Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Osm tváří vody

Jihočeská hejtmanka Ivana Stráská v roce 2019 udělila osm Zlatých šupin, mezi oceněnými byl herec Karel Roden nebo Tomáš Neškodný, který loni vytáhl z řeky topící se děti a jejich matku. Všechny osobnosti spojuje téma vody. „Teprve nedávno mi došlo, jak je voda výjimečně trojjediná, v trojím skupenství, má tři různé podoby, a někdy je neviditelná,“ říká Ivana Stráská.
Jan Štifter
12. Únor 2020 - 10:59

Kdy vám poprvé došlo, že voda, která je, být nemusí?

Vím to dlouho. Poslední léta jsou horká a suchá. Každý, kdo má zahrádku a studnu, může sledovat, jak vody ubývá. Tou největší výzvou, kterou před sebou máme, je udržet vodu v krajině. Udělali jsme v minulosti spoustu chyb, přírodě jsme ubližovali, narovnávali řeky, betonovali koryta. Do toho dláždíme velké plochy ve městech, držíme velké lány bez remízků, lesy proměňujeme v holiny. A voda mizí. Za tohle všechno jednou zaplatíme.

Žijete ekologicky?

Myslím, že ano, snažím se o to dlouhodobě. Moje politická kariéra i začala bojem o stromy, které se měly kácet. Ve svém nitru jsem zelenější než mnozí dnešní zelení.

Objevujete s postupem času nové vlastnosti vody?

Voda je pro mě velké téma, hodně o ní přemýšlím. Poprvé jsem si některé její vlastnosti uvědomila o povodních. Je to najednou překvapení, vidět, co všechno dovede. Byť Milevsko nemá řeku, bylo tam rušno kolem rybníků, kterým praskaly hráze, a po potocích se šířila záplava, voda tehdy rozsévala zkázu. Tenkrát jsem si uvědomila, že voda, kterou považujeme za samozřejmou a nám sloužící, se dokáže vzbouřit, umí být zlá a nebezpečná.

Tedy tou vlastností, kterou jste objevila později, je bouřlivost vody.

Voda je živel, který přírodě někdy pomáhá, a jindy ji ničí. Pořád ji neumíme zkrotit. Pokud je člověk trochu vnímavý, pocítí její sílu asi nejvíc u moře. My si tady žijeme v klidu a pohodě, jen občas vidíme, že klid nemusí být vždycky. Také teprve nedávno mi došlo, jak je voda výjimečně trojjediná, v trojím skupenství, má tři různé podoby, a někdy je neviditelná.

Pojďme k samotným cenám, Zlaté šupině 2019. Kdo byl za tento rok prvním jménem na vašem seznamu oceněných?

Pár jmen jsem na něm měla už z minulého roku. Rok 2018 byl výjimečný tím, že jsme slavili jubileum republiky, to vyžadovalo trochu jiný pohled na oceněné. Z loňska jsem měla poznačeného pana Iva Vicenu, lesníka a soudního znalce, vynikajícího člověka, který je i ve vyšším věku úžasně vitální, hlava otevřená a v ní sedí velké myšlenky. Letos jsem jako prvního připsala pana Tomáše Neškodného – hned poté, co se přihodila ta tragédie na řece Blanici, jsem věděla, že právě on si Šupinu zaslouží jako málokdo. Jak sám říká, ani na chvíli nepřemýšlel, prostě věděl, co musí udělat, skočil do vody a zachránil tři životy.

Kterého setkání si nejvíc považujete?

Velmi si vážím pana profesora Jiřího Kuthana, obdivuji jeho celoživotní dílo, práci, která se týká velikánů české minulosti, Přemysla Otakara II. nebo Karla IV. Panovníci formovali tento stát a pan profesor nám jejich svět přibližuje, to je velmi cenné. Pak jsem se samozřejmě ráda setkala s panem Rodenem, velmi mě překvapil vstřícností, s jakou ocenění přivítal.

Kdybych se zeptal, z koho máte největší respekt, budou to stejná jména?

Největší respekt budu mít vždycky z pana Neškodného. Kladu si otázku, jestli bych dokázala to samé co on, a nevím, proto je pro mě skutečným hrdinou.

Koho byste jednou ráda potkala, ale je zatím příliš vzdálený?

Je spousta lidí, které bych ráda potkala, a některé nepotkám, protože už nejsou. Doufám, že se jednou tam nahoře uvidím s Karlem Krylem. Můj vztah k němu se vyvíjel v čase. Když dnes čtu jeho verše a poslouchám jeho písně, protože on k nám promlouval především těmi písněmi, udivuje mě, jak byl jasnozřivý, jak odhadl budoucí vývoj, ale i to, jak dokázal zacházet s jazykem. Přesně pojmenovával věci, které my cítíme, ale neumíme je říct. Ráda bych s ním pohovořila, ale nepovedlo se mi to, tak to nechávám na jiný čas a jiné místo.

Jaké bude téma pro rok 2020?

Bude to téma, které je pro budoucnost výzvou a v současnosti začíná být palčivé. Zatím nechci být konkrétní.

Ceny udělujete k výročí republiky. Jak je podle vás v Česku a Češích přítomný masarykovský odkaz?

Myslím, že o ideálech masarykovské demokracie rádi mluvíme, ale moc se podle nich nechováme. Tomáš Garrigue Masaryk kdysi řekl, že demokracii už máme a teď to chce nějaké ty demokraty. Myslím, že na ně pořád ještě čekáme.

 

... CELÝ ČLÁNEK VČETNĚ MEDAILONKŮ JEDNOTLIVÝCH OCENĚNÝCH ČTĚTE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz!

Předplatné časopisu Barbar pořídíte zde.