Musím se jako správce víc snažit

Stojíte v čele ojedinělé firmy – národního pivovaru s velkou tradicí. Co to pro vás znamená?

Budvar je pro mě čím dál tím zajímavější. Budvar jako firma, jako značka vždycky patřil mezi výrobce skvělého českého piva, mezi pivovarskou špičku, elitu. A zároveň je na něm skvělé, že nikdy nepodlehl tendencím, které do českého pivovarnictví pronikly zvenku. My jako národ jsme určovali pivovarnické trendy a tendence, tady vznikaly typy piv, které pak přebíral celý svět. Dlouhodobě byl český pivní styl považován za inspirující. Mně přišlo často líto, že najednou jsme zde převzali spíše zahraniční přístupy a procesy. Najednou zhruba osmdesát procent pivovarů je v rukou cizích investorů. Budvar je v tuto chvíli největší ryze český pivovar, což je pro nás silný závazek. Chceme české pivovarnictví dále rozvíjet a zůstávat ikonou doma i v zahraničí.

Jakou cestou?

Máme prostě přes deset milionů akcionářů, byť nejsme akciovka, protože náš pivovar vlastní všichni Češi. To samozřejmě může znít jako hezká slovní hříčka, ale já ji opravdu tak beru. Vnímám se jako pivovarský správce v duchu Hrabalových Postřižin – musím se tady v Budvaru prostě víc snažit. Úkolem správce je pak pivovar předávat dál v lepším stavu, než v němž ho přebíral.

Mohl byste být konkrétnější?

Řekli jsme si s kolegy před lety, že se potřebujeme zaměřit na tři okruhy. Jeden z nich – oblast, kterou jsem časem upřednostnil před oběma ostatními – jsou jednoznačně lidé. Kvalitní a dobří lidé dělají ten rozdíl, nadprůměrní zaměstnanci přitahují k sobě podobné spolupracovníky ve smyslu dovedností nebo pracovních přístupů.

Je tu ještě hodně práce?

Ano. Jde o to, jak fungujeme, jaká je firemní kultura, jakým způsobem lidi školíme, rozvíjíme, přitahujeme k firmě a podobně. Smyslem je, abychom měli nadefinovanou firemní kulturu, aby bylo jasné, co to znamená „být budvarákem.“ Aby toto označení mělo náplň, smysl a hloubku.

Daří se to?

Děláme pokroky. Ukazuje se, že právě v lidech je klíč k úspěchu, oni jsou schopni posouvat nás kupředu. Na všech úrovních a odděleních je potřeba mít jasnou vizi a strategii a vědět, co je prioritou, mít zdravou ambici, a v žádném momentu se nespokojit se statusem quo, se stagnací. Ať jsme jakkoliv šikovní, vždycky můžeme být ještě šikovnější. Nechceme být spokojení. Nebo jinak – chceme se umět ohlédnout, oslavit, co se podařilo, ale zároveň se rovnou podívat, co se může v příštích letech podařit líp, co nás může posunout.  

Další oblastí byl důraz na vývoz piva?

Ano. Posílení pozice Budvaru a pozice českého piva na klíčových trzích v zahraničí se daří. Prorazili jsme v loňském roce hranici milionu hektolitrů i přesto, že ten rok opravdu nebyl standardní. Jdeme dál, chceme sladit marketingovou strategii, přístupy vůči importérům a zároveň podmínky, jež jim nabízíme. Jde například o balení, design, nové sklenice. Sjednocovali jsme to, jak značka vypadá, jak se na trzích tváří a působí. Podle posledních čísel, která mám k dispozici, je Budweiser Budvar original ležák obecně nejexportovanější značkou z Čech. Sluší se poděkovat celému týmu, exportnímu i pivovarskému, máme z toho radost.

A jak si vede Budvar na domácí půdě?

Historicky tu byly vždy dvě silné prémiové značky, a musíme si říci, že Budvar na českém trhu trochu ztrácel. Naší prioritou je stále zastávat pozici významného hráče v tomto prémiovém segmentu piv. To mimo jiné znamená mít správnou cenovou politiku.

Myslíte si, že cena piva je pro spotřebitele klíčová?

Je jistě podstatná. Ale Budvar celým svým přístupem, celou svou strategií není postavený na to, aby prodával primárně levné pivo. V základu používáme stále tradiční technologie a postupy, ve varném procesu využíváme výhradně české suroviny, žatecký chmel, a to nasušené hlavičky chmelu, žádný granulát, extrakty a podobně. Což je samozřejmě nákladnější. Nijak jsme nezkrátili ani následné kvašení a dozrávání piva, jedeme stále dvoufázově – hlavní kvašení a zrání ve sklepě. Dost pravděpodobně máme nejen v České republice, ale i v širším měřítku největší kapacitu sklepů, kde náš ležák zraje týdny a měsíce. Z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že je třeba naše pivo prodávat za adekvátní ceny a soustředit se právě na prémiové segmenty.

Hraje roli i širší nabídka piv?

Podobně jsme se podívali i na to, jak pracujeme s celým naším portfoliem. Zatímco export se celkem striktně drží jedné značky Budweiser Budvar original ležák – je o jednom pivu –, naopak domácí trh je o celém pivovaru. Máme další zajímavá a opravdu jedinečná piva, to mě těší. Od klasiky až po černé pivo, které je pro mnohé zákazníky překvapením. Náš tmavý ležák jim chutná, protože není sladký ani nasládlý, jako tomu bývá u jiných tmavých piv. Ani v něm není cítit jinde silná pražená chuť.

Nasládlá chuť piva lidem nevyhovuje?

Když jsem sem nastoupil, lidé okolo mě mluvili hlavně o tom, že se pivovar nesmí prodat, protože to je národní stříbro. Byla znát silná emoce, silné pouto k něčemu, co je výhradně české a „naše“. Na druhé straně jsem se vždycky zeptal: A chutná vám? Pijete ho? Většinou jsem se dozvěděl, že pivo je to silné a relativně málo hořké. A právě proto jsme se rozhodli nabídnout pivo, které je hořké, neboť tato chuť je pro českého pivaře klíčová. Jsem rád, že náš Budvar 33 – první hořký ležák z Budvaru – může našemu chuťovému profilu vyhovět. Vím, že nejsem objektivní, ale jsem přesvědčen, že podle mě patří ke špičce tuzemské nabídky.

Na trhu mají úspěch i menší pivovary.

Zatímco na export máme jedinečný artikl, s nímž se v podstatě neexperimentuje, domácí trh je v tomto ohledu otevřenější. Když jsem mluvil o poslání našeho pivovaru, o tom správcovství „české pivovarnické moudrosti a dovednosti“, spolu s tím vyvstává otázka, jak se vůbec postavit k fenoménu malých, kraftových pivovarů. Nám se jako nejpříhodnější jevila cesta spolupráce právě s nimi. Jim tato zkušenost může pomoci například z pohledu distribuce či praxe ve velkém. A Budvar se jistě posune dál, neboť díky nim opouští právě výše zmíněný status quo. Mohu zmínit například sérii Společné z Budvaru nebo limitovanou edici ležáku s názvem Sedm spolčených z roku 2019. K dalším projektům této spolupráce ale musíme mít otevřené restaurace a pivnice.

Zatím se plný provoz restaurací a hospod neobnovil. Jak velká je to pro Budvar ztráta? 

Náš pivovar měl historicky vždy menší podíl sudového piva, než bylo na trhu běžné, to znamená, že ostatní pivovary měly zhruba pětatřicet procent. A my jen zhruba čtvrtinu. Chceme to změnit. Ovšem v době pandemie nám to paradoxně pomohlo, protože jsme ztratili méně než ostatní. Je to samozřejmě negativní zásah, jde o obrovské množství hektolitrů piva. Naopak přínosem je, že se podařil i přes tuto složitou dobu růst na klíčových trzích – daří se nám výrazně v Německu, dokonce jsme měli i dvouciferné nárůsty prodeje ležáků a baleného piva doma.

Stáčené a balené pivo má logiku, lidé si ho kupovali domů.

Díky tomu, že jsme před dvěma lety dokončili novou lahvovou linku, jsme byli schopni výrazně vyšší poptávku po stáčeném pivu pokrýt. Na sklonku roku 2019 jsme vlastně už byli připraveni na období, které pak nastalo. Linku jsme původně chtěli postupně vytěžovat, což se pandemií výrazně zrychlilo. Faktem je, že pokud bychom tuto linku neměli, nedokázali bychom zvýšené poptávce vyhovět. Mohu říci, že z velkých pivovarů jsme v loňském roce vyrostli nejvíce, mluvím například zhruba o 50 000 hektolitrů stáčeného piva navíc.

To je velké číslo.

Budvar čeká do budoucna opravdu spousta dalších výzev, my teď například mohutně investujeme do toho, aby pivovar měl kapacitu přes dva miliony hektolitrů. A s tím souvisí zvýšení výstavu piva třeba o půl milionu hektolitrů. To představuje samo o sobě výstav slušného středního pivovaru.

Jak jste v Budvaru zvládli celý čas pandemie?

Musím zaklepat, nepostihla nás žádná zásadní vlna onemocnění covidem-19, která by zapříčinila uzavření některého z provozů. Lidé z větší části omezení chápali, spolupracovali, ale je nás tady téměř sedm set individualit, a ne všichni mají na tu situaci jednotný názor. Někdo byl vystrašenější, někdo měl menší obavy, ale z celkového pohledu se vše zvládlo velmi dobře.  Pravidelné testování jsme začali už zhruba měsíc před tím povinným, stále platí i postup, jenž v případě ohniska nemocnosti na středisku znamená další PCR testy pro kolegy, kteří s pozitivními přišli do styku. Díky tomuto přístupu se nám dařilo dost rychle reagovat a operativně vše řešit. Pořád nám dává smysl i antigenní testování, protože se záchyty stále objevují. Tito pracovníci často nemají žádné příznaky.

Už je to ale zřejmě pro všechny náročné.

Na druhou stranu jsme samozřejmě unaveni, je čím dál tím těžší nutná opatření vynucovat, třeba s respirátorem se objektivně hůř dýchá. Lidé spolu nesmějí mluvit na obědě nebo se sejít v šatně. A ono už je to dlouhé. Chodíme do práce přece nejen kvůli výkonu samotnému, ale taky chceme, aby nás to bavilo. Bez aktivní komunikace a setkávání je to všechno složitější, rozumím té všeobecné otrávenosti.

Pracovali jste i z domova, pokud to bylo na příslušné pracovní pozici možné?

Ano. Mně osobně ale nedělá dobře, když mluvím celý den jen do počítače; osobní setkání s kolegy je pro mě opravdu důležité. Potřebuji je vidět a vnímat i jejich řeč těla, tohle se moc obejít nedá, chybělo mi to. Ale abych nebyl nefér – jestli tahle doba přinesla něco dobrého pro Budvar, tak je to posun v oblasti využívání IT technologií. Sám jsem přišel z mezinárodního prostředí, kde se vzdálené formy práce na různých platformách používaly běžně už třeba deset let. Náš pivovar byl na něco podobného málo navyklý. Za uplynulý rok se to ale změnilo – kolegové umějí organizovat celé mítinky, do technologií jsme i zainvestovali, abychom byli připraveni.

Umíte odpočívat?

Moc volného času jsem teď neměl, s rodinou rekonstruujeme domek v Českém Krumlově pár minut pěšky od centra, kam bychom se nově chtěli přestěhovat. Chodíme na procházky se psem a během pandemie nás moje žena postupně navnadila na pravidelné výstupy na Kleť. To je prý jihočeský fenomén, kterému jsme tedy také podlehli. Dopadlo to tak, že jsme teď na Kleti třikrát čtyřikrát týdně, klidně i ráno na svítání.  

Pocházíte ze severu. Jak se vám žije na druhé straně republiky?

Krumlov považujeme za jedinečné místo k žití. Jsme teď nyní přímo v centru, kde bydlí zajímavá komunita lidí, má to tu trochu nádech vesnice. Stačí pár kroků a jste v nádherné přírodě, za dvě hodiny autem v Alpách na lyžích. Když jsme se před lety se ženou rozhodovali, kde chceme bydlet, volba padla na Krumlov ještě předtím, než se vůbec objevilo výběrové řízení na ředitele Budvaru. Takže být Jihočechem byla moje volba, ne nutnost. A byla to dobrá volba.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz