Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Tvář první republiky

Loni natáčela film, ve kterém mluvila lotyšsky. „Mám vytrénované ucho ze zpěvu, tak to nakonec šlo. Jestli mě budou nakonec předabovávat nebo nebudou, záleží na nich,“ říká Brigita Cmuntová. Do povědomí českých diváků se ale dostala především díky roli v seriálu První republika.
ALENA VOLFOVÁ
06. Květen 2019 - 14:36

Brigita Cmuntová utíká od hraní ke zpívání, od zpívání ke hraní a od hraní ke psaní. Jde jednoznačně říci, co vás naplňuje nejvíc?

Ta období se prolévají. Jednou bez ustání točím, pak dva měsíce v kuse zkouším divadlo, takže v tu chvíli jsem nejvíce ponořena do oné činnosti a naplňuje mě nejvíc. Zaměřuji se jen na to a cítím, že ty zkušenosti mě posouvají. Práce s hlasem je dlouhodobé zkoumání, fascinuje mě. Zajímám se o hlas a zpěv kvůli svému růstu a baví mě ty poznatky předávat. Ráda pracuji s lidmi. Vnímat je, napojovat se na ně. Zpěv je hodně intimní záležitost a mně dělá radost být na té cestě otevírání se. Psaní textů je pro mě ventilace a hra se slovy, která mě rozvíjí zase jiným směrem, ale jak říkám, všechno se propojuje se vším.

Aktuálně jste Malá čarodějnice ve stejnojmenné hře, která měla v březnu premiéru v Divadle Minor. Malá čarodějnice se chce stát zkušenou, což ji stojí ještě hodně učení. Také ještě studujete?

Už nestuduju. Asi měsíc jsem studovala tvorbu textu scénáře a do toho nastoupila na konzervatoř jako pedagog zpěvu. To bylo nemožné, studium jsem přerušila.

Jaké to je, učit ve škole, kde jste se zapsala i jako studentka? Učitelé jsou vašimi kolegy.

Je to v pořádku, když to přijmete se vším všudy. Nejsem taková, že bych si řekla: Jo, učím tady, tak jsem hustá! Kdepak, učit se pořád učím. Jsem ráda, že na škole učí i můj spolužák z ročníku, a ještě pár lidí jen o kousek starších než já. V tomhle je naše konzervatoř skvělá, že přijímá mladé pedagogy, kteří tu školu vystudovali. Víme, co studenti prožívají. Moji učitelé jsou zároveň kolegové, to ano, ale stále je beru spíš jako učitele než kolegy. Cítím respekt.

Když se ještě vrátíme k čarodějnicím – v dubnu se pálí. Pocházíte z vesničky na Táborsku, tam se asi dodržují tradice, viďte?

Když jsem byla malá, tak jsme čarodějnice pálili. Tradice mám ráda, něco jsem si z dětství přenesla a stále se obohacuji. Vánoce jsem vždycky prožívala víc, to asi všichni. Letos bych chtěla prožít všechno intenzivněji. Už mám za sebou jarní úklid, koupání v potoce, setí bylinek a těším se na Velikonoce, až budu dělat to, co se dělalo dřív – vajíčka nebo beránka. (...)

 

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!