Texty se učím při žehlení

Vykročila jste do nového roku pravou nohou?

Já ano, jen vedení naší země se jaksi vydává stále výrazněji „kupředu levá“!

Letošní rok pro vás bude jubilejní, v květnu oslavíte kulatiny… Zastáváte názor, že kalendářní věk jenom číslo a že důležitější je, jak se člověk cítí?

Ano, taky to tak mám. Někdy se ráno cítím na sto let, někdy zase na pětačtyřicet.

Loňský rok byl pro vás pracovně především rokem hraběnky. Stejnojmenná hra měla v květnu premiéru v Divadle Palace v Praze a byla příhodně nasměrovaná právě na „osmičkový“ rok.

Vítězný únor 1948 připravil šlechtu o majetek a hraběnka Elizabeth Anna Marie Lansdorfová se ve hře Jiřího Hubače po deseti letech vrací na rodný zámek, aby oslavila své narozeniny. Z té role se hodně raduji. Není mnoho tak krásných rolí pro herečky v mém věku.

I proto Hraběnkou oslavíte svoje jubileum? Nebo proto, že ona se vrací na svůj někdejší zámek ve věku, ke kterému se letos blížíte vy?

Když se to tak sešlo, že obě oslavíme společné narozeniny, hraběnka ve hře, já ve skutečnosti, proč to neudělat, ne?

Pojedete divadelně slavit i do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kam jste nastoupila do prvního angažmá?

Na jaře, kdy slavím svoje jubileum, se do Budějovic divadelně slavit nechystám. Ale hrát tam letos určitě budu, myslím, že mě tam čeká cesta koncem ledna, budeme hrát Můj báječný rozvod. Po více než čtyřiceti letech je už v divadle mého prvního angažmá všechno jinak. A pak, já jsem začínala ještě ve staré budově, a hrát jezdím už do kulturního domu. V souboru už skoro nikoho neznám.

Jak jste se vůbec z brněnských studií dostala do Budějovic?

Angažmá nám nabídlo tehdejší vedení Jihočeského divadla. Vzali nás z ročníku čtyři, tak bylo loučení s ostatními spolužáky méně bolestné. V roce 1972 jsem končila školu a v roce 1974 jsem se vdala, v Budějovicích jsem dohrávala jen věci, které se v tomhle požehnaném stavu dohrát daly. Náš syn se narodil v roce 1976. Pak už jsem odešla definitivně do Prahy.

Kde jste v Budějicích bydlela a která místa jste měla ráda?

Bydleli jsme v takzvaném herečáku, hereckém domě, v jehož sklepení byl divadelní klub. Tohle místo jsme, myslím, měli tenkrát nejraději.

Na co ráda z jihočeského působení vzpomínáte?

Na letní večery, kdy jsme hráli na otáčivém divadle v Českém Krumlově. Na Lucernu, Peera Gynta, Sen noci svatojánské. Na kamenné scéně divadla se v sezoně tenkrát hrály hry Platon Krečet, Kremelský orloj a tak.

Jihočeši jsou velcí patrioti a Valaši jsou, jak jste řekla v jednom rozhovoru „tvrdé palice“. Jak se dařilo dívce z Moravy na jihu Čech a potom v Praze?

Jihočeši jsou velcí patrioti a není divu, ten kus naší země je krásný, ale já jsem si vzala do své tvrdé palice, že tam dlouho nezůstanu a brzy jsem odešla obdivovat krásy naší matičky Prahy. V obou případech jsem na těch místech byla a jsem šťastná.

Druhá polovina sedmdesátých let minulého století pro vás byla zlomová – pracovně i soukromě. Vinohradské divadlo, natáčení seriálu Nemocnice na kraji města, měla jste ročního synka… Muselo být náročné vše skloubit.

Dneska je běžné, že se děti vozí na natáčení a jsou se svými maminkami celou dobu při práci. Tenkrát to tak běžné nebylo, ale pravda je, že jsem malého Honzíka několikrát na natáčení vzít musela. Kolegové se mu vždycky věnovali a on byl spokojený. Pan Chudík ho učil chodit po chodbách Kavčích hor.

Fandila jsem vašemu seriálovému vztahu s Viktorem Preissem, už v první i v poslední sérii. Škoda, že váš vztah neměl happy end. Rozhodla byste se v soukromí jako Bety Čeňková?

Nesmíte herce spojovat s jejich rolemi. Nemohla bych se rozhodovat jako Bety Čeňková, protože scénář mého soukromého života je jiný.

Slyšela jsem vás moc hezky vzpomínat na paní Herečku Danu Medřickou, byla to krásná a nadaná žena se smutným osudem…

Byla to krásná a bohem nadaná herečka, milovaná svým publikem, milující svého synka Vašíka a na závěr svého života šťastně zamilovaná. Jen je škoda, že nám na jevišti nemohla dělat radost déle. V té době byli herci oceňovaní stranou a vládou tituly, a pak herci milovaní a oceňovaní celým národem. Ona byla ten druhý případ.

Kteří herci na vás zapůsobili? Měla jste herecké vzory?

Ve vinohradském divadle, kde jsem byla dvacet let, přede mnou defiloval jeden herecký vzor vedle druhého. Byla tam tehdy neuvěřitelně silná generace skvělých herců. Stačilo se postavit do portálu a učit se, učit se, učit se, jak říkával soudruh Lenin.

Vaše představení Můj báječný rozvod je hereckým koncertem. Počtem repríz by si zasloužil místo v knize českých, ne-li světových rekordů. Jak dlouho jste se roli učila? Hra prý má šedesát stran monologu.

Ta hra se učila velmi snadno. Jednak je velmi dobře napsaná a jednak ji geniálně přeložil Pavel Dominik. Scházeli jsme se spolu i nad jednotlivými scénami, aby vyzněly správně, a on našel vždycky ten nejlepší výraz. Ještě před premiérou mi jedno přídavné jméno opravil. Řekla jsem mu – jestli si v těch nervech vzpomenu, tak to řeknu. Pak jsem se na něj v hledišti podívala a řekla jsem to! Oba jsme se tomu pak smáli.

Kde a kdy se nejraději učíte?

Při nějaké nezáživné monotónní práci, například při žehlení. Nebo, když jsme ještě měli pejsky, tak při procházkách s nimi.

Když jdete do divadla nebo do kina, umíte se dívat na hru či film očima běžného diváka?

Umím a ráda do divadla i kina chodím.

Byla jste se po svém odchodu z Fidlovačky podívat na některé z jejích představení?

Po odchodu z mého milovaného divadla jsem tam už nikdy v hledišti nebyla.

Jste ve spojení s Tomášem Töpferem, se kterým jste zakládala Fidlovačku?

Občas se vídáme. Bohužel nejčastěji na pohřbech svých kolegů. Nějak jich v poslední době přibývá, takže se vlastně vídáme docela často.

Když mluvíte o divadle, čiší z vás zvláštní energie, vášeň. Trochu odlišná, než když mluvíte o filmech, ve kterých jste také úspěšná. Znamená pro vás divadlo větší váhu?

Ano. Divadlo je pro mne velice důležité. Je to základ herecké práce, na který se mohu a musím spoléhat při práci v jiné herecké disciplíně.

Diváky jste „dostala“ vaší filmovou Vilmou (Ženy v pokušení), tou rolí jste mnohé diváky překvapila.

Nevím, čím jsem je tenkrát tolik překvapila. Možná tím, že zjistili, že jsem ještě na živu. Mne samotnou překvapil pan režisér Vejdělek, že mi tu roli s láskou a velikou kyticí žlutých růží věnoval. Jsem mu za to vděčná.

Kde vás letos uvidíme?

Dotočila jsem právě film Příliš osobní známost se slovenskou režisérkou Martou Ferencovou. A jednu epizodu ze třináctidílného seriálu Tři poldové a nemluvně v České televizi.

Čím jste kdy nejvíc překvapila sama sebe?

Já se překvapuju každý den, kdy si myslím, že už nemůžu, ale vždycky najdu nějakou skrytou rezervu a zvládnu vše, co mám zapsáno v diáři.

S kým vás „baví svět“?

Se všemi lidmi, kteří mají radost ze života na této krásné planetě.

Jste čtyřnásobnou babičkou. Ale rozhodně se nejevíte jako z večerníčkových Pohádek ovčí babičky, která sedí v houpacím křesle a štrikuje. Jste moderní babička?

Myslím, že jsem. Hrála jsem tak i Babičku Boženy Němcové v divadle. Děti to představení měly moc rády.

Eliška Balzerová, herečka

- pochází ze Vsetína

- vystudovala brněnskou konzervatoř a absolvovala katedru herectví a režie JAMU

- v roce 1971 nastoupila do svého prvního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích

- od roku 1977 byla dvacet sezon členkou Divadla na Vinohradech, hrála i v Národním divadle

- s hercem Tomášem Töpferem se podílela na rekonstrukci a znovuotevření Divadla Na Fidlovačce, provoz zahájilo 28. října 1998 (za obnovu Divadla Na Fidlovačce získala s Tomášem Töpferem Cenu Thálie)

- ředitelka Divadla Na Fidlovačce (2012–2017)

- od roku 2017 působí v pražském Divadle Studio DVA a Divadle Palace.

- výběr divadelních představení: Ubohý vrah (1991), Romeo a Julie (1992), Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1998), Můj báječný rozvod (2003), Tři holky jako květ (2011), Babička (2013), Hraběnka (2018)

- výběr filmů: Kaktus, bomba, letadlo (1969), Břetislav a Jitka (1974), Zlatí úhoři (1979), Vrchní, prchni! (1980), S tebou mě baví svět (1982), Všichni musí být v pyžamu (1984), Pěsti ve tmě (1986), Městem chodí Mikuláš (1992), Drobečky z perníku (2000), Ženy v pokušení (2010), Láska je láska (2012), Teorie tygra (2016), Tátova volha (2018)

- výběr seriálů: Nemocnice na kraji města (1977), Zkoušky z dospělosti (1979), Inženýrská odysea (1979), Nemocnice na kraji města (1981), Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003), Nové osudy (2008)

- z dabingu: Válka Roseových (1989), Příšerná tchyně (2005)

- ocenění: Cena Františka Filipovského (2007) – dabing v seriálu Zločiny v zahradách, Cena Elsa za roli v cyklu Soukromé pasti (2009), držitelka nejznámější divácké ceny v Německu Bambi

- obdržela Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli Vilmy v komedii Ženy v pokušení (2011)

- s manželem produkčním Janem Balzerem (svatba v roce 1974) má syna Jana, který je farmaceutem, a dceru Adélu, která vystudovala divadelní dramaturgii na DAMU

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!