Jsme to, co námi prochází, říká Štěpán Hebík

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE (...)

Mám velice ráda kapelu HE Band – můžete víc přiblížit vlivy svého táty, ale i dědy a pradědy, na vaši muziku?

Naše rodina si po generace ujížděla na dechových nástrojích. Možná i proto mě nadchnul trombon, na který jsem se dlouho učil a který byl mou součástí při zakládání první kapely. Samozřejmě mělo vliv to, že jsem jako malý věděl, že můj táta tráví čas na pódiích. Když jsem ho poprvé viděl v akci, ta energie, která z toho šla, pro mě byla dost lákavá. 

Možná by bylo zajímavé zmapovat, kam vlastně sahá naše hudební historie. A to nejen ze strany táty, ale i mojí mamky. Popravdě skutečně nevím, kam až sahá. Moje informace končí někdy u pradědy. Rodiče na mě měli vliv v první řadě, co se týče vkusu. Tenhle aspekt je podle mě významný. Jsme to, co námi prochází. U dětí to platí ještě víc. Od mého narození hrála v baráku kvalitní hudba a to mě celkem formovalo. V 90. letech to byly kazety, CD, desky i VHS s hudebními klipy. Pamatuju si na spoustu interpretů, ke kterým se dodnes rád vracím. Samozřejmě velký vliv měl Michael Jackson. Ale bylo tam i mnoho zajímavých jmen jako Kate Bush, Al Jarreau, Jean-Michel Jarre a další.  

Můžete zmínit éru s Pub Animals – jak byla dlouhá aco vám přinesla?

Ve výsledku byla celkem dlouhá, koncertů za deset let fungování bylo v součtu celkem dost. Naučilo mě to spoustu věcí. Díky tomu jsem se naučil fungovat na pódiu a pochopil, o čem to trochu je. Hráli jsme spoustu skvělých festivalů a projeli velkou část českých klubů. Zažili jsme vlnu, kdy na reggae nebo na ska chodily plné kluby a sokolovny. Ta éra je pryč, ale vzpomínám na to rád. Díky kapele jsem poznal spoustu nových kámošů a utvrdil vztah s mým bráchou nebo s Michaelem Říhou, který mě částečně přivedl k myšlence sólové dráhy. Spolu jsme se naučili na koleni mnoho dovedností kolem skládání a produkování hudby. Mnohokrát jsme si na tom vylámali zuby, ale byl to zároveň moment, kdy jsem se naučil spoustu věcí kolem studiové práce udělat sám. 

Zároveň pořád stíháte věnovat se i fyzioterapii, kterou jste vystudoval na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Vyučující Marcela Míková o vás řekla, že jste renesanční člověk. Myslíte si to o sobě? Pokud ano, v čem je to výhoda a co je podmínkou? Například být cílevědomý a mít dobře zorganizované dny?

Kéž bych si dokázal zorganizovat dny o trochu lépe. Pořád se mám v tomto ohledu co učit. Zacházení s časem je totiž to nejtěžší. Celý začátek roku 2023, a to leden i únor, jsem si vyhradil čistě pro mou ordinaci v Českých Budějovicích. Konkrétně v Plané u Českých Budějovic, kde mám velkou ordinaci, kterou bych rád dále přizpůsoboval potřebám mých pacientů. Zároveň bych rád otevřel ještě jednu ordinaci, do které hledám podobně smýšlejícího fyzioterapeuta, jako jsem já. Nemusí být podobně zaměřen. Jen by stačilo, aby byl otevřený přijímat vědění v tomto oboru a dělit se o něj. I to by bylo částečné řešení pro můj nabitý kalendář a dlouho čekající pacienty. Slov vyučujících si nesmírně vážím. Stejně tak jako je spousta autorit v hudebním světě, i fyzioterapie má své autority. Badatele, učitele, majitele velkého množství cenných informací, o kterých se ale tolik nemluví. Jednoznačně k nim patří právě vyučující na univerzitách.  

Na co se specializujete a proč jste si vlastně toto zaměření vybral?

Odmalička jsem měl sklony zabývat se zdravotním stavem mých blízkých a pečovat o ně. Přál jsem si být lékařem, ale včas jsem pochopil, že studium medicíny je tak náročné, že bych ho nemohl skloubit s muzikou. Fyzioterapie splňovala, co jsem hledal. V této profesi můžu navázat užší kontakt s pacientem. Díky tomu, že s ním trávím hodně času, můžu někdy odhalit příčinu jeho potíží dokonce lépe než lékař během krátké doby v ordinaci, protože některé věci se projeví až po několika terapiích. Líbí se mi, že dříve tak malý obor, jako je rehabilitace a fyzioterapie, se postupně rozvinul do specializací, jako je fyzioterapie respirační, sportovní, ortopedická (skoliózy, různé deformity), neurologická a podobně. Nespecializuji se na žádnou z diagnóz. Právě ta všestrannost a rozmanitost mě zajímá, takže pacienty přijímám v různých stavech– akutních i chronických. U velké spousty případů jde o pacienty neurologické, ale i interní, stavy po úrazech, sportovce. Vlastně u každé diagnózy lze dnes najít, jakou roli v hraje zdraví pohybového aparátu. Pohybové ústrojí nelze oddělit od rytmu srdce, koloběhu krve, dechu, mozku, metabolismu. Proto je fyzioterapie zároveň velmi komplexní a to mě na ní baví. 

Štěpán Hebík

• Narodil se 21. července 1989 v Českých Budějovicích.
• Přes deset let byl členem reggae kapely Pub Animals, kde hrál na trombon a zpíval. Během postupného útlumu kapely začal připravovat projekt 7krát3. Své nahrávky pak pouštěl různým producentům, nakonec byl přijat do labelu Bigg Boss.
• Roku 2020 vydal své první EP nazvané „I“. Obsahuje šest skladeb, na kterých mu hostují zpěváci Jiří Korn a PSH. Za album získal ocenění Anděl v kategorii Interpret roku 2020.
• Loni v listopadu vydal druhou desku, ta se jmenuje „II“. Pomocnou ruku přiložilo bezmála třicet hudebníků a hlasem přispěli Rytmus a Erika Rein. Křest se konal v pražském Lucerna Music Baru s kapelou a řadou hostů. Deska „II“ je po výtvarné stránce ovlivněná poetikou přírodovědných dokumentů slavného francouzského oceánografa Jacquese-Yvese Cousteaua.

Od České hudební akademie, kde letos hlasovalo více než440 odborníků z hudební branže, získal za toto album tři nominace na Ceny Anděl za rok 2022. 

• Vedle své hudební kariéry je vystudovaným fyzioterapeutem a má svou vlastní ordinaci v Plané u Českých Budějovic. Je ženatý a má dvě děti.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz