Kroky vlády? Mrazí mě do konečků prstů

(...)

Budou mít americké vliv na výrobu v budějovickém Viscofanu?

Jelikož máme silnou distribuci do USA, pohyby kurzu mají vliv na náš byznys. Pokud se dolar začne chovat nevyzpytatelným způsobem vůči euru a koruně, tak to pocítíme. Současně je i pro Viscofan důležité, kdo nakonec skutečně bude prezidentem. Názor pana Trumpa na transatlantickou spolupráci je dosti známý a nová prezidentská administrativa může znamenat nový směr. Svět je dneska propojený jako nikdy dříve. Dotýká se nás třeba to, že se kvůli covidu uzavřela sportoviště v Německu. Němci jsou při zápasech zvyklí konzumovat výrobky, které potřebují na výrobu naši surovinu. Stejně tak jsme napjatí, v jakém režimu se budou odehrávat Velikonoce. Když Venezuela zavede program na podporu chudých, spočívající v tom, že hodně lidí konzumuje párky, je to pro nás zajímavý byznys. Z Budějovic vyvážíme do stovky zemí světa, to nám dává určitou stabilitu.

Když je někde pokles, vyroste trh jinde?

Zpravidla to funguje tak, že když na jedné straně vzniká pokles, jinde se dostáváme do lepší situace. Ale třeba evropský trh neroste. Příležitosti jsou dnes hlavně jinde. V Evropě hledáme nové hodnoty, to se projevuje do stravovacích návyků, takže i Viscofan teď hledá cesty, jak rozšířit nabídku. Jsme obrovsky úspěšní s vegetariánským střevem, které jsme vyvinuli a dodáváme ho na trh. Kdybyste se mě před pěti, deseti lety zeptal, jestli by někdo koupil vegetariánské střevo nebo vegetariánský párek, řekl bych vám, že si to vůbec nedovedu představit. V tomhle je Evropa specifická. Evropou jdou trendy a my je musíme vnímat.

Jak je to na jiných kontinentech?

Čína ještě před pár lety znamenala trh, který neexistoval, dneska tam významně lidé konzumují naše výrobky. Zajímavá bude Afrika. Sice tam ještě nedorazila elektrifikace, ale už tam vznikají aglomerace a velká města s připravenou strukturou, určitě tam porosteme. Svět běží extrémně rychle. Jsme vlastně neustále online, protože na jedné polokouli den začíná a na druhé právě končí. A Viscofan působí všude.

Zajistily vám pobočky v Číně informační náskok při první vlně koronaviru?

Rozhodně to nebylo tak, že bychom se od Číny učili, co máme u nás právě udělat. Ale některé informace přišly vhod: došlo nám mezi prvními, že potřebujeme alespoň dvě roušky na člověka a směnu nebo že bude potřeba dezinfekce. Stejně ale následně zjistíte, že připravit se na epidemii moc nedá, protože každá země má svá specifika a jiné řízení vlády. Mentální kondice národa je také všude jiná, jinak reaguje Německo, Španělsko a nějak Čechy. Nakonec jste ve fázi kritického řízení, musíte jasně stanovit priority, u nás zvítězila ochrana zaměstnanců. Současně jsme se snažili zabezpečit zákazníky a nevytvořit u nich problém. Tým, který v krizové době vznikne, musí být schopný nashromáždit dostatek informací a ty informace kvalitně vyhodnocovat. Všechno jsme se učili rychle a za pochodu. Museli jsme pochopit, že klíčová je dobrá komunikace a vzájemná důvěra. Lídr bez důvěry ztrácí šanci řídit situaci efektivním způsobem.

Lídr bez důvěry. Mají vládní lídři vaši důvěru?

Pokud se mě zeptáte, jestli mám důvěru v to, co dělá vláda, musím odpovědět, že ne. Velkou důvěru má ale systém. Situace probíhá celkem dobře a nejsme uvnitř hluboké krize, protože články systému fungují dobře. Jsme obklopení skvělými lidmi na pozicích ředitelů, primářů, šéfů hygienických stanic, záchranných složek nebo obdivuhodně obětavým zdravotnickým personálem, ti všichni jsou schopní situaci sami uřídit. To je velké štěstí České republiky a na to jsem dost pyšný. Když to srovnám třeba s kolegy ve Španělsku, vidím, že dokážeme být velmi efektivní. Zároveň ale selhal servis od vlády. Trávili jsme čas sledováním televize do půlnoci, abychom se dozvěděli, co máme ráno ve firmě dělat.

Takže platí to, co říkal Andrej Babiš ve své první volební kampani – že jsme národ šikovných lidí, ale bohužel nás řídí nemehla.

Asi to tehdy myslel v jiném kontextu, než to dneska vidíme. V pátek j sem dostal dopis od ministryně práce a sociálních věcí, kde mi doporučuje, ať ve firmě zavedu home office, ať větráme kancelář, současně nás žádá, ať nešvejkujeme. Promiňte, to je ve stavu, kdy umírá dvě stě lidí denně, oficiální komunikace vládního týmu? Pak mám svaté právo říci, že si musíme pomoci sami, důvěru v ministerstva nemám.

Věříte v lockdown?

V jednu chvíli jsem měl vážné obavy, že k němu směřujeme. Obával jsem se izraelského scénáře, ptal jsem se, které firmy budou fungovat, ale žádné odpovědi nám nikdo nebyl schopný dát. Tohle je problém, postup by měl být předvídatelný a odhadnutelný. Zatím vidím, že zavíráme všechny sporty, a za čtrnáct dní je zase otevíráme. Na základě čeho se tedy rozhodujeme?

Řekl bych, že je to na základě pocitů.

Tohle je výsledek toho, že jsme od našich lídrů dlouhé roky nic nechtěli. Vidím to i ve firmě, ptám se kolegy: Vyřešil jsi problém? A on mi odpoví, že poslal e-mail. Tak se zeptám znovu: Tím se ten problém vyřešil? A on řekne: Svolám poradu. Je svolání porady řešením problému? Teď vidím něco podobného: problémy neumíme řešit a systém není schopný reagovat. Ve Viscofanu jsme spoustu opatření zavedli už na jaře a pak jsme je nerušili, takže naši zaměstnanci nosili roušky i přes léto, dokázali jsme se se poměrně rychle vrátit do ostřejšího režimu a nedělat zaměstnancům v rozhodnutích chaos.

Kolik covidových vln dokáže česká ekonomika ustát?

To nedokážu odhadnout. Udivuje mě, jaké rozpočty dnes tolerujeme. Vzduchem létají stovky miliard. Navíc, na co jsme ty peníze využili? My jsme ve šťastnější pozici, firma roste, nabíráme lidi a fungujeme, ale existuje jistota, že peníze nepůjdou do byznysu, kde podpora znamená jen oddalování agónie? Jsem velmi neklidný, když poslouchám komentáře ke státnímu rozpočtu, současně se řeší superhrubá mzda a někdo přehazuje devadesát miliard ze strany na stranu. Úplně postrádám diskusi o strategických investicích, které podpoří růst byznysu v téhle zemi. Debata o tom, že si na to půjčíme a tím to nějak zvládneme, je možná fajn, ale mě mrazí z toho, že vláda nemá žádnou predikci a neví, co má dělat. Z toho mě mrazí do konečků prstů.

Občas slyším, že jsme v bodu zlomu. Mění se právě teď společnost, děje se něco velkého?

Bod zlomu pro mě je válka nebo revoluce. Tam rozhodně nejsme. Vždycky je šance systém vzít a nějak s ním pootočit. Podle mě navíc covid není krize. Tím vůbec nechci zlehčovat lidské oběti, které mne nesmírně mrzí. Covid je problém, jehož posouzení lze udělat až po delší době, až pak uvidíme, jak jsme to zvládli. Nakonec i těžší období vám může pomoci něco změnit, být jiný, efektivnější, přemýšlet o věcech jinak. Záleží, co z toho budeme chtít udělat. Pojďme teď řadu věcí dělat lépe, pak i tuhle dobu můžeme vidět jako pozitivní. Krizi z koronaviru uděláme jenom my, pokud teď projíme všechny zásoby a pak budeme hladovět.

Spousta lidí krizi dlouhodobě vyhlíží…

Já ji přitom vidím trochu jinde. Máme dost velký problém ve vlastním nastavení, to přesahuje rámec ekonomické krize. Vidím krizi hodnot, nedostatek vizí a lídrů. Nezvládnutí problémů s covidem je pouze důsledek. Společnost něco hledá a významnější hlas mají extrémní nebo extrémistické postupy. Co se právě děje v Polsku, Rakousku nebo Francii, nejsou věci, které vyplývají z ekonomiky. I na tohle bychom se měli soustředit.

O Viscofanu se říká, že je tu práce těžká, ale dobře placená. Znáte tohle hodnocení?

Byl bych radši, kdyby zůstala jen dobře placená. A peníze jsou u nás skutečně dobré, nikdy jsme nepřidávali méně než inflace. S tou těžkostí práce… Já s tím souhlasím. Velmi si vážím práce našich lidí a zaměřujeme se na to, abychom ji do budoucna zjednodušili. Třeba se za pár let bude říkat, že ve Viscofanu je dobře placená a příjemná práce. Testujeme roboty, kteří by měli manuální práci ulehčit, jsme na dobré cestě.

Co vůbec znamená dobře placená práce?

Výrobní dělníci, kteří v téhle firmě pracují, jsou u nás schopní dostat se na částku, která začíná čtyřkou.

Stojí se u vás fronty na práci?

V regionu, kde je nezaměstnanost pod čtyřmi procenty, nikdo nestojí fronty na práci. Ale už cítím určité oživení, naplnili jsme otevřené pozice. Příběh Viscofanu v příštích letech nebude o tom, že skokově zvýšíme počet zaměstnanců, ale budeme posouvat odborné znalosti našich lidí. Před krátkou dobou se u nás udála revoluce – vstupujeme do úplně nových segmentů. Rozšiřujeme portfolio. Jedna cesta jsou výrobky s vyšší přidanou hodnotou, zjednodušeně třeba střívka, která už sama o sobě obsahují nějakou chuť. To bývalo tabu, říkalo se, že náš výrobek musí být neutrální, ale to už dávno neplatí. Současně jsme se vydali úplně novou cestou, děláme třeba kolagenovou fólii, která může léčit srdce. Máme už odoperovaného pacienta, který má v sobě výrobek Viscofanu.

Viscofan přece stojí na srdcařích. Minule jsme o nich psali v Barbarovi.

Příběhy lidí, kteří pracují rukama a srdcem, mě vždycky nadchnou. V denním režimu to nemáte šanci vnímat, soustředíte se na výkon a na to, kam fabriku dovést. A pak se člověk ponoří trochu hlouběji a vidí, co všechno naši lidé umějí, jeden se zajímá o výživu, další o římské války, ta masa se pak rozděluje na jednotlivé články a všechny jsou neuvěřitelně zajímavé.

Máte možnost většinu lidí znát?

Určitě neznám všech 650 lidí. Pokud řídíte třicet lidí, máte šanci se s lidmi potkávat a navzájem se ovlivňovat. U nás už je možnost kontaktů omezená. Lidí i tak ale u nás znám poměrně dost. A rád se o nich dozvídám něco nového, k tomu nám také pomáhá náš firemní časopis.

Bílý dům je historická budova, dříve tu sídlila tabáková továrna, lidově tabačka. Je jeden ze symbolů továrních Budějovic. Je ta historie v místě spíš překážka, nebo příležitost?

Historické prostory vás nutí přemýšlet o práci trochu jinak, nutí vás neustále hledat kreativní řešení. Je tady něco, co nás přesahuje. Navíc jsme se k areálu celá léta dobře chovali, budovy jsou opravené, areál má svoji hodnotu. Ano, mohlo by to být lepší, ale myslím, že je nám tady dobře.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz