Připadala jsem si jako princezna

Bylo těžké dostat se do StarDance?

Spíš to byla náhoda nebo osud. Začátkem roku mi zavolali z České televize, jestli bych do toho šla, kdyby pro mě byla ta správná VIP osobnost. Souhlasila jsem a koncem května přišla pozvánka na konkurz. Po něm mi pak zavolali, že mě berou. Nijak zvlášť jsem se nepřipravovala, a tak jsem byla moc ráda, že mě vybrali. Být v takové soutěži je dost časově náročné a člověk si musí dobře rozmyslet, jestli si to může dovolit. Vzhledem k tomu, že mám kromě tance své zaměstnání, to bylo možné jen díky mým kolegům, kteří mi fandili a podporovali mě.

Pro televizní diváky začala soutěž 17. října, a pro vás?

Pro nás začala už koncem června, kdy jsme se poprvé poznali s boxerem Rosťou Osičkou a začali plánovat celý podzim. Vůbec totiž nebylo lehké skloubit soukromý i pracovní život dvou lidí s nároky StarDance.

Vybrala vám vašeho tanečního partnera televize nebo los?

Rosťu mi vybral producentský tým ČT.

Jaké byly první společné taneční kroky?

No, bylo to trošku z jiného světa. Přece jen box a tanec si jsou na hony vzdálené sporty. Svou roli v pamatování si choreografií a kroků také hraje věk, i když Rosťa se všeho zhostil skvěle.

Kdy se dá poodhalit určité pohybové nadání? Už na prvním tréninku? Boxeři by měli mít lehké nohy?

To se dá poznat už při chůzi. Koordinace pohybu, rovnováha, nášlapy, styl chůze, držení těla. Velkým plusem je hudební sluch. Většinou platí, že ti, co dobře slyší rytmus, mají i dobrou koordinaci. V boxu je třeba mít váhu těla uprostřed a hlídat si stabilitu. Nejde stát na jedné nebo druhé noze. V tanci je naopak nejdůležitější přenášení váhy z jedné nohy na druhou a to někdy opravdu rychle. Pak je tu ještě technika chodidel, nášlapy a k tomu elegance a ladnost. Důležité je i strhnout na sebe pozornost a svým výkonem zaujmout a pobavit diváka. Tohle všechno je úplně odlišné oproti boxu. Tanec je o páru, box o jedinci, což je úplně jiný svět.

Co všechno musel zvládnout taneční mistr? Dělala jste si vlastní choreografii?

Choreografii, výběr muziky, návrhy šatů, líčení i účesů. Tohle všechno je v režii profesionálního tanečníka, ale vždy je kolem tým lidí, kteří pomohou, poradí, usměrní, a to je skvělé. Bez nich by tahle soutěž vlastně ani nemohla být.

S vaším profesionálním tanečním partnerem Jiřím Bělohlávkem jste sedmí na světovém žebříčku párů nad 35 let. Oproti vašim přípravám na závody musí být o moc příjemnější, když se o šaty a vizáž stará celý štáb…

To se ani nedá popsat. Ve StarDance jsem si připadala jako princezna. Skvělý servis a ochota, skvělí lidé. To bych aspoň na chvíli přála zažít každé ženě. Všem jde o jedno, aby soutěžící vypadali co nejlépe. Rozmlouvají jim věci, které by mohly uškodit, protože kamera přidává asi tak osm kilo a mění barvy a trochu i tvary. Takže neposlechnout zkušené lidi může být sebevražda.

Jaká je StarDance zkušenost?

Zkušenost je k nezaplacení. Je to úplně jiný svět a divák vůbec netuší, kolik měsíců práce stovek lidí se smrskne do dvou hodin přímého přenosu. Nesmírně si vážím celého štábu a lidí kolem, bez nich by to totiž nebylo tak pohodové a klidné. Je to mravenčí práce oceněná sledovaností.

Vzaly si poměrně intenzivní tréninky nějaké kilo vaší váhy?

Televizní tréninky rozhodně ne, můj vlastní je mnohem větší zátěž, ale bylo mi doporučeno skvělou hlavní kostymérkou, abych zhubla. Jak jsem říkala, kamera na šíři přidává a je nesoucitná. Takže to bylo pro mé dobro, aby šlo pár kilo dolů.

V televizi se zdá soutěžní parket velký, ale opak je asi pravdou. Jak je to s diváky?

Podle mého je parket velký tak akorát a míst pro diváky je počítám tak kolem dvou stovek.  Pro nejbližší a kamarády, pro předchozí účastníky, sponzory. Je to televizní show, důležité je, že je hodně diváků u televizních obrazovek.

Bývají v publiku i vaši rodiče, letití strakoničtí taneční mistři?

Ano, byli tam pokaždé i bratr s manželkou a můj taneční partner a drželi nám pěsti. Jsem moc ráda, že se mnou trávili tyto chvíle přímo na místě. Je fajn vidět milované obličeje v hledišti a radovat se s nimi.

S trénováním tanečníků máte zkušenosti. Ale jak fungovalo spojení box – tanec? Musela jste leccos za partnera zakamuflovat? Dalo to fušku rozhýbat ocelové pěsti?

Rosťa se snažil tancovat, jak jen to šlo. A od toho tam s celebritami jsme, abychom kamuflovali to, co se jim nepovede. Rosťa byl vzorný žák a snažil se, jak nejlépe mohl.

Znáte se s porotci a tušila jste, co od nich očekávat, jak si je naklonit?

Porotce znám a tušila jsem, co bude. Rosťu jsem připravovala na kritiku, aby si z toho nic nedělal, protože porota musí hodnotit a jak, to už je na ní, aby si to odůvodnila. Nevím, co znamená naklonit si porotu. Věřím, že když je tanec kvalitní a je dobrá choreografie a hudba, porota je vám nakloněná.

Diváci, kteří rozhodují, kdo půjde dál a kdo skončí, vám dali po druhém kole nejméně hlasů. Dostavilo se zklamání?

Jsem ráda, že jsme skončili v soutěži na vrcholu našich možností, se ctí a s úctou k ostatním soutěžícím. Letos je opravdu vysoká úroveň a přála bych všem, aby vyhráli.

Kdo je podle vás favorit a kdo vás překvapil?

Na vítěze tipuji Jitku Schneiderovou s Markem Dědíkem a nejvíc mě překvapil Leoš Mareš svou pracovitostí a profesionalitou. První místo by si určitě také zasloužil. Výkony nechci komentovat, protože každý dělá, co nejlépe umí, a rozhodování je na divácích.

Změní či změnily nějak kamery váš život?

V to pevně doufám. Není nic horšího, než když na sebe koukáte v televizi a vidíte všechny ty chyby a nedostatky. A pokud je člověk soudný, poučí se a využije toho ke zlepšení. Ráda bych se dál věnovala výuce tance a moderování. Uvidíme, třeba se teď nabídky pohrnou.