Pomáhat druhým je lidská povinnost

Kabát prý nepřevléká a chytré myšlenky, nápady a podnikatelské strategie ho nejvíce pronásledují při ranním čištění zubů. Martin Kuba je lékař, záchranář, úspěšný podnikatel, politik, bývalý ministr průmyslu a obchodu, zakladatel nadačního fondu Jihočeské naděje, ale také novopečený tatínek

Že se z politika stane podnikatel nebo z podnikatele politik, je u nás celkem běžné. Že je politik současně podnikatelem, je ještě běžnější. Jak se ale stane ze studenta českobudějovické strojní průmyslovky lékař a záchranář, který zasahoval u jedné z největších hromadných nehod u nás, to je mi docela záhadou…

Šel jsem na průmyslovku proto, že moje maminka nebyla za komunistů řekněme správně ideově ukotvená, a tak jsem neměl moc perspektivu, že bych se dostal na vysokou školu. Rok před maturitou ale přišla revoluce a vše se změnilo. Šel jsem potom studovat obor zdravotnický záchranář na Bílou vločku a tam mě medicína opravdu chytla. Jenže jsem neměl znalosti z gymnaziální biologie, chemie ani fyziky, abych mohl jít dělat přijímací zkoušky. Tak jsem si sehnal učebnice a celé čtyři roky gymnaziální látky jsem se naučil sám za rok ve službách na záchrance a vyrazil na přijímací zkoušky. A ono to vyšlo. Od roku 2002 jsem potom pracoval jako lékař na ARU v nemocnici v Českých Budějovicích a na záchrance.

Jak vzpomínáte na tu noc 8. března 2003?

Docela nerad a vždycky, když na to místo u Nažidel přijdu, všechno se mi velmi silně vybaví. Sloužil jsem tenkrát víkendovou službu a dorazil tam s posádkou jako první lékař. Když jsem vystoupil ze sanitky, bylo to, jako bych tím krokem vstoupil do války. Všude byla spousta těžce zraněných, všichni křičeli a pořád mě někam volali nebo mi přinášeli lidi, kteří potřebovali pomoc. V takových chvílích se vlastně musíte přepnout do režimu, kdy trochu fungujete jako stroj. Moc nevnímáte čas a vše se strašně zpomalí. Musíte zachovat chladnou hlavu a soustředit se pouze na to, co je třeba udělat první a abyste neudělali chybu. Takovou situaci jinak moc nejde zvládnout. Jako záchranář a lékař na oddělení ARO jsem složitých situací zažil hodně, ale tohle byl extrém. Prostě musíte jen co nejrychleji a přesně pracovat. A jestli to děláte správně, nebo ne, je za vámi rychle vidět. Do značné míry se to všechno dělo automaticky a já jsem si občas připadal jen jako pozorovatel, za kterého ruce fungují samy. Byl to asi nejzvláštnější a zároveň nejsložitější moment v mém životě. Mimochodem, moje zaměření na výkon je to, čím většinu politických kolegů spíš rozčiluju, protože nesnáším ty hodiny prázdného povídání, kdy na konci není žádný výsledek. A to je v politice bohužel čím dál častější.

A co vás tedy přivedlo od medicíny k politice?

Asi to, že jsem chlap, který se snaží věci kolem sebe spíš ovlivňovat, a ne je jen pasivně přijímat. Mám nějakou svou představu, jak by měl svět kolem nás ideálně fungovat. Občas je to extrémně složitý, ale když nenasadíte vlastní kůži, tak podle mě pak nemůžete moc politiku a věci veřejné kritizovat.

Narodil jste se v Českých Budějovicích, stále se točíte kolem Černé věže. Volný čas většinou trávíte na dohled v Novohradských horách. Jsou pro vás jižní Čechy jen útočištěm, nebo si prostě nedovedete jinde svůj život představit?

Já sem prostě patřím. Jsem Jihočech a s přibývajícími lety to cítím čím dál víc. Možná to zní jako klišé, ale moje kořeny jsou pevně zapuštěné tady u nás na jihu. Mám tu rodinu, přátele, svoje firmy, vzpomínky i celé dětství. Práce na ministerstvu průmyslu a obchodu vyžadovala spoustu zahraničních pracovních cest, stejně jako moje podnikání. Procestoval jsem řadu zemí po celém světě a můžu s klidným svědomím říct, že u nás se žije opravdu dobře a hlavně, že máme být na co pyšní. Žije tady spousta chytrých a pracovitých lidí. Pracovně musím být často v Praze, ale vždycky se rychle a rád vracím domů na jih. A každý víkend se snažím trávit na naší chalupě v Novohradských horách. Patřím sem, jsem tady doma.

Jste hodně aktivní na sociálních sítích, s lidmi tam komunikujete dost otevřeně. U bývalého ministra to není obvyklé…

Sociální sítě jsou fenoménem dnešní doby a nejjednodušším způsobem, jak dát v krátkém čase lidem vědět, co si například o nějakém tématu myslíte nebo co chcete dělat. Já je nepoužívám jen jako politik, ale i pro komunikaci o naší firmě a aktivitách nadačního fondu. Snažím se v těch diskuzích všem poctivě odpovídat sám, což zabere dost času. Když se ale chcete dozvědět, co lidi trápí a co si myslí, musíte být ochotný je poslouchat, a taky si přečíst kritiku. Občas se stane, že některé debaty neberou konce a jsou zkrátka zbytečné, ale to k tomu patří. Na druhou stranu, je to velká škola a sbírám zde celou řadu pozitivních ohlasů, které člověka potěší.  

Nedávno jste se tam pochlubil fotkou svého prvorozeného syna. Co vás napadlo, když jste ho poprvé uviděl?

To jsou asi emoce, které se těžko skládají do slov. Člověk cítí obrovské štěstí, radost, dojetí a taky odpovědnost, protože najednou je tady ten malý človíček, který patří k vám a potřebuje vás. Prostě jste táta. Hrozně si to užívám. Je to fakt nejkrásnější pocit na světě, který bych bez své milované ženy Denisy nezažil a chci jí za to moc poděkovat.

Taky o vás vím, že vy jste pejskař.

Ano, máme doma dva psy. Německého ovčáka Arga a malou fenku Káju. Argo je úžasný pes. Trávíme spolu hodně času, je extrémně pracovitý a má nejvyšší zkoušky ze sportovní kynologie. Dneska je to taky největší ochránce našeho malého Matýska. Kája je voříšek a vzali jsme si ji z útulku, protože byla odebraná původním majitelům kvůli týrání. To já úplně nesnáším, když někdo dělá.

Jsou jižní Čechy dobrým místem k životu?

Rozhodně. Máme tady krásnou krajinu se spoustou lesů, rybníků a čerstvý vzduch. Jihočeská města nejsou žádné hektické metropole, přesto je tu spousta úspěšných a stabilních podniků, kde lze najít dobrou práci, jsou tu kvalitní školy a nemocnice. Jižní Čechy mají ale také celou řadu dlouhodobě neřešených problémů, kterým je potřeba se věnovat a systémově je řešit.

Co podle vás Jihočechy nejvíc trápí?

Myslím, že není jeden problém, který by trápil všechny. Ono je logické, že každého trápí nejvíc to, co se ho osobně dotýká. Když žijete ve městě a děti to mají pět minut do školy a na kroužky, zdá se vám, že veřejnou dopravu nepotřebujete. Pokud ale budete žít v rodinném domku na venkově a vaše děti se nebudou moct dostat v rozumném čase do školy a na tréninky, a vy je budete muset každý den dovážet, tak vás to trápit začne. Budete-li mít doma nemocnou maminku, která potřebuje 24hodinovou péči, a neseženete pro ni místo v domově důchodců, bude to pro vás velký osobní problém. Stejně tak, jestliže mladá maminka nemůže sehnat pediatra pro své dítě nebo když vás rozbolí zub, a všechny ordinace vás pro přeplněnost odmítají… To jsou všechno věci, které lidi v našem kraji dnes a denně trápí, protože se jich dotýkají osobně. Myslím, že krajský politik by měl řešit především tyhle starosti Jihočechů, aby se nám tady dobře žilo.

Často ve svých vyjádřeních používáte slovo vize. Jaká je ta vaše?

Je to systémová představa o tom, jak chcete, aby něco v budoucnu vypadalo. Třeba jak by měl vypadat váš život za deset let nebo třeba vaše firma. Když jsem budoval s kamarády náš start-up OIG Power, tak i když jsme byli ještě v „garáži“ a hodně věcí se nám nedařilo, měl jsem už tehdy jasnou představu, jak chci, aby firma jednou vypadala. Myslím, že i politik by měl mít podle mě jasnou vizi, kam chce svůj kraj nebo stát posunout. Bohužel mám pocit, že dnes čím dál víc lidí kandiduje na dobře placené místo s jediným cílem: Nic moc tam nedělat, ať se nic moc nezkazí. Vždyť ono se to nepozná. To je škoda, protože politika se tím stává nezajímavá. Politika má být střetem vizí.

Kde sbíráte inspiraci? Co vás motivuje?

Podle vašeho úsměvu soudím, že narážíte na to ranní čištění zubů. Ano, musím uznat, že spousta věcí, které jsme v našich firmách a v našem nadačním fondu úspěšně zrealizovali, mě napadla úplně náhodou třeba doma v koupelně. Pak jsem jednou na poradě řekl, že mě něco napadlo, když jsem si čistil zuby, a nějak se to zavedlo. Takže teď, když přijdu s tím, že mám nápad, je to hned reakce ve stylu: Jé, tady si zas někdo ráno dlouho čistil zuby... Ale vážně. Jsem trochu workoholik, který má tendenci pořád přicházet s novými nápady. Naštěstí mám kolem sebe super lidi, kteří už si na to zvykli a umějí ty moje nápady rychle proměnit v realitu. Ať už to byl třeba Běh jihočeských nadějí, Talentakademie pro nadané studenty nebo rozvoz potravin pro seniory v době koronakrize. Všechny tyto projekty vznikly velmi rychle a byly nebo pořád stále jsou velmi úspěšné. Když kolem sebe máte lidi, se kterými rád pracujete a můžete se na ně spolehnout, je to prostě štěstí. A já ho mám.

Ve vašem týmu je velká část lidí, kteří nejsou straníci a někteří jsou v politice nováčci. Na stranu, jako je ODS, je to dost neobvyklé. Jak jste si jejich kvality prověřil a proč jste o nich natolik přesvědčený?

Mám skvělý tým a jsem na něj opravdu pyšný. Myslím si prostě, že o problémech, které se dotýkají nás všech, mají rozhodovat lidé, kteří dané problematice opravdu rozumějí. Odborníci a špičky ve svých oborech. Lidé, kteří mají řešení a taky chuť, vůli, schopnost a odhodlání ho prosadit. Už jsem vám říkal, že nejsem typický politik a netrpím na stranické schůze, kde se toho hodně napovídá, a nic nevyřeší. Nebaví mě ani politika, která pořád na někoho útočí a stojí na konceptu anti-někdo. Mrzí mě, že ji dnes ODS na centrální úrovni dělá čím dál víc. Já jsem chtěl postavit jiný tým. Tým lidí, kteří nepotřebují placené politické funkce, jsou úspěšní ve svém osobním životě a nepotřebují se živit politikou. Jsou to lidé, kteří za sebou už něco mají, se kterými spolupracuji dlouhodobě.

Neuvažoval jste o jiné politické straně?

Já nejsem na převlékání kabátů a nebudu s tím začínat. Ani nejsem fanouškem nějakých koalic, kde se většinou spojují strany, které už by se samy do zastupitelstva nebo parlamentu ani nedostaly. Vždycky k tomu mají nějaký vznešený důvod, a když se pak podíváte, tak se během čtyř let pohádají, a za čtyři roky zas kandiduje každý s někým jiným. Stačí se podívat na vznik a následný rozpad uskupení Pro Jižní Čechy. Před čtyřmi lety řeči o spolupráci, a dnes už zase každý subjekt kandiduje s někým úplně jiným. Nejsem nadšený z toho, jak si dnes ODS republikově stojí. Myslím si, že politika by neměla být jen o konfliktu a kritice, ale o spolupráci. Jsme tady pro lidi, kteří čekají, že po volbách pro ně začneme pracovat, a ne že na sebe budeme jen štěkat a vše bude zablokované. Mám už tolik zkušeností a tolik let v politice za sebou, že si nenechám od nikoho z Prahy mluvit do toho, jak vést náš tým v jižních Čechách. Chci taky ukázat, že se dá politika dělat i trochu jinak, než jak ji dělá dneska ODS na centrální úrovni. V komunálních volbách v Českých Budějovicích se nám takto podařilo skoro ztrojnásobit volební výsledek a to mě utvrzuje v tom, že to jde. Komunální a krajská politika se přece jen od té celostátní trochu liší, je to hlavně o lidech a o programu, který nabízíte. My nepotřebujeme a nebudeme dělat politiku „anti-někdo“. Prostě máme svou vizi a chceme přinášet rozumná řešení pro Jihočechy.

Talentová akademie, Běh Jihočeských nadějí, Strom splněných přání, významná pomoc v době koronavirového krizového režimu. Všechny tyto projekty zaštiťují vaše Jihočeské naděje. Vnímáte pomoc jako svou povinnost?

V podstatě ano. Myslím, že firmy a lidé, kterým se daří, mají podporovat region, ve kterém podnikají, a usilovat o jeho rozvoj. Z tohoto pohledu to vnímám přirozeně jako svou lidskou povinnost. Náš nadační fond se zaměřuje prioritně na podporu nadaných a talentovaných dětí. Zakládal jsem ho před lety proto, že jsem sám vyrůstal jen s maminkou a pamatuju si, jak pro ni bylo náročné se o nás postarat, abychom se mohli se ségrou věnovat svým zájmům a koníčkům a já pak studovat. Doba je dnes jiná a mnohdy ještě složitější. Náklady běžné rodiny často na vysoké náklady spojené s rozvojem talentu jednoduše nestačí. Děti mohou studovat v zahraničí, mohou absolvovat studijní stáže, věnují se nákladnému sportu, a bylo by smutné, kdyby rozvoj jejich talentu stál pouze na penězích. Pak jsou tu děti z dětských domovů. Ty třeba nemají nějaký výjimečný talent, ale snažíme se, abychom jim alespoň trochu usnadnili vstup do života. Tak těm, kteří odcházejí z domova, platíme řidičáky, aby měly pak větší šanci uplatnit se na trhu práce. Jednou za rok o Vánocích jim plníme přání, která si opravdu přejí jen pro sebe, protože to se dětem z dětských domovů často nestává. Nám to dělá velkou radost. V krizovém režimu jsme se ale zaměřili úplně jinam a pomáhali jednoduše tam, kde to bylo nejvíc potřeba. Přijde mi to přirozené a myslím, že by to tak mělo být.

O Jihočeském kraji bylo díky vám taky hodně slyšet v rámci testování covidu-19. Výsledky vaší studie se poměrně zásadně lišily od celostátní studie. Testoval se region Strakonice a Písek pomocí německých testů. Co podle vás tato jihočeská studie ukázala?

No to jsem si zase jednou čistil doma zuby… Ale vážně. Jako lékař, který dlouho pracoval u lůžek pacientů s dýchacími přístroji, jsem se o tu problematiku zajímal od začátku. Od začátku taky říkám, že ten boj s touto infekcí musí být postavený na poznání a faktech, a ne pouze na emocionálním strachu. Prostě potřebujeme přesná data. Takže jsem chtěl, abychom věděli co nejpřesněji, kolik lidí na jihu Čech nemoc covid-19 prodělalo a má vytvořené protilátky. S primářkami z laboratoří z Písku a Strakonic jsme vybrali kvalitní německé testy a s krajskou hygienickou stanicí připravili testování. Požádal jsem o spolupráci a podporu hejtmanku Jihočeského kraje Ivanu Stráskou, takže testování hradil částečně Jihočeský kraj a částečně naše firma OIG Power. Měli jsme v týmu skvělé imunology a statistiky. Všichni byli perfektní, pro mě to byla skvělá zkušenost a musím říct, že mi bylo velkou ctí ten tým moci koordinovat a vést. Výsledek se dost výrazně lišil od toho celostátního, který se dělal na čínských rychlotestech. U nás vycházel v jednotkách procent i v okresech s minimálním výskytem. Stejná čísla mimochodem vyšla i ve studii, která byla nedávno udělaná v pražské nemocnici v Motole. Takže mě to je utvrdilo v tom, že kdybych měl někdy jako hejtman rozhodovat o zdraví Jihočechů, nikdy bych se nespoléhal na čínské rapid testy.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz