Těším se na vánoční blázinec
Jak vás mateřství naplňuje?
Naplňuje mě stoprocentně. Je to zábavné i náročné, rutinní i překvapující, dojemné a nervydrásající.
Nejste ale maminkou na plný úvazek, jste aktivní v divadle i v televizi. Rodinu a práci tedy umíte kloubit?
Umím. Naopak neumím být jenom zavřená doma. To bych asi zešílela. Naštěstí kolem sebe máme lidi, kteří nám pomáhají a jsou tolerantní. A Dorotka je společenská, má ráda lidi a děti a ráda se kouká na zkoušky a představení. Viděla třeba celý Deadtown bratří Formanů.
Máte na hlídání dcerky pomocníky?
Pomáhá nám hodně moje mamka a sestra, Vojtova maminka (Vojtěch Štěpánek, partner, šéf činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, pozn. red.), ale máme i hlídačku, se kterou si Dorotka hodně sedla. Teď, když zkouším, chodí do minijesliček, kde to má fakt ráda, hlavně že jsou tam děti. Občas ale není jiná možnost než ji vzít s sebou na zkoušku nebo do kanceláře. Ale není to žádná věda, jen se to nedá plánovat moc dlouho dopředu a je potřeba mít kolem sebe hodně tolerantních lidí.
Vaše dcerka je Dorotka. Stejně se jmenuje animovaný seriál, malá Dorotka Galeová je hlavní hrdinkou Čaroděje ze země Oz. Inspirovaly vás k pojmenování dcerky pohádky?
Taky. Čaroděj je jedna z mých nejoblíbenějších pohádek. Ale hlavně je to postava z jedné divadelní hry, která nás s Vojtou tak nějak osudově propojila.
Pohádky patří k Vánocům, už ty loňské pro vás asi měly díky Dorotce jiný rozměr…
Loni byla Dorotka takový usměvavý červíček, nejlepší dárek pro ni bylo krmení. Taky toho pod stromečkem pro ni moc nebylo, objížděli jsme příbuzné a dělali spoustu fotek.
Jak vypadají vaše přípravy na Vánoce? Stresujete se, nebo se spíš snažíte vychutnávat si předvánoční atmosféru?
Letos bychom to rádi pojmuli opravdu vánočně, komorně, pohádkově, labužnicky se vší tou kouzelnou atmosférou. O dárky v tomhle věku nejde. Mně vlastně o dárky nešlo nikdy. Tedy pro sebe, pro ostatní se snažím být kreativní a štědrá. Jde mi o ten „sám doma“ efekt – světla, vůně, hudba, radost, tajemství, vstřícnost, dobrodružství, zklidnění, blízcí a tak.
Pečete cukroví?
Každý rok kolem Mikuláše se scházíme taková menší rodina, loni nás bylo čtyřiadvacet, a manufakturně pečeme. Děda například sedí u trouby, pije svařák a hlásí: „Trouba je prázdná,“ a my se překřikujeme: „Dědo, už toho nech, děláme, co můžeme!“ Dětí je tam jako smetí. Jsem zvědavá na ten letošní rok, to bude blázinec. A já to mám ráda.
Máte nějaký tradiční rodinný recept, který byste doporučila?
Děláme klasiku, linecký, perníčky, pracny, hnízda, rumové kuličky a nově Masarykovy sušenky, ale recept si zatím nepamatuji.
Jaký bude váš Štědrý den? Klasický s kaprem a bramborovým salátem?
Kapří maso moc nemusím, tak zkoušíme i jiné ryby, ale bramborový salát miluju, ten asi bude. Uvidíme. Všechno bude teď poprvé.
Dodržujete zvyky, jako třeba půst, abyste viděli zlaté prasátko?
Na Štědrý den máme k obědu čočku s vajíčkem a okurkou, bez masa, takže se snažíme o to prasátko. Krájíme jablko, zpíváme koledy. Ale to je asi všechno. Spíš si povídáme a jsme rádi, že jsme rádi.
Které první Vánoce z dětství vidíte v jasných barvách?
Ty, kdy jsem přišla na to, jak je to s Ježíškem. To byl šok, který se zaryl do dětské paměti.
Vaši rodiče se rozešli a je vás celkem šest sourozenců. Setkáváte se o Vánocích nebo i jindy?
Snažíme se alespoň na ty Vánoce. Přála bych si mít tu svoji rodinu pevnou, zdravou a šťastnou. Je jedno, jak bude velká.
Partnera jste následovala z Prahy do Ostravy. A teď máte ještě dál do rodné Plzně než z Prahy.
Ano. Je to dálka a přesuny jsou náročné. Stýská se mi, ale když se chce, nějak se vždycky propojíme. Do Plzně jezdím za rodinou a přáteli a snažím se minimálně jednou do měsíce. Párkrát se stalo, že třeba přátelé přijeli za námi až do Ostravy, někteří z rodiny jezdí pravidelně. Jsem radši, když přijedeme třeba na tři dny. První den vydýcháváme cestu, druhý navštěvujeme a třetí se připravujeme na odjezd. Ale taky se mi jednou podařilo přijet vlakem vyloženě na otočku. Ráno tam, večer zpátky. Ale je to masakr!
Nedá mi nezeptat se – kdy jste byla soukromě naposledy „účastnicí zájezdu“?
Jednou jsme si s nejlepší kamarádkou vyrazily do maďarských termálů. To byl zážitek! Organizovaný zájezd! Ale vzpomínáme na to rády.
Jezdíte na dovolenou i autobusem?
Dlouhé cesty autobusem s cizími lidmi nezvládám. Ale moje babička jezdí každý rok na sever Španělska, což je nějakých třicet hodin, a má to ráda a prý jí to vyhovuje.
Po uvedení filmu Účastníci zájezdu se o vás psalo jako o „krásce s nádherným poprsím“. To je lichotivé. Ale nedá se to říct o všem, co se o vás píše v bulváru. Nemáte s tím problém?
No jo, no. Jsem vidět, tak o mně píšou. Pravdy, lži, věci, do kterých nikomu nic není. Nerozumím tomu, nechápu, že na tenhle typ žurnalistiky má někdo žaludek, ale nestresuju se tím, na to už jsem stará.
A nebude vám to vadit, až se dcerka naučí číst?
Myslím, že jí to budeme umět vysvětlit. A pak si s tím naloží podle sebe.
Jste hodně zodpovědná matka?
Nevím, asi jo. Snažím se, čerpám ze zkušeností se sourozenci, ale spousta věcí je nových. Učím se za pochodu. Přijde mi, že současné trendy objevují s velkou pompou prakořeny mateřství a péče. Což je zvláštní, ale je to dobře. Já se řídím selským rozumem a snažím se vycházet z pocitu dítěte. Nemám žádné knihy, nenavštěvuji servery. Je to každého věc. Ráda bych psala, ale těžko nacházím čas.
Říká se „Nepořádek v bytě – šťastné dítě“. Jak je to u vás?
Nesnáším uklízení. Hlavně proto, že chci uklidit pořádně, a tím pádem mi to děsně dlouho trvá. Raději si hraju s Dorotkou, než abych vytírala. S úklidem nám pomáhá jedna slečna. Ji to baví a je za to odměněna.
Jste narozená v Plzni, to musíte mít ráda pivo!
No, není to úplně pravidlem. Co se alkoholu týče, v zimě mám ráda červené víno, v létě bílé, ale občas je chuť i na to pivinko, a když už, tak samozřejmě plzeňské!
Pivem si ale asi na Nový rok nepřipijete… Na co myslíte o půlnoci, ve které se loučíme se starým rokem a vítáme nový?
Na to, aby byli všichni moji blízcí zdrávi! To je pravidelné a nejdůležitější přání. Ostatní se mění podle okolností.
V čem vás příští rok uvidíme? V televizi a v divadle?
To sama nevím. Ale nazkoušela jsem v ostravském Divadle Mír komedii Už ani den. V Ostravě také snad budu pokračovat v Aréně ve Třech sestrách a v Absintovém klubu Les účinkuji v novince Po sametu aneb Tahle země není pro blbý. V Praze si držím představení Nevím v Rubínu a komedii P.R.S.A. v Divadle Palace. Co bude dál, je ve hvězdách, jako vždycky.
Kristýna Leichtová
herečka
- plzeňská rodačka
- absolvovala Pražskou konzervatoř, hudebně-dramatický obor pod vedením Petry Špalkové a Ivana Řezáče (2003–2007)
- před zahájením studia hrála v Pražském komorním divadle v představení Zadržitelný vzestup Artura Uje
- za studií hrála v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí a v divadle Ta Fantastika
- prvními filmovými zkušenostmi byly filmy Žralok v hlavě a Účastníci zájezdu
- po ukončení školy působila ve Strašnickém divadle, Divadle Hybernia a na Divadelním létě pod plzeňským nebem
- popularitu získala díky roli Ivy v seriálu Comeback, dále rolím Denisy v seriálu Gympl s.r.o., policistky Terezy v seriálu Cesty domů nebo Kláry v Ohnivém kuřeti; právě natáčí seriál Opilé kuře
- hrála např. ve filmech Bardi, Intimity, v zahraničním Child44 nebo Bastardi 3
- je členkou divadla Komedie (Dora v představení Naše třída, Mada v Kebabu, Naďa v Her Masters Voice, Sára ve hře Divoké maso a role v představení ZLOČINY.ŽENY.DOC.)
- kromě toho hraje i v Divadle Palace (P.R.S.A.), Žižkovském divadle (Ideální pár) a Baráčnické rychtě
- dabuje a herecky se vzdělává, zúčastnila se workshopu Nancy Bishop – Brian Caspe – Meisner Technique
- s přítelem, šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Vojtěchem Štěpánkem, má roční dceru Dorotu
- mluví anglicky a francouzsky
- má ráda lindy hop – dobový street dance 30., 40. let, pole dance a karate
- vlastní řidičský průkaz AM, A1, A2, B1, B
... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR
Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz!
Předplatné časopisu Barbar pořídíte zde.