Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Nejchytřejší Jihočech má IQ 160+

Šest sobotních televizních přenosů a pro 24 finalistů šest krát šest úkolů. Taková byla letošní druhá řada vědomostní soutěže České televize Nejchytřejší Čech. Že jsou líhní chytrých lidí i jižní Čechy, předvedl devatenáctiletý vysokoškolák Radek Pileček z Bernartic u Písku. Štíhlý, usměvavý, pohodu vyzařující mladík se stal druhým nejchytřejším Čechem desetimilionové země.
Slávka Petráková, Foto: Robert Vano
08. Červenec 2016 - 14:54

Ve spoustě českých měst mají rynek pojmenovaný jako Náměstí svobody. To samé v Bernarticích. Nepřejmenují ho na Pilečkovo náměstí?

Určitě ne. Druhé místo v televizní soutěži není až zas taková zásluha o rodnou obec.

Je známé, že chytrost se dá měřit. Jak vysoký inteligenční kvocient máte?

160.

Kde jste si na to dělal testy?

Ty mám z českobudějovické Mensy. Je to tak tři roky nazpátek, kdy jsem poprvé postoupil do celostátního finále logické olympiády. Všichni účastníci tehdy dostali zdarma poukázky na IQ testování. Uvádím sice 160, což byla hranice testů, ale fakticky mám víc. Sto šedesát plus.

Z vás museli mít všichni třídní učitelé radost, protože jste jim vyhrával olympiády.

Jak kde. Nejvíc se mi asi dařilo v zeměpisných olympiádách. Loni jsem byl například třetí v celostátním kole a z toho jsem postoupil do mezinárodní geografické soutěže do Ruska. Každá ze 40 zemí do místa asi dvě stě kilometrů od Moskvy vyslala po čtyřech zástupcích. Odvážel jsem si bronzovou medaili, i když jsem se musel prokousávat testy v angličtině.

Jste doma jako „malý genius“ jediný?

Nejsem. Inteligenci máme v rodině. Chytrý je i starší brácha, i když ten je povahově úplně jiný.

Kdy se u dítěte pozná, že je trochu jiné než ostatní vrstevníci?

U mě to bylo už od školky. Jako malý jsem sčítal trojciferná čísla a paní ředitelka mě kontrolovala s kalkulačkou. Běžně jsem schopný z hlavy sčítat a násobit několikaciferná čísla.  Podle mě to zvládne každý, je to jen otázka tréninku.

Tak schválně: 5873 plus 2179.

Osm tisíc padesát dva. V hlavě si to počítám podobně jako na papíře. U násobení si to zvlášť roznásobuji a pak to sčítám. Třeba u čísel 356 krát 248 to počítám 200 krát 300 pak 200 krát 50 a tak dál. Všechno si křížem roznásobím a pak to jen sečtu. Krátkodobou paměť mám dobrou. Horší je to u jazyků. Slovíčka se ze dne na den kvůli testu naučím, ale bohužel neudržím je v hlavě.

A jak to tak inteligentnímu člověku jde v praktickém životě? Co jde samo od sebe, a naopak co dá dřinu?

Výhodu pociťuju ve škole, protože když něco nevím, tak si to odvodím a propojování informací souvisí s inteligencí. V matematice ze mě byli učitelé nešťastní, protože jsem všechno řešil právě díky logice a nikdy jsem se pořádně nenaučil předepsané postupy. Ale i moje vlastní cesta k výsledku vedla k jedničce.

Loudili na vás spolužáci taháky?

To jo. Sousedům jsem byl ochotný poradit, aby se při písemce dobrali k výsledkům, a učitelé to kupodivu tolerovali, protože jsem u nich byl oblíbený. Přírodní vědy a čeština mi problém nedělají. Horší to mám s jazyky. Anglicky a německy umím pouze na středoškolské úrovni, ale i to mi stačí k tomu, abych u původních filmů nesledoval titulky.

Musel jste někdy biflovat?

Asi až na střední škole. Fyziku na test. Tam toho moc odvozovat nešlo.

Jakou děláte vysokou?

Geografii a kartografii. Na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy jsem se dostal bez přijímaček.

Pořád ale obcházíme to, co vám nejde. Co to je?

Problém mi dělají převážně praktické věci. Co se týče vaření, tak jen ohřívám a tím končím. Zahrada nebo kutilství je katastrofa, v tom bývám kolemjdoucím pro smích, hudební sluch nemám a tanec mi taky nejde.

Přihlásil jste se do televizního Nejchytřejšího Čecha. Kolik lidí do toho šlo?

Na castingu byla asi tisícovka lidí.

Počítám, že jste jako absolvent školních olympiád neměl před kamerami trému.

To je pravda, i když prostředí v televizi je přece jen trochu jiné. Řekl bych, že mě tréma postihla ve dvou případech. V první disciplíně, protože jsem nevěděl, co mě čeká, a pak ve finále, kde jsme byli už jen dva soupeři. V úplně poslední minutě a půl při náhodně vybraných všeobecných otázkách. Tam nade mnou zvítězil Viktor Dekoj, policista hradní stráže z Lysé nad Labem.

Z toho vyplývá, že k vysokému IQ musíte mít i široký všeobecný rozhled. Z encyklopedií, internetu.

Určitě. Člověk musí mít vlastní zájem o získávání informací. Mám výhodu, že když narazím na nějakou zajímavou věc, tak si ji zapamatuji. O lidském mozku jsem nedávno někde četl, že je schopný vykonat až 40 biliard operací za sekundu, což je víc než několik milionů běžných počítačů dohromady.

Co vám připadalo na celé soutěži jako nejhorší?

Řekl bych, že nejhorší bylo líčení. V maskérně jsem jim k všeobecnému veselí říkal, že jestli přežiju tohle, tak soutěž už bude v pohodě. Ale vážně. Co mi vysloveně nesedlo, bylo v prvním díle skládání obrázků a odvozování literárních děl. S květinami jsem si spojil Hřbitovní kvítí a další díla, a nenapadla mě Erbenova Kytice. V náznaku petrolejové lampy jsem si zas nebyl jistý autorem. Rozjel jsem se až u skládání přísloví. Docela mi vadily i silné reflektory. Říkal jsem režisérovi, že mě oslňují tak, že skoro nevidím na pódium před sebe. Usadil mě ale tím, že podmínky jsou pro všechny stejné a světlo zůstalo.

Šlo o zábavný vědomostní pořad původně z německé televize ARD. Finalistů bylo 24, kolikrát jste vlastně byl před kamerami?

Dvakrát. V úvodním kole a pak ve finále.

Soutěž vysílala Česká televize už podruhé, takže jste předem věděl, do čeho jdete.

Jasně. Já jsem se chtěl přihlásit už do prvního kola, ale podmínkou bylo osmnáct let a to jsem nesplňoval.

Užíváte si úspěchu? Ocenili ho i v Bernarticích?

Pro vítěze byl milion, za druhé místo nebylo nic. Když jsme byli tři finalisté, navrhl jsem v zákulisí, pochopitelně že z legrace, že bychom si mohli výhru rozdělit na tři díly. Ale právě Viktor, budoucí vítěz, nesouhlasil. Za moji osobu mi stačí, že mi gratulovalo hodně lidí. Vlastně jsem rád, že jsem nevyhrál. Záviděli by mi ten milion a hned bych měl spoustu kamarádů, co by něco chtěli. Takhle mám pořád větší motivaci. V Bernarticích byl klid, nečekala mě žádná slavobrána. Nejvíc mě odchytávají a gratulují místní důchodci. Jedna paní mi dokonce říkala, že by mi měli na náměstí postavit pomník, pak se ale zarazila, když si uvědomila, že většina lidí, kterým pomník stojí, nejdřív zemřela. Někdo mi dokonce radil, abych šel do obecních voleb, že mně dají hlas. Ale třeba budu jednou v kronice jako slavný rodák.

Přišla vám po skončení soutěže nějaká lukrativní nabídka?

Ani ne. Ale ozval se fotograf Robert Vano a nabídl mi focení do své připravované knížky. Chtěl tam mít ještě někoho jiného než samé herce a zpěváky. Bylo to civilní focení bez honoráře, žádné akty. Říkal, že si spousta lidí myslí, že fotí jen nahé kluky, ale skutečnost je taková, že fotí všechno a akty tvoří tak deset procent jeho práce. Je to velice milý člověk.

Jak využijete svou inteligenci v budoucnosti?

Zatím nevím, na škole využiju toho, co přijde, třeba nějaký měsíc v cizině v projektu Erasmus. Lákalo by mě dodělat si doktorské studium, zůstat na univerzitě a provádět výzkum. Baví mě i statistika.  Ale vysoké IQ prý mají i politici, i když sledovat dění v parlamentu je kolikrát fraška. Lákalo by mě taky řešit sociální problémy lidstva. Teď ale úplně odbočím, protože vyšší inteligence jde využít i jinak. Například v pokeru.

Hrajete?

Občas na poker zajdu. Ale jen na nejlevnější turnaje. Prohrát můžu maximálně čtyři stovky, a vyhrát patnáct tisíc. Právě u karet je inteligence výhodou. Když vidím rozdané tři karty, začnu s rychlým počítáním a využívám pravděpodobnost a kombinatoriku. Na psychologii a čtení protihráčů ale expert nejsem. Já hraju pro zábavu a finančně jsem v plusu.

V kartách je vítězství asi lákavější. Znamená to, že do dalších televizních soutěží už nepůjdete?

Ale jo. Začátkem května jsem se do televize vrátil. S kamarády do soutěže Co na to Češi. Výsledek neprozradím, protože náš díl se bude vysílat až v září. Do pořadu Chcete být milionářem byla ukončená registrace, tak se s kamarádem zkusíme přihlásit na podzim. Myslím, že bych šance měl, protože soutěžím doma u televize a v některých dílech se mi daří dojít na částku 320 tisíc bez použití nápovědy. Tady ale vidím jako největší úskalí rozstřel a u mě navíc otázky z kultury a kinematografie.

Jste počítačová generace. Co myslíte, že přijde dál?

Snad hologramy. Záznamy obrazu, které zachytí jeho trojrozměrnou strukturu. Mně by se třeba líbily jezdící chodby v budovách, ale to by byla degradace pohybu. Uvidíme. Nové technologie se pořád vyvíjejí. Jednou mi děda říkal, že v padesátých letech chtěli uzavřít patentový úřad, protože měli dojem, že už bylo všechno objevené. Ti by se dneska divili. 

 

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.