Rodokmeny od mojedejiny.cz

Pomoc v nouzi? Nikdy nekončící výzva

Před osmi lety nastoupil do vedení nestátní neziskové organizace, která na různých úrovních působí na území čtyř krajů. Sedmačtyřicetiletý ředitel českobudějovické Diecézní charity Jiří Kohout řídí osm stovek zaměstnanců a spolupracovníků. Říká, že i ta nejlaskavější pomoc musí mít svá pravidla, aby byla prospěšná a účinná.
Petra Vicková, Foto: Archiv Diecézní charity
19. Leden 2025 - 00:48

Jaká byla vaše cesta do Diecézní charity?

Pocházím ze Soběslavi, maminka pracovala jako učitelka, tatínek byl státní úředník. Vystudoval jsem teologii v Rakousku a původně jsem měl skutečně namířeno ke kněžství, k duchovnímu stavu. Tuto cestu jsem časem přehodnotil a založil rodinu, dnes mám čtyři děti a myslím, že i šťastné manželství. Díky dobré znalosti němčiny jsem si mohl v Praze ještě udělat státní zkoušku, a protože jsem humanitně zaměřený, představoval jsem si, že se vydám na pedagogickou dráhu, lákalo mě i archivnictví.

Tudy jste se nevydal?

Ne, nakonec jsem dostal nabídku jít pracovat na manažerskou pozici ve zdravotnictví, šlo o laboratoř, která z celé Prahy a ze středních Čech svážela vzorky krve od lékařů. Měl jsem na starosti péči o zákazníky a logistiku celého procesu. Tím jsem na začátku pronikl do komerčního světa, kde jsem působil asi pět let. S manželkou jsme se ale chtěli vrátit na jih Čech, zabydleli jsme se v Ledenicích, odkud pocházela moje babička.

Dojížděl jste?

Našel jsem uplatnění nejprve v rakouské firmě v jihočeské metropoli a poté opět v logistice v německé firmě v Českém Krumlově. Měl jsem na starosti externí dodavatelskou síť kosmetické výroby, bylo nutné hlídat dodržování předepsaných standardů, postupů a hygienických požadavků, které byly pro dodavatele závazné stejně jako pro mateřský podnik. Museli jsme zavést pravidelné audity, vzpomínám si, že tohle bylo složité, náročné, ale zároveň doopravdy zajímavá práce.

Byl jste tam spokojený?

Možná je to dané tím mým původním nasměrováním, ale pořád mi v té práci něco chybělo. Měl jsem různé fáze, kdy jsem hledal a nacházel smysl v tom, co dělám. Má žena tohle všechno se mnou samozřejmě prožívala, asi vnímala, že potřebuji k životu něco víc. Na jaře roku 2016 objevila inzerát na výběrové řízení ředitele Diecézní charity v Českých Budějovicích. To mě oslovilo, i když jsem v této oblasti do té doby neměl žádné praktické zkušenosti. Ale tím, že jsem věřící křesťan z katolického prostředí, jsem si uvědomoval, že ruku v ruce s vírou jde i pomoc. Ve výběrovém řízení jsem uspěl a na podzim 2016 jsem nastoupil.  (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!