Naučil jsem se velet mozku

Od uvedení veselohry století S tebou mě baví svět uplynulo už 37 let! Víte, jak se má váš filmový synek Pepíno?

Vím, že od té doby se mnou ani s režisérkou Marií Poledňákovou pořád nemluví, protože jsme mu vytírali zadek větvičkou s těma krystalkama ledu.

A jak se máte vy?

Skvěle, skvěle, skvěle.

Čekala jsem, že odpovíte: Stojí to za prd, ale je to čím dál tím lepší.

To taky.

Legendy mizí, právě nás opustil Václav Postránecký, se kterým jste si zahrál ve zmíněné komedii S tebou mě baví svět.

Byl pro mě příkladem usměvavého člověka, u něho platilo anglické keep smiling, vždy s úsměvem. S Julkem Satinským natáčel v létě na Valašsku a tentýž rok v zimě jsme se sešli při natáčení komedie S tebou mě baví svět.

Zahráli jste si spolu i poté?

V inscenacích, scházeli jsme se při různých příležitostech, naposledy pracovně v Krejzových, v seriálu na Primě.

Při scéně z filmu S tebou mě baví svět, kdy nesete do koupelny ochutnat bramborák Zdeně Studénkové do vany, dostanu na bramborák chuť. Škrábal jste a strouhal brambory?

To všechno připravili rekvizitáři. Ve filmu je všechno jenom jako, takže kdyby mi někdo záviděl milostný poměr, nemá co, protože do toho kecá kdekdo.

Lechtivou milostnou scénu jste zahrál se Zuzanou Kronerovou ve filmu Bába z ledu. Na Slovensku ji ale vystřihli.

Jsou to kokoti, protože to zdůvodnili tím, že katolicky založení lidé by asi protestovali. A tak jsem se zeptal, jak katolicky nebo křesťansky založení lidé dělají děti. O posledním neposkvrněném početí, co mně paměť sahá, se zmiňuje Starý zákon. A kdo ví, jestli ta Marie nekecala… Každopádně je to zásah do autorských práv a podle mě je to víceméně trestný čin.

Za roli otužilce Broni v Bábě z ledu jste dostal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní rolí. Co to pro vás znamenalo?

Je to dobrý, konečně jsem se zařadil mezi ty ostatní u nás v Ypsilonce v pánské šatně.

S kým máte společnou šatnu?

V jedné šatně jsme všichni kluci: Lábus, Dejdar, Schmitzer a teď já.

Ypsilonce jste věrný od roku 1989.

Mám možnost zkoušet a občas i hrát divadlo jinde a nijak mě to nelimituje, jsem spokojený.

Na co byste pozval diváky do Ypsilonky?

Na všecko, dočtou se o tom na webových stránkách. Může to být Babička, Svatá rodina, Varieté Freda A, Prodaná nevěsta, která se hraje od roku 1992, Swing se vrací, Škaredá středa, Hlava medúzy, slavné představení, za které dostal Jiří Lábus Thálii.

Po divadlech po republice jezdíte s Pohovkou, se stejnojmenným „povídacím“ pořadem.

Občas mě někam pozvou na takové dvouhodinové povídání. Dvě hodiny není zas tak dlouhá doba, kolikrát jsme v hospodě proseděli a prokecali víc.

Celé dvě hodiny improvizujete?

Improvizuju v připraveném pořadu.

Zaskočil vás s dotazem některý z diváků?

Zatím nikdo. Jak říkal pan Horníček, nemůže být blbá otázka, může být jen blbá odpověď. A ptejte se mě, na co chcete, já vám odpovím, na co chci.

Tipovala jsem, jestli na dnešní Pohovku přijedete v kraťasech. Jste dokonce i v tričku. To je váš image?

Image to není, je to věc zvyku, od dětství. Pocházím ze Šumavy a představte si, že třeba někdo spadnul do potoka nebo do rybníka. Myslíte si, že se šel domů převléknout? Ne. Oblečení na něm zmrzlo a nepamatuji si, že by měl někdo zápal plic.

Chodíte se otužovat do sauny?

Naposledy jsem tam byl asi před třiceti lety. Nejlepší zážitek ze sauny mám z Finska, kde jsme byli hosty umělecké školy v Tampere. Po sauně jsme se s Jendou Jiráněm a Petrem Popelkou běželi vykoupat do jezera. Ti Finové na nás koukali jako na blázny, protože to jezero bylo zamrzlé. Probořili jsme led a při tom jsme se pořezali. Pořezal jsem se i letos v zimě, když jsem si šel zaplavat a kus koupaliště byl zamrzlý.

Plavete pravidelně?

Když se to povede, tak každé ráno. Nejdřív jedu do lesa na kole a pak si jdu zaplavat do bazénu. U nás na vsi máme takovou hasičskou nádrž, říká se jí koupaliště. Když někdo vypráví, jaký má bazén, tak já říkám, jakou mám padesátku, teče do ní pitná voda pro kojence a starají se mi o ni hasiči.

Protože jste takový otužilec, role Broni z Báby z ledu byla psaná přímo pro vás?

Ne, ale tolik možností Bohdan Sláma neměl, tolik otužilců mezi herci není. Zuzaně Kronerové najali trenéra, který s ní trénoval na přírodním koupališti Zlaté písky v Bratislavě, což je i náhradní přistávací plocha pro tamní letiště. V sedmdesátých letech tam přistávala letadla a pár lidí tam umřelo, mezi nimi jeden můj kamarád, který letěl z Bulharska.

Plavete, jezdíte na kole, sportoval jste už jako chlapec v Železné Rudě, a aktivně?

Aktivně ne, lyžovali jsme, na lyžích jsme jezdili do školy, protože někdy bylo hodně sněhu, sáňkovali jsme, ve čtvrté třídě jsem se naučil bruslit. To ale bylo u babičky v Jindřichově Hradci, kde je velikánský rybník Vajgar, který zamrzal. Zkoušel jsem hrát tenis.

Tenis je prý vaše vášeň.

No, vášeň se nedá říct, ale hraju ho velmi rád. Ale už neumím běhat, takže s tenisem je to se mnou těžký. K nějakému Ježíškovi jsme s bráchou dostali kolo Pionýr, tak jsem se naučil jezdit na kole. To je dobrý pohyb a vlastně nic nestojí. Ale hlavně je to, jak by se teď řeklo, velmi EKO – LOGICKÉ. Mám kolo horské i elektrické. Na tom jezdím, když jedu s kamarády, aby na mě nemuseli čekat, protože jsem mrzák. Ale jinak každé ráno jedu do lesa na horském kole.

Les, i to je Šumava, kde jste prožil dětství.

Narodil jsem se v Plzni, kde jsem byl jen ten povinný týden v porodnici, pak mě odvezli na Železnou Rudu na Šumavu, kde byl tatínek v pivovaře sládkem. Mělo to nějaké přestávky, protože do čtvrté třídy jsem chodil v Jindřichově Hradci u babičky, a pak jsme se odstěhovali v roce 1956 nebo 1957 do Příbrami. Na venkově na Příbramsku žiji dnes.

Na Příbramsku ve Višňové se v sedmdesátých letech natáčel seriál Chalupáři mimo jiné s Jiřím Sovákem. S ním jste se setkal před kamerou už ve třinácti letech…

Ve filmu, který se jmenoval Kuřata na cestách, režíroval ho Václav Vorlíček a mého tátu hrál právě Jiří Sovák. Filmaři chodili po školách a vybírali si dětské herce. Ukázali na mě. Na takovém prvním focení a povídání nás bylo dvě stě, prosévalo se a pak se ukázalo, že ve filmu budu hrát já.

Hercem jste chtěl být už před tím, nebo až po tom?

Odjakživa jsem chtěl být herec. V jednu chvíli jsem chtěl být mašinfíra. To, když mě strejda Kropenáč nechal řídit motorák.

Nedělal jste chvíli traťového dělníka?

Taky, ale taky jsem byl dřevorubec, šofér, číšník, kuchař, automobilový závodník, to už je snad všechno… vykladač vagónů, ale to jenom, když jsem měl dluhy.

S jakým divadlem máte spojené herecké začátky?

Do divadla jsem se dostal z protekce. Moji rodiče měli v příbramském divadle kamarádku Vlastu Fáberovou, a když mě už potřetí nevzali na DAMU, udělal jsem takzvanou audiční zkoušku, byl jsem přijat jako elév za prachmizerný plat a od té doby mám pořád prachmizerný plat.

Přitom jsem četla, že jste jedním z pěti nejvíc obsazovaných herců.

Prosím vás… jeden z pěti? No, je fakt, že jeden novinář měl seznam všech filmů a zkoušel mě, jestli vím, o čem který film byl, co jsem v něm hrál. Kromě jednoho jsem věděl o všech. V nových filmech jsem hrál takzvané zapomenutelné role, kdy se v kině, kdyby vám upadnul bonbon, nesmíte pohnout, poněvadž byste o něj mohla přijít.

Pamatuji si vás jako hrázného Jana Palyzu v seriálu Velké sedlo.

Seriál se natáčel v době, kdy jsem přecházel z Varů do Příbrami v roce 1983, točilo se od 10. ledna 1984 do další zimy.

Také dnes hrajete v seriálech, asi je rozdíl v natáčení v osmdesátých letech a dnes.

Tenkrát byla jiná technika, takže se seriál točil jako film na jednu kameru. Kdežto dneska je technika sto mil dál, a i venku se dá točit na tři kamery najednou, aspoň ty seriály, co se vysílají v televizi už léta, jako třeba Ulice.

Jak dlouho jste v Ulici? Od samého začátku?

Ne. Skoro od začátku jsem hrál v seriálu Ordinace v růžové zahradě I. Natáčení takových seriálů je v podstatě jako továrna, protože je několik štábů. Jestliže se musí každý den odvysílat čtyřicet minut čistého času, tak to je nějaké práce.

Máte právo zasahovat do natáčení?

Třeba v Ulici máme občas schůzku s dramaturgy a bavíme se o tom, co bude dál. Prvně se mi stalo, že do děje můžu zasahovat. Ale zase v Krejzových je aspoň pro mě velká svoboda. Musím říct to, co je napsané, v tom smyslu, ale jak to řeknu, záleží na mně. Na improvizování se čeká.

Použila bych ještě jednu statistiku. Říká se o vás, že jste největší sportovec mezi herci. Pro vás jako sportovce muselo být hodně těžké, když jste v roce 2007 ochrnul.

Jo, to byla bída…

Co se vám honilo hlavou?

Nic, byl jsem v kómatu nebo v umělém spánku, vyspal jsem se hodně dopředu. Teď už jsem starej, tak už zase pospávám. Všude, kde sedím, tak si klimbnu. Jak říkal Karel Schwarzenberg, když se říkají blbosti, tak já spím.

Přehodnotil jste v té době svoje priority?

Nevím, jestli jsem nějaké priority měl nebo jestli nějaké priority mám. Snažím se být slušný člověk, což se mi občas i podaří.

Musíte být vnitřně hodně silný.

Spoléhám na lidi, kteří takové věci řeší, to jsou lékaři nebo rehabilitační sestry. Vystudovali kvůli tomu, aby pracně, velmi intenzivně uměli poradit. Mojí zásadou je, že mám v první řadě poslouchat, a stejně se nakonec musí člověk vyléčit sám. Oni vám pomůžou, poradí, předepíšou vám nějakou chemii, tím myslím léky, a to je tak všechno.

Věříte v sílu myšlenky?

Věřím v to, že si můžu pomoc svou hlavou, svým mozkem. To mě naučil pan doktor Mazanec v Motole, neurolog, který mi řekl, že musím já velet mozku, ne mozek mně. Tak jsem se to naučil a je to docela užitečný, je to praktický. Například když potřebuji usnout, usnu, když chci.

Je asi dost těžké se naučit velet mozku.

Je to jenom věc tréninku a soustředění se sám na sebe. To mi jde.

Změnil se po ochrnutí a vyléčení váš pohled na handicapové? Přece jenom je těžké odhadnout, jak by se člověk zachoval, kdyby třeba zůstal upoutaný na vozíku.

Taky nevím, jak bych se zachoval bez nohy, to jsem nevyzkoušel. Ale mezi handicapovanými mám spoustu kamarádů taky díky tomu, že jsem byl v Rehabilitačním centru v Kladrubech. Člověk vydrží všechno. Dokonce znám pár lidí, kteří přežili jak fašistický, tak komunistický koncentrák.

A dožili se vysokého věku.

Jak kdo. Někdo nepřežil ani ten koncentrák. Nepřežilo ho šest milionů Židů. Ono to tak vypadá, protože se vyhledávají pamětníci. Znal jsem Frantu Zahrádku, který byl sedmnáct let v komunistickém vězení Vojna u Příbrami a dožil se něco přes osmdesát, dostal vyznamenání dokonce od pana prezidenta, dělal nám poradce při natáčení Zdivočelé země.

Pavel Nový

herec

Narodil se 5. 9. 1948 v Plzni.

Působil v Krajském divadle v Příbrami, v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech.

Od roku 1989 je členem divadelního souboru Studia Ypsilon, kde hrál v inscenacích Bůh, Othello, Žert, satira, ironie a hlubší význam, Mozart v Praze, Tři mušketýři jdou, Srdce, Pygmalión, Nadsamec Jarry, Putování slepého hada za pravdou, Horrorband nebo Vinobraní v Ypsilonce.

Aktuálně hraje v představeních Prodaná nevěsta, Svatá rodina, Babička, T. G. M. aneb Masaryk v kostce, Muž na větvi, Sežeňte Mozarta!, Pánská šatna, Varieté Freda A.

V prvním filmu Kuřata na cestách hrál ve 13 letech.

Filmy (výběr): Balada pro banditu (1978), Postav dom, zasaď strom (1979), Řetěz (1981), S tebou mě baví svět (1982), Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000), Šílení (2005), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Snowboarďáci (2004), Rafťáci (2006), Tady hlídám já (2012), Bába z ledu (2017)

Za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli otužilce Broni ve filmu Bába z ledu dostal Českého lva.

Seriály (výběr): Velké sedlo (1984), Zdivočelá země (1997), Ordinace v růžové zahradě (2005), Ulice (2005), Krejzovi (od 2018), Strážmistr Topinka (od ledna 2019)

V 90. letech působil jako moderátor sportovních pořadů.

V roce 2007 se na dovolené na Kypru nakazil západonilskou horečkou a ochrnul. Po hospitalizaci v nemocnici následovala pětiměsíční rehabilitace v centru v Kladrubech, odkud odešel už jen s francouzskými holemi.

Je ženatý a má dvě dcery, Terezu a Kateřinu.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ČERVNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!