Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Nečekané návraty Moniky Švábové

Monika Švábová, přední a dlouholetá členka souboru činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni, o sobě často říká, že byla ve svém dětství a mládí spíše člověkem stydlivým, že netoužila stát v první řadě a v centru pozornosti. „Po jedné konzultaci s Jiřinou Jiráskovou, v níž mě od opery odrazovala, jsem se přece jen rozhodla, že to s herectvím zkusím,“ vzpomíná.
GABRIELA ŠPALKOVÁ, Foto: Archiv Divadla J. K. Tyla v Plzni
09. Srpen 2021 - 10:36

„Nebyla jsem a nejsem bavič,“ usmívá se žena, která na plzeňské scéně prožila od roku 1968 už 52 sezon a ztvárnila zde na 180 rolí. Držitelka Ceny Českého literárního fondu, Ceny Vendelína Budila, osobnost, která vstoupila do Dvorany slávy Plzeňského kraje. Do Plzně přišla hned po ukončení studií na pražské DAMU a její první rolí byla klaunka Lulu ve hře Pavla Kohouta „August August, august“. A tou osudovou se stala Manon. Rytíře Des Grieux hrál tehdy Pavel Pavlovský a zrodila se láska na celý život. Plzni už zůstala Monika Švábová věrná, s manželem tu žijí dodnes, tady se jim narodili jejich dva synové Pavel a Šimon. Odmítla v průběhu let i nabídky na pražské angažmá.

 

Jak se dívka, která není průbojná a nepovažuje se za extroverta, stane herečkou? Hrálo roli rodinné prostředí? Váš tatínek Jaroslav Šváb byl významný akademický malíř a grafik, vaše maminka všestranně vzdělaná noblesní dáma.

Tatínek byl skutečně vynikající výtvarník a velká umělecká osobnost, v Praze spolupracoval s Národním i Stavovským divadlem a oceněn byl v roce 1937 na Světové výstavě v Paříži. Vyráběl ve svém ateliéru loutková divadla, s jedním se účastnil výstavy EXPO v Bruselu, kde získal cenu. Vyráběl nám doma všechny hračky a měli jsem své vlastní profesionální loutkové divadlo se vším všudy. Tatínek divadlo miloval. Až do roku 1948 vedl svou soukromou grafickou školu Officina Pragensis, kterou po administrativní stránce vedla maminka. Maminka se velmi pečlivě starala o nás tři děti a o celou domácnost. My jsme se sestrou chodily do baletní přípravky Národního divadla, s bratrem cvičila na klavír.

Múzy si vás podávaly dveře.

Moji dva sourozenci podědili po tatínkovi výtvarný talent – sestra se stala fotografkou a bratr architektem, ačkoliv i on měl k divadlu blízko, dokonce také režíroval v Rubínu. Ale zůstalo pro něj spíše koníčkem. Já jsem nechtěla být herečkou, toužila jsem se stát baletkou. Jako malá holka jsem vystupovala v mnoha představeních na jevišti Národního divadla. V „Labutím jezeře“ a „Šípkové Růžence“, v Nedbalově baletu „Z pohádky do pohádky“, v Prokofjevově „Popelce“. A s dalšími dětmi jsme také často účinkovaly v operách. V „Prodané nevěstě“ jsem byla tím dítětem, které křičí: „Spaste duši, medvěd se utrh!“ Nesmírným zážitkem pro mě bylo, když jsem ve Smetanově „Daliborovi“ jako páže nesla vlečku Miladě, kterou zpívala tehdy legenda české opery Marie Podvalová. Byla jsem na to strašně moc pyšná. Chovám velký obdiv k opeře. A že jsem se setkávala jako dítě v operních představeních s takovými osobnostmi, jako byla například Milada Šubrtová, Marta Krásová, Beno Blachut a také Ivo Žídek či Eduard Haken – to považuji za veliké štěstí.

Vím, že jste se věnovala i zpěvu. Proč jste se tedy nakonec nestala ani baletkou, ani operní pěvkyní?

Navštěvovala jsem soukromé hodiny zpěvu jen jistou dobu. Hudbu jsem milovala, byla na jevišti můj společník, proto jsem o herectví neuvažovala. Být na jevišti sama za sebe – to už bylo na mě moc. Ale jako gymnazistka jsem hostovala v Divadle na Vinohradech a účinkovala jsem v jednom představení s Jiřinou Jiráskovou. A po jedné konzultaci s Jiřinou Jiráskovou, v níž mě od opery odrazovala, jsem se přece jen rozhodla, že to s herectvím zkusím.

Představovala jste si, že v Divadle J. K. Tyla v Plzni už zůstanete?

Ne, původně jsem to brala jen jako angažmá pro jistou dobu. Chtěla jsem se vrátit do Prahy ke svým rodičům a sourozencům, věděla jsem, že se mamince stýská. A mně se Plzeň tehdy nelíbila… Ale líbilo se mi divadlo, byl tu skvělý soubor, byla jsem pyšná na to, že mě kolegové přijali, že jsem jeho součástí! V divadle jsem se cítila dobře od samého začátku. A pak přišla Manon a Pavel, velká láska. A všechno se to krásně prolnulo a Plzeň se už stala mým domovem. (...)

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz