí profesionálové, nýbrž posluchači. Takže je dobré řídit se selským rozumem. Umím zanalyzovat situaci, takže vím, co v rádiu funguje. A to bývá jiné než při živých vystoupeních, která mají svoji atmosféru a energii. Někdy se asi kapelám zdá, že jsem arogantní a tvrdá, když jim říkám, že se musí víc snažit. Ale já chci jen to nejlepší, protože jednička na trhu musí hrát extraligu.

Je někdo z Jihočechů, koho na Evropě 2 hrajete?

Chytil se Petr Lexa z Českých Budějovic, který se objevil v soutěži Hlas ČeskoSlovenska a shodou okolností i jako divoká karta Evropy 2. Sice tam nebyl mezi nejlepšími, ale nevzdal se a založili s Lukášem Bundilem kapelu Slza a jsou úspěšní. Je důležité jít za svým snem a pracovat a nevzdávat se.

Přiznám se, že soukromá rádia vnímám jako umělý svět, který jde mimo mě. Kdo tě vrací do reality?

Samozřejmě rodina. Doma jsem v jižních Čechách, kde mám muže, rodiče i dvě mladší sestry a nikdo z nich moji kariéru neřeší. Jedna z mých sester sice Evropu 2 poslouchá a občas glosuje, co řekli moderátoři, ale to je vše. Jezdím za rodinou každý týden a jsem ráda, že vypadnu z pražského koloběhu.

A tvůj manžel?

Vdala jsem se roku 2012, ale letos v létě jsme slavili už patnácté výročí našeho seznámení. Potkali jsme se na diskotéce v krumlovském Hroznu a hned jsme si padli si do oka. Je statečný, že to se mnou vydržel. Můj muž má firmu specializující se na IT, stejně jako já miluje hudbu, dělal i produkci taneční hudby pro DJ Michala Buriana. Oběma se nám líbí hezká architektura a moderní design, rádi sportujeme.

Jak třeba?

Jezdíme lyžovat na Hochficht nebo chodíme na golf, v oblibě máme domácí hřiště Svachovka u Českého Krumlova. Taky mě baví inline brusle, rádi jezdíme podél Vltavy, na Třeboňsku cestou přes lesy a vůbec nejvíc jsme si oblíbili stezku od lipenské elektrárny do Přední Výtoně.

Vede tě Evropa 2 na cesty po Evropě nebo třeba po světě?

Je pravda, že značka Evropa 2 dost otvírá dveře, její síla je velká. Každý rok jezdíme s týmem a výherci na Ibizu, což je už tři roky stěžejní akce našeho rádia a vlastně takové moje dítě. Všichni o Ibize mluví a chtějí tam jet – posluchači i moderátoři. V některých hudebních klubech tam pracují lidé, které už známe, takže jsou to příjemné návraty na krásný ostrov. Každý rok máme pracovní seminář někde v Evropě – Paříž, Bukurešť nebo Varšava, dostali jsme se s kolegy i na olympiádu do Londýna. Je to krásné město s neskutečnou atmosférou, která během olympiády byla ještě lepší. Byla jsem tam poprvé na velkém tenise ve Wimbledonu. A co mi přijde kuriózní, že má první návštěva fotbalu byla také v Londýně. A zrovna na finále Ligy mistrů! Když jsem na začátku slyšela její znělku, měla jsem husí kůži.

To už je z Českého Krumlova pěkný skok. Vzpomeneš si ještě na čtyři roky práce tiskové mluvčí města?

Mám Krumlov moc ráda, narodila jsem se v něm. Jako dítě jsem bydlela v Kájově, ale tam už jezdíme jen na hroby. Do Krumlova se vracím s velkým potěšením, líbí se mi třeba Mezinárodní hudební festival, protože si ráda poslechnu i klasiku a operu. Na město už se teď dívám s odstupem a vidím ho zase hezky, bez problémů a bez úředníků, kteří něco řeší. V roli tiskové mluvčí jsem pochopila, že v budoucnu nechci pracovat ve veřejné správě. Odešla jsem hlavně proto, že jsem neviděla další možnost profesního růstu. Ale ty roky mi daly hodně: naučila jsem se dodržovat termíny, protože jsem mimo jiné vydávala městský zpravodaj nebo informovala každý měsíc veřejnost o rozhodnutích zastupitelstva. Rozepsala jsem se a získala kontakty. Z platu jsem sice neuspořila nic, ale vymyslela jsem si k tomu ještě návrhářský salon Adele Leblanc specializovaný na svatební a společenské šaty na míru, který mi potřebný příjem doplnil. Ale taková jsem – vždycky, když mě něco napadne, se do toho vrhnu po hlavě. Když nejsem spokojená, hledám cestu, jak být a jak jít dál.

Když ses zabývala módou, máš nějakou oblíbenou značku?

Jsem konzervativní, a když najdu značku, která mi sedí, držím se jí. Například Hugo Boss v každodenní módě nebo Bogner a Adidas na sport. Jezdím občas nakoupit do outletu v Metzingenu u Stuttgartu, kde si pořídím oblečení na půl roku, nebo si zboží objednávám přes e-shop.

A oblíbené jídlo?

Mám ráda ryby a mořské plody, italskou a francouzskou kuchyni, sladké. Doma vařím ráda, nejradši dělám steaky nebo těstoviny. I při výběru restaurací jsem konzervativní, a když si nějakou oblíbím, chodím pak jenom tam. V Českých Budějovicích mám ráda Krajinskou 27 nebo restaurant Olivier. Fandím podnikům, jejichž majitelé a kuchaři se nespokojí s průměrem a chtějí lidi i gastronomicky vzdělávat. Ne primárně proto, aby vydělali, ale protože je to baví a cítí, že je to dobře. Chci se ve svém životě obklopovat lidmi, kteří takto uvažují a neberou člověku iluze. Nesoustředí se na to, aby vysvětlovali, že něco nejde, ale motivují tím, co dokázali, třebaže na začátku to měli taky těžké. Tím nadchnou spoustu lidí.

Je někdo z úspěšných osobností, ke komu vzhlížíš?

Určitě Steve Jobs, protože měl skvělou vizi a dokázal ji uskutečnit. Jsem velký fanoušek firmy Apple. Fascinují mě její produkty, které jsou hezké a funkční, nikoli běžné, ale jednoduše ovladatelné. Navzájem se dovedou propojit a celek funguje dokonale.

Nahráváš mé zvědavosti... Povídáme si už dlouho a já celou tu dobu se zájmem sleduju tvé hodinky i to, jak s nimi zacházíš. Co ti všechno napovídají?

Třeba teď píply, že už hodně dlouho sedím a měla bych se jít projít... Apple Watch jsou na světovém trhu ani ne rok. Mám je objednané z Německa, protože u nás se ještě neprodávají – ale nepořídila jsem si je proto, abych se jimi chlubila. Hodí se mi třeba tím, že při schůzkách nemusím neslušně pročítat zprávy na mobilu, protože se mi nenápadně zobrazují přímo na displeji hodinek, aniž by si toho někdo všiml. Můžu přes ně i telefonovat, což trochu připomíná Jamese Bonda... Podobně lze třeba nahrát i hlasovou zprávu a systém ji dovede přepsat a poslat jako text. Využiji je i profesně, třeba aplikace Shazam, která dokáže rozpoznat, jaký song zrovna hraje.

Je ti v takové virtuální realitě dobře?

Fascinuje mě. Nelze jí uniknout, navíc my ten svět i tvoříme, protože Evropa 2 má nejsilnější sociální síť v České republice – spojuje víc než půl milionu lidí. Mladá generace s médii zachází jinak, než jsme byli my zvyklí. Už to není jen čistý poslech rádia, ale spousta dalších komunikačních kanálů, díky nimž máme okamžitě odezvu a další podněty. Šílené je, že já se to musím naučit jako první, abych kolegům vysvětlila, proč a jak to používat. Mladí lidé už často nemají klasické rádio, poslouchají přes web nebo přes telefony, žijí v digitálním světě. Což je propastný rozdíl oproti mému dětství. Doma jsme počítač neměli, a když jsem se ve škole učila ovládání počítače, obrečela jsem to, protože jsem to pořád nedokázala pochopit. Děti, co měly doma počítač, měly náskok. Třeba internet jsem zkoušela poprvé v Linci v centru Ars Electronica, kam jsme jeli na výlet. Nikdo z nás tehdy netušil, jak ovlivní naše životy. A teď by se asi hodil vynález, který by to všechno uměl nějak elegantně a bezbolestně vypnout.

Umíš chvíli pobýt v místech, kde není signál?

Cíleně taková místa nevyhledávám, ale když mám dovolenou, jsem bez signálu ráda. Umím vypnout. Nebo si to aspoň myslím.

VIZITKA:

Jitka Fürst (Augustinová)

Narodila se 26. května 1982 v Českém Krumlově.

Absolvovala mediální studia a žurnalistiku a sociální politiku a sociální práci na Masarykově univerzitě v Brně.

V českobudějovickém Rádiu Faktor spolupracovala v letech 2001 až 2005 na promoakcích.

Ve společnosti Lagardére, která vlastní i rádio Evropa 2, pracovala od roku 2005 a po svém odchodu spolupracovala externě na výzkumech.

V letech 2007 až 2011 byla tiskovou mluvčí města Český Krumlov a v létě 2011 marketingovou ředitelkou Budějovického měšťanského pivovaru.

Od září 2011 je ředitelkou rádia Evropa 2, od listopadu 2013 řídí i Európu 2.

Je vdaná, baví ji hlavně hudba, psaní a sport.