Mezi rýmy Petra Baťka

Zahájil jste hned se začátkem července dovolenkový režim?

Částečně ano. O prázdninách je práce trochu méně, a tak mezery mezi jednotlivými úkony vyplňuji různými výlety. Nejde ale o úplné vypnutí, protože i na cestách píši básně a skládám písničky. To je totiž pro mě ta nejúčinnější forma odpočinku. Pravidelně se vracím na jižní Moravu, kde mám přátele, do Chorvatska, kde máme část rodiny, a k tomu letos přibyl ještě týden v Itálii.

Máte raději slunce a vodu, nebo hory a lyže?

Prázdniny pro mě znamenají hlavně dostatek času strávený se svými dětmi. Každý rok se s nimi chci alespoň na chvíli vrátit k moři. Nejsem sice plážový typ, ale chvilku to vydržím. Sám mám raději podzimní moře, kdy jsou pláže prázdné a moře vyklidněné. Hory mám ale rád také. V dětství jsem byl členem turistického kroužku, takže jsem na horské túry zvyklý a v zimě jsem díky mamince závodně lyžoval.

Asi máte prázdniny spojené i s Plzeňskem, kde jste vyrůstal…

Jezdili jsme hodně na Šumavu. Díky turistice pak po celém Československu, tedy i do Tater. Nebo také na chatu nedaleko Plzně, která se teď stala mým stálým domovem.

Na podzim se s vámi budou televizní diváci setkávat v seriálu Čechovi. Jakou v něm máte roli?

Čechovi jsou takovou reakcí producenta, herce a režiséra Tomáše Magnuska na rodinnou ságu Dallas. Vše je samozřejmě vkusně zasazeno do českého prostředí a moje role je nejvíce podobná Bobbymu, je tedy překvapivě kladná. Říkám překvapivě, protože mi filmoví tvůrci svěřují většinou padouchy nebo postavy nějakým způsobem psychicky narušené. Takže si tuto změnu patřičně užívám.

Zaregistroval jste Dallas v dětství?

Ano, nešlo jej nezaregistrovat. Dallas, Angelika a jim podobné, tím tehdy žila celá naše republika. Pamatuji si hlavně záporňáka Džejára v tom jeho klobouku. Mimochodem, toho v Čechových hraje Tomáš. (...)

Čechovi jsou o životě podnikatelské rodiny čtyř generací, které bydlí v jednom domě. Dovedete si představit několik generací pod jednou střechou v soukromém životě?

Jsem tak trochu samorost. Líbí se mi, když rodina drží pohromadě, ale takové několika-generační soužití pod jednou střechou si představit nedovedu. Naším seriálovým otcem je Míla Mejzlík, matkou Kateřina Macháčková a babičkou úžasná Libuška Švormová, která zmiňované Angelice propůjčila svůj hlas. S nimi je mi dobře, ale i tak bychom všichni pohromadě v jednom domě asi dlouho nevydrželi.

Ještě i v 70. letech nebylo neobvyklé, že děti bydlely s rodiči. Zmiňuji 70. léta, protože jste „Husákovo dítě“ – „silnej ročník sedmdesát“, jak zpívají Chinaski. Jakou hudbu si vlastně rád poslechnete?

Líbí se mi Chinaski, Lucie, Kryštof, a když jsme u české hudby, vážím si každého, kdo dokáže napsat hezkou písničku s dobrým textem. Je to asi tím, že píšu poezii a také skládám, a tak vím, že to není úplně snadné. Mé hudební začátky byly spjaté s blackmetalovou kapelou Tudor a dodnes poslouchám vedle populární hudby i tu tvrdou. Baví mě namátkou Marylin Manson, Rammstein, ale také Tom Waits, Bob Dylan, Johny Cash, The Doors nebo John Mayer, Lana Del Rey nebo Tiger Lillies, Kaizers Orchestra. Poslouchám dobrou muziku napříč styly, vážnou hudbu nevyjímaje.

Píšete a skládáte. Jen pro sebe, nebo i pro jiné interprety?

Především pro sebe a občas někoho přizvu ke spolupráci. V současné době mě začali oslovovat i muzikanti z jiných kapel, abych jim něco otextoval, a to také neodmítám.

Václavu Neckářovi jste napsal báseň Stín kolonád. Byla k narozeninám? Moderoval jste koncert k jeho pětasedmdesátinám.

Václava Neckáře si velmi vážím. Je pro mě čest, že se známe a že mohu být občas součástí jeho show. Podobně jsem měl rád třeba i Petra Nováka, se kterým jsme hráli několik posledních koncertů jako jeho předkapela. Obdivuji vstřícnost a pokoru, s jakou předstupují před diváky. Učím se od nich.

Název vaší zatím poslední sbírky Mezi svými rýmy mi připomíná název Neckářova alba a i písně Mezi svými. Přijde mi jako smíření, odevzdání se… Znamená to něco obdobného u vaší sbírky? Nebo spíše zastavení, myšlenkové pochody?

Odevzdání se – je hezký popis. Děkuji. Poezie, když vychází z nitra člověka, je pokaždé odevzdání se veřejnosti. Nebo alespoň papíru, na který je psána. Mezi svými rýmy je má třetí básnická sbírka a myslím, že se díky nakladateli Pavlu Meszárosovi a skvělé výtvarnici Míše Žemličkové povedla. Ale abych byl upřímný, zastavení je to také. Zastavení na cestě, která nekončí, po které jdu směle dál, protože jsem si ji sám zvolil.

Vaše básnické zastavení ale i pomohlo.

Část výtěžku jsme věnovali florbalistovi, který se jmenuje Radek Zelinka a který byl bezdůvodně napadený a pobodaný zahraničními dělníky. Z toho konfliktu si nese trvalé následky, přišel o nohu a přežil téměř zázrakem. Má můj obdiv za to, jak s tím statečně bojuje.

Jak jste se o Radkovi Zelinkovi dozvěděl?

V době, když jsme přemýšleli, komu by mohla nová kniha pomoci, mě oslovil ředitel zámku v Klášterci nad Ohří Petr Hybner, abych Radka podpořil krátkým videem. Celý příběh mi převyprávěl a vzhledem k tomu, že se to stalo v Plzni, ve městě, kde jsem se narodil, vzal jsem ho za svůj. Hlavně proto, aby se o takových případech vědělo, aby se nestávaly.

Mezi svými rýmy si můžeme i poslechnout a na audionahrávce a slyšet i hlas vaší kolegyně z Čechových Libuše Švormové.

Audiokniha vyjde v říjnu a vedle Libušky na ní uslyšíte i Láďu Županiče, Pavla Rímského, Dana Rouse, Romana Štabrňáka, Míloslava Mejzlíka, Kristýnku Janáčkovou, Terezu Petráškovou a další. Je radost být u toho a slyšet, jak mé verše recitují. Celou dobu natáčení mám pocit, že vzniká něco mimořádného.

Psal jste si do šuplíku? A otevíráte ho? Vracíte se vůbec k tomu, co jste napsal?

Ne. Nevracím se, jdu dopředu. Básně pro mě mají význam, když mapují můj současný stav. Šuplíky jsem vysypal, aby mě příliš netížily. Ať za mě teď archivují nakladatelé a jim podobní.

Pozorujete vývoj svých básní?

Pozoruji svůj vývoj, básně jsou jen jeho obrazem. Tedy lépe řečeno, pečlivě hlídám, jestli jsem se ve vývoji nezastavil, nezůstal na mrtvém bodě. To by pak bylo nutné všechno radikálně změnit. Nesnáším stojaté vody.

Když máte múzu, píšete na první dobrou?

Třeba i na druhou dobrou. Prostě, když mám múzu, tak píšu.

Je múza obvykle váš vnitřní pocit?

Múzu vnímám jako spojení vnitřního pocitu s vesmírem. Něco, co se nedá snadno popsat, něco krásného, hlubokého, co přichází a zase odchází a vy to nemůžete příliš ovlivnit.

Psal jste básničky svým láskám?

Ano. A občas to ještě dělám. Snažím se jim tím popsat, co se ve mně děje.

Byl jste dvakrát ženatý. Bral byste sám sebe za manžela?

Není to se mnou lehké, to uznávám, ale přece jenom sám sebe znám poměrně dobře, takže bych asi věděl, jak se k sobě chovat. Z tohohle pohledu ano, bral.

A chtěl byste mít takového otce, jakým jste vy sám?

Chtěl. Člověka, který jde za svým snem, je k dětem pozorný, milý a má je rád. Mně se to bohužel nepoštěstilo. Navíc naše děti mají i umělecké sklony a jsem za to rád. Nevedli jsme je k tomu násilně, samy se rozhodly. Podporujeme je a budeme podporovat, dokud to půjde. Kristýnku čeká konzervatoř, hraje na kytaru a violoncello, a Péťa zpívá ve sboru a hraje na klavír.

Jste všestranně zaměřený a nadaný. Chtěl jste být hercem odmala?

Ne, chtěl jsem být muzikantem, umělcem. K herectví jsem se dostal až kolem svých pětadvaceti let. Prvořadé bylo zařídit si život tak, abych mohl dělat jen to, co mě baví a zajímá. Podařilo se mi to. Prošel jsem před tím několik profesí a zjistil, že nejsem odkázaný jen na jednu z nich a to mě myslím osvobodilo.

Váš bratr je také herec. Inspirovali jste se navzájem?

Na začátku ano. Potom jsme se vydali každý svou vlastní cestou.

Vy jste Petr, váš bratr Pavel – svátek máte v jeden den, 29. června. Slavíte společně?

Poslední dobou máme i oslavy každý své. Popřejeme si a tím to hasne.

Společně už jste si ale zahráli, kde to bylo?

V divadle kdysi v inscenaci Striptease, potom v Divadle na Vinohradech v představení Vladimíra Morávka Cyrano! Cyrano! Cyrano!, před kamerou to bylo v Kriminálce Anděl nebo ve filmu Zejtra napořád. Ale pravidelně spolu koncertujeme v kapele The End of Colours – The Doors revival, kde hraji na bubny a brácha výborně zpívá Jima Morrisona.

V Kriminálce Anděl jste měl zápornou roli. I v seriálu Gympl jste hrál „hajzla“ Cyrila. Baví vás více role záporných postav než kladných?

Baví mě objevovat postavu a je jedno, jestli je v příběhu kladná nebo záporná. Mám rád, když je můj rejstřík rolí pestrý. Už K. S. Stanislavskij říkal, že je třeba u kladné role hledat její záporné stránky a u záporné ty kladné. Ten proces hledání mě zajímá a baví.

Ale asi se nesetkáváte vždy s vstřícným postojem diváků. Někteří si herce spojují s rolemi.

Čím více si nás s rolí spojují, tím větší máme jistotu, že jsme ji zahráli přesvědčivě.

Máte široký pracovní záběr a i vaše územní působení je široké. Ve kterém místě máte „srdce“ nebo je pro vás magické?

Srdce si nosím s sebou. Magickým místem je pro mě nejvíce maminčina chata, kam jsem se přestěhoval a bydlím tam trvale už přes rok. Potřebuji ten pracovní ruch kompenzovat samotou a kouzlem přírody. Nabíjí mě to.

Veřejnosti netajíte, že jste žil hekticky, měl vnitřní problémy, které jste utápěl v alkoholu. Kdy jste se odrazil ode dna?

To bylo v době, kdy jsem měl angažmá v Městském divadle v Mostě. Skončilo to tak, že jsem vedl sám se sebou před zrcadlem vyostřený rozhovor a na jeho konci si dal dvakrát pěstí do oka. Ten výrazný monokl, který jsem ráno musel vysvětlovat, mi paradoxně otevřel oči.

Kde berete vnitřní sílu, energii?

Energii čerpám převážně z toho, co dělám, za pochodu. Mám to tak nastavené. Vnímám to tak a ono to funguje. Další účinnou nabíječkou jsou obě moje děti a má láska.

- Petr H. Batěk

- herec, moderátor, básník, hudebník

- narodil se v Plzni

- v 15 letech se začal věnovat hudbě, hráč na bicí nástroje ve skupinách Tudor, Fatamorgana, The Hind Window, Petr Kalandra memory band, The End of Colours, The Doors revival

- redaktor zpravodajství v ČRo Plzeň

- hrál v Divadle rozmanitostí, v Městském divadle v Mostě, v Západočeském divadle v Chebu, hostoval v pražském Divadle na Vinohradech, v divadle v Mladé Boleslavi, plzeňském divadle Alfa, Divadle Na Fidlovačce a v současné době hostuje v Národním divadle, v Městském divadle v Kladně a Karlových Varech

- výběr z televizních rolí: Kriminálka Anděl, Vyprávěj, Cesty domů, Zejtra napořád, Gympl s (r)učením omezeným, Rapl, Atentát, Poslouchej, Jak se moří revizoři

- autor sbírek básní Ona má křídla, Výkřik motýla, Mezi svými rýmy

- je spolumajitelem společnosti PHB-ART Agency

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!