Ladislav FAKTOR
Původně vystudoval práva na Karlově univerzitě, právničina ho ale živila jen několik let. Pak u něj zvítězila hudba. Stal se členem Pražského výběru, řadu let skládá muziku k televizním dokumentům a seriálům, rád cestuje. Jeho život by vydal na tlustý román. Ne všechny kapitoly by ale byly příjemné na čtení: Budějčák Ladislav Faktor byl 11. září 2001 na Manhattanu a na vlastní oči viděl, jak k zemi padají dvojčata.
Jak se to vůbec seběhlo, že na jihu Čech vzniklo Rádio Faktor?
Těsně po revoluci jsem dělal v Českém rozhlase pořad pro mladé posluchače. Bohužel i po revoluci tady ale pracovaly staré struktury, zakazovaly mi používat slovo bolševik a to se mi prostě nelíbilo. Tak jsem se naštval a jednou takhle po cestě z baru jsem se domluvil s mým sousedem Tondou Coufem, také hudebníkem, a založili jsme pirátskou rozhlasovou stanici, která začala vysílat poslední den v roce 1990.
Takže to bylo trošku na způsob „já vám ukážu“?
No, bylo to tak trochu z hecu. Ale povedlo se. Nejdřív jsme vysílali ze sklepa v Jírovcově ulici, vedle kompotů mojí maminky. Vysílali jsme načerno a bavilo nás to.
Načerno? To jste se asi trochu báli, ne?
To jsme se právě moc nebáli, protože po revoluci se spíš báli úředníci. Byla jiná doba. Teď už je to zase přesně naopak, už se zase všichni bojíme úředníků. V každém případě jsme po půlroce dostali první licenci, takže jsme zahájili první vysílání.
Jak dlouho jste v rádiu byl?
S rádiem jsem spolupracoval víc než dvacet let. Nikdy jsem tam ale nebyl zaměstnaný. Já jsem byl vlastně zaměstnaný v životě jen málo let. Už od roku 1985 jsem se živil jako muzikant, a to jsem taky žádného zaměstnavatele neměl.
To bylo v té době možné?
Ano, byl jsem hudební skladatel. Sice to bylo problematické, ale možné to bylo.
Proč jste před pár lety rádio Faktor vlastně opustil?
Opustil je silné slovo. Jak jsem říkal, dělal jsem v téhle branži přes dvacet let. Nejvíc mě na tom bavila kreativita, která v prvních letech byla možná. Se vznikem konkurence se ale z rádia, které bylo vždycky trochu bohémské, začal dělat normální byznys. A to už pro mě nebyla taková zábava. Sice to samozřejmě vydělává, ale stane se z toho továrna, která má svá nesmírně pevná pravidla. Já jsem muzikant a baví mě pravidla spíš nedodržovat. Příliš mě to pak už svazovalo. Nicméně rádio mám pořád rád a považuji ho za báječný sdělovací prostředek.
Celý rozhovor je v červnovém vydání časopisu Barbar!