Superman made in CB
Kdy a kde se zrodil budějovický superman?
Letos někdy na jaře. Poté co jsme viděli s bratrancem premiéru filmu Batman vs. Superman. Vlastně jsem vždycky fandil trochu víc Batmanovi, ale poslední dobou na mě častěji dýchl ideál klasického hrdiny bez nějakých špinavostí nebo temného pozadí. Po filmu jsem si říkal, že bych mohl vlastně něco takového promítnout do svého světa. Tak jsem si objednal tričko, kamarádka mi na to krásně našila kápi, vzal modrý legíny na lyžování a obešel asi čtyřicet obchodů kvůli velkým červeným slipům. A bylo to.
Být dobrý nebo hrdina přece může být člověk i bez převleku. Zkoušel jste to?
To je jasný, nejste první, kdo se na něco takového ptá. A taky doufám, že jsem předtím nebyl žádný grázl.
Ale…
Když mám ten oblek, jde o dvě věci. Především je to mnohem snazší, lidi vidí něco známého, spíš si nechají pomoct. Taky je jednodušší lidi trochu pobavit, vykouzlit malý úsměv. A další věcí je, že když si to obléknu, cítím se i zevnitř jinak, musím jednat vždycky správně, jinak bych ten oblek jaksi pošpinil. V podstatě se snažím teď být víc dobrým, i když na sobě oblek nemám. Vyloženě mě to pozitivně změnilo. A to se mi na tom líbí. Je v tom trochu ideál pozitivity ve světě plném negativních zpráv. I kdyby to mělo být pozitivní třeba jen pro mě a lidi, co mě podporují.
Co rozhoduje o tom, kdy si obléknete modro-červený převlek?
Především moje nálada. Obvykle, když jsem fakt veselý, když jdu ven s kamarády, abychom se trochu pobavili, nebo když mám chuť odnosit pár babičkám tašky u obchodu. Vlastně jsem se s tím tak ztotožnil, že jsem to nakonec měl i u vyhlášení výsledků maturit.
Cože? Vy jste v tom šel vážně k vyhlašování maturit?
Vlastně to bylo trošku složitější, protože jsem to původně měl pod formálním oblekem, ale chtěl jsem klukům udělat trochu srandu, jako že to pak svleču, jenže jsem si vzadu špatně zandal kápi a čouhala, tak to učitelé stejně poznali a šlo to dolů. Ale nikomu to nevadilo. Občas mi přijde, že ti učitelé jsou vlastně taky lidi.
S kým teď vlastně mluvím – s hrdinou s nadpřirozenými schopnostmi, nebo s Danielem Mrázem, co nastupuje na vysokou?
Já bych to tak nepřeháněl, hlavní jsou určitě lidské kvality. Na ty se snažím hledět.
Jaké jsou nejčastější reakce lidí?
Většinou je to fakt super, tak osmi z desíti lidí to přijde vtipný, roztomilý, dobrý, zkrátka zdraví, usmívají se, chtějí se vyfotit. Devátý člověk se zeptá, jestli to je na nějakou akci. Desátý mě posílá do blázince.
A co byste si o sobě myslel vy, kdybyste se potkal u budějovické kašny nebo před obchoďákem?
Takové lidi podporuju, co se nebojí jít s kůží na trh. Pokaždé mě potěší, když někoho podobného vidím.
Co na vaše supermanství říkají nejbližší?
Ti jsou rádi, že jdu ven, že se chovám líp, že si o mně mohli aspoň párkrát přečíst sloupeček v novinách. Táta je z toho vyloženě nadšený.
Ve škole se neobjevily žádné připomínky?
Ale jo. Spíš mě překvapilo, že to byly pozitivní připomínky. Učitelé na pomaturitním večírku mi už říkali supermane místo obvyklého Mráz. Případně se objevilo pár klišé, že bych spíš měl zachránit svoje známky, než vyrazím do ulic. Jeden nejmenovaný komunistický učitel na mě koukal nenávistně, ale to už dělal i předtím. Odsuzují mě ti, co jsou zahořklí. Většina lidí neodsoudí koníček, i když podivný, když to nikomu neubližuje.
Být supermanem je pro vás koníček?
Já už vlastně sám nevím. Okolí to ale tak nějak přirozeně bere. Já to prostě beru jako takový svůj ideál, jaký bych chtěl být, až trochu dozraju. No zkrátka být člověkem, co si umí stát za svým názorem, ale který umí projevit takt, když ví, že by to někomu ublížilo. To zatím úplně neovládám. Ale taky samozřejmě zastávat se slabších a být někým, kdo lidem pomůže uvědomit si, že za něco stojí. Pamatuju si, jak u nás ve škole jednou jeden kluk škrtil očividně slabšího kluka zezadu. Místo abych na něj skočil, jsem to vyřešil civilizovaně a všechno jsem řekl řediteli. Škrtič dostal malé napomenutí a já si proseděl tři hodiny v ředitelně, kdy na mě řvalo šest učitelů a ředitel.
Proč na vás?
Za to, že rozesílám „fámy“ a „lživé útoky“, protože otec toho šikanátorského hajzla byl sponzorem školy. Dneska vím, že jsem jednal správně a jsem na to hrdý.
A zažil jste někdy v životě situaci, ve které jste potřeboval naopak vy, aby vám někdo pomohl?
Fyzicky asi ne, ale pro mě je takový superman můj táta. Vždycky se mě racionálně zastal a podpořil mě, že pravda je důležitější, než kolik mám potrestání. Myslím, že takového supermana by mělo mít každý dítě.
A musel jste naopak někdy vy zachraňovat tátu nebo někoho jiného ze své rodiny?
Technicky možná, ale to už je spíš až příliš osobní, pardon, raději si to nechám pro sebe.
Technicky?
No jako podpora prostě. Ale nemyslím si, že by byl nějaký veliký problém, kde by to zachraňování bylo potřeba. Rodinné záležitosti jsou soukromé, nebo ne?
Superhrdinové bývají dost na očích.
No tak to mi lichotí, ale i přesto.
Táta vám fandí. A kamarádi?
Líbí se jim to a rádi to se mnou táhnou. Zároveň mě popichují, jinak by to snad ani nebylo správné.
Nezávidí trochu?
Nezávidí, dobří kámoši nezávidí. A jiné doufám nemám.
Kladný hrdina potřebuje proti sobě opravdového záporáka? Už se ukázal ten váš?
Snad jen ten červeně zbarvený učitel, o kterém jsem mluvil. Ale to byla jen taková ta klasická bitva učitel versus student. Jinak úhlavního nepřítele nemám, zatím.
A hlavní fanynku?
Tak těch je víc, v rozmezí od šestnácti do sedmdesáti let.
Nějaká slečna Lanová?
Něco takového, vypadá to nadějně.
Co když budu potřebovat zachránit, jak mám na supermana zavolat?
No můžu vám dát vizitku a zkusíte mi brnknout.
Nestačí vyslat intenzivní myšlenku jako ve filmu?
Kdoví, třeba mám neobjevený zesílený ultrazvuk, ale zatím nevím.
A objevujete se někde pravidelně? Nebo musím bloudit ulicemi a doufat?
Žádný pevný řád to nemá, když se cítím, jdu. Aspoň jednou týdně ale po Budějovicích vyrazím.
Myslím si správně, že na hrdiny holky letí?
Rozhodně mnohem víc než na věčně zalezlého PC gamera. Což jsem pořád, ale už si aspoň můžou říct, že jsem k tomu ještě superman.
Už kvůli nim asi stojí za to si oblek občas vzít, je to tak?
No jasně. Lhal bych, kdybych řekl, že to není dobré i na sebevědomí.
Jak moc se váš život podobá životu filmového supermana?
Žiju na vesnici, vedle pole – jako on. Jednou budu možná i stejně vypracovaný, ale záliba ve velkém množství coca-coly a brambůrkách s tím docela bojuje. A mám asi podobnou povahu dobráka.
Nesportujete? Superman potřebuje fyzičku!.
Cvičím a sám běhám, abych měl formu, ale žádný týmový sport už nedělám dlouho. Jako dítě jsem hrál baseball a chodil na atletiku.
Naučili vás na atletice létat?
Naučili mě hodně rychle běhat a to se hodí neskutečně. A držet týmového ducha. Že člověk musí pracovat s ostatními, i když zrovna nemá náladu.
Stává se často, že by Mráz zůstal doma a pařil, a jen superman ho dokáže vytáhnout ven?
Někdy to tak skoro je.
A jaké má superman plány do budoucna?
Dodělat výšku, u toho pořád blbnout a živit svoje vnitřní dítě. Nic složitého ani speciálního. Být samostatný, naučit se pořádně vařit. Jdu na Jihočeskou univerzitu, ekonomii. Do Prahy jsem mohl, ale nechtěl. Přeci jen je to skoro až moc velký město na mě.
I v Praze nebo jiných městech je spousta lidí, kteří potřebují zachránit!
To je asi všude na světě. Tak doufám, že je taky dost zachránců a budou přibývat.
Existuje nějaký kryptonit?
Hmmm, fakt nenávidím slimáky. Těch bych se nedotknul ani za milion.
Ale na dotek slimáka se neumírá.
No já bych na to umřel!
A vyjma slimáků?
Jinak asi nic. Jsem dost odolný, alergie nejsou…
Objeví se záporák, v ruce má slimáka. A vy ho necháte, aby vaší milované Lanové provedl cokoliv?
Když jde o životy, tak musíte najít sílu přemoct každý strach.
No právě!
O tom se mi často zdává, jak zachráním tonoucího, jak zastavuju teroristu. Mám ale pocit, že takové věci chce dokázat strašně moc kluků.
A jak ty sny dopadnou?
Vždycky vyhrávám!
...CELÝ ČLÁNEK BYL ZVEEŘEJNĚN V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!
Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!