Prolamují české hrobové ticho
Když prosazoval veterinář Jan ve filmu „Teorie tygra“ rozloučení s tchánem podle jeho přání – spálit a popel poslat po řece do Hamburku, tvrdě narazil. Dcera, manželka i babička si vynutily pohřeb v kostele a uložení těla do hrobu. Zápletka se nakonec vyřešila, i když „na tajňačku“, aby „ženská“ strana netušila, že rakev je prázdná a v hrobě je jen půlka popela. Ta druhá, že „pluje“ po vodě do Labe. Podle Olega Vojtíška, zakladatele agentury Pohřební průvodci se dá situace vyřešit elegantně a bez podvůdků. I to je totiž jedním z cílů spolku, který se už pět let specializuje na alternativní pohřby a provází lidi truchlením. „Vždycky se snažíme, aby se strany nějak domluvily, a v nejhorším případě máme pohřbů několik – pro každou stranu jeden,“ vysvětluje Vojtíšek.
Stává se to často?
Vlastně docela běžně: syn chce tatínka rozptýlit do Vltavy, babička chce mít syna na hřbitově v rodinné hrobce, a manželka někde zase jinde. V pohřební službě vám nařídí: Tak se domluvte. My to ale bereme jako šanci najít shodu, protože smrt stojí nade vším. Teď řešíme případ, kdy manžel chce být rozptýlený v trampské osadě na jihu Čech, ale manželka a část rodiny chce obřad v Praze v kostele.
A jak to nakonec bude?
Popel rozptýlíme v osadě, natočíme to a přenos promítneme do kostela. Dnes je to technicky jednoduché a levné, stačí mobil nebo malá kamera. A všichni budou spokojení.
Když jsem známým řekla, že jedu na rozhovor s pohřebním průvodcem, reakce byla odtažitá: Á, tak o máš pochmurné téma, to ti tedy nezávidíme. Máte to podobné, když třeba na párty řeknete, co děláte?
Naopak. Každý to potřebuje řešit, hlavně kolem padesátky, kdy už lidem umírají rodiče. A protože já jsem často v té skupině jediný, kdo jim může poradit, řeč se stočí na pohřby a umírání. A to přesto, že bych se chtěl bavit o něčem jiném.
Takže je to podobné, jako když do společnosti přijde lékař, a všichni mu začnou vykládat o svých chorobách?
Ano. Ale oni to klasicky probírají se mnou, ale ne s tím „nemocným“. Ne s tím, koho se to týká. Spolupracuji teď se skvělou rodinu, která má babičku v hospici a chce ji doprovázet. Nabízím jim: Tak pojďte, sedneme si s ní a pořešíme to společně. Oni ale, že ne, babička se přece uzdraví. Mluvit o umírání? To ne. Ještě to přivoláme. (...)
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR
Předplatné můžete zakoupit na send.cz
ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!