Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Křížová výprava Lukáše Mareše

Nevěř nikomu nad třicet, říkal John Lennon. Lukáši Marešovi by nejspíš věřil. Je mu sice třicet jedna let, ale do politiky vstoupil v sedmadvaceti. V té době už měl za sebou občanský boj s institucí, která se nechovala dobře k zaměstnancům. Získané zkušenosti chce využít v politické práci. Je lídrem jihočeských Pirátů v krajských volbách, avšak legalizaci konopí přenechává jiným. On má svůj cíl. Jestliže se mu ho podaří prosadit, třeba tím prospěje i vám. Dámy a pánové, tady je příběh lékaře Lukáše Mareše z Českých Budějovic.
Josef Musil, Foto: Richard Nowak
07. Červenec 2020 - 10:16

Pane Mareši, já se vám hned na začátku k něčemu přiznám. Už řadu let se nezajímám o českou politiku.

A proč?

Mám pocit, že někteří lidé se v politických stranách narodili. A nejmladší politici byli počati ve stranách svých rodičů a pak se usadili v partajích, které jsou v kurzu. Voliče potřebují jen jednou za čtyři roky, aby jim hodili lístky do uren. Vy jste mladý, proto první otázku pokládám s trochou nejistoty: Pocházíte z politicky angažované rodiny?

Ne, já pocházím z politicky rozhádané rodiny. Můžu vás uklidnit, že u nás doma nikdo nezastával žádnou funkci v politické straně. Ale když se konala rodinná oslava a přišel na návštěvu strejda, bylo jasné, že dojde k hádce.

Tohle znám. Některé příbuzné není radno posazovat vedle sebe ke stolu.

Přesně tak to bylo u nás. Táta je drobný podnikatel, má trafiku v Budějovicích na Máji. V devadesátkách fandil ODS. Můj strejda byl úředník, takže uznával sociální demokracii. Jeden doprava, druhý doleva. Jeden něco nadhodil, druhý oponoval, už se to nedalo zastavit a my všichni jsme to museli poslouchat.

Kolik vám v té době bylo let?

Jsem ročník 1989 a na tohle si pamatuju hned odmalička, kdy jsem začal vnímat. Ale mě to vlastně bavilo poslouchat. Mám rád tátu i strejdu, vím, že jsou oba chytří lidé a chtějí pro druhé to nejlepší. A právě v tom se nedokázali shodnout. Každý měl svou pravdu, ale když ji poměřoval s druhou pravdou, ukázalo se, že buď univerzální pravda neexistuje, anebo ty jejich pravdy nejsou tak docela pravdami.

Zajímavý postřeh. A když jste byl větší, asi jste si říkal, že jednou v politice ověříte, jak to s tou pravdou je.

Politika mě míjela. V dětství jsem hrál fotbal a pak jsem se začal věnovat frisbee. Do České pirátské strany jsem vstoupil teprve před třemi lety, když jsem se snažil zlepšit situaci na svém pracovišti.

Tak teď mě to začalo zajímat. Říká se, že volič by si neměl vybírat strany, ale osobnosti. Ve vás cítím potenciál zajímavého příběhu. Začněme třeba devátou třídou základní školy. Jakou jste měl představu o své budoucí profesi?

Žádnou. Učení mi šlo skoro samo, ve škole jsem měl jedničky. Ve volném čase jsem dělal sport.

Nelákala vás dráha profesionálního sportovce?

Tak excelentní jsem nebyl. Když se na to dívám zpětně, vlastně si uvědomuju, že nejlíp jsem se cítil jako kapitán družstva. Dokázal jsem hráče odhadnout, namotivovat a posouvat celou hru dopředu. Ale tehdy jsem si tu vlastnost neuvědomoval. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz