Učil tělocvik i šití, teď starostuje už 29 let

Ve Vejprnicích jste už ostřílený politik.

V obecním zastupitelstvu působím od roku 1990 a starostou mě poprvé zvolili v roce 1992. Tehdy jsem učil na základní škole a potřeboval doučit pololetí. Jako starosta naší obce jsem tedy nastoupil přesně 1. února roku 1993 – za rok to bude třicet let.

Co jste učil?

Vzhledem k tomu, že jsem byl vedený jako nepedagog, měl jsem vystudovanou techniku a do toho jsem hodně sportoval, učil jsem na druhém stupni oblíbené předměty studentů, jako jsou matematika, fyzika, pracovní výchova a tělocvik. Mimo jiné jsem měl v osmé třídě s děvčaty i šití. Což bylo trochu komplikované a s odstupem času i vlastně úsměvné.

To jste se ale musel stát starostou ve velmi mladém věku.

Ano, byl jsem nejmladším starostou v regionu. Řekl bych, že jsem tehdy byl i mezi nejmladšími v celé České republice. Bylo mi třiadvacet. Ani nebylo obvyklé, aby se někdo v tomto věku angažoval v takové funkci. Od té doby řídím Vejprnice, a to jen s malou pauzou – osm let jsem byl místostarostou, a to z jednoduchého důvodu. V té době jsem totiž působil jako radní na kraji a pak jsem byl také uvolněným předsedou výboru.

Letos vám končí funkční období. Jak ten příběh bude pokračovat?

Rád bych letos kandidoval ještě jednou. Některé věci je potřeba dotáhnout.

Představme si situaci, že někdo Vejprnice nezná – jak byste je stručně představil?

Vejprnice jsou starobylá obec s řadou významných rodáků a krásným barokním kostelem svatého Vojtěcha, kde letos proběhnou oslavy ke třísetletému výročí položení základního kamene. Za mě je to naprosto unikátní stavba s historií, která by se měla našim občanům, a nejen jim, připomínat. Přijeďte a uvidíte krásný kout naší země.

Když jste nastoupil v roce 1993 jako starosta, v jakém stavu obec vlastně byla?

V době, kdy jsem nastoupil jako starosta, tu byla poměrně zanedbaná infrastruktura. Nebyl všude vodovod, skoro nikde nebyla kanalizace, nebyl tady plyn, slabá elektřina. Mým prvním úkolem, který jsem si dal, bylo vybudovat dostatečně dobrou infrastrukturu.

Podařilo se?

Dnes jsme velmi dobře vybavená obec ve všech směrech. Vždycky jsme totiž měli filozofii, že bez ohledu na to, že jsme v blízkosti velkého města, nechceme, aby naši občané tady jen bydleli, chodili sem přespávat a za vším ostatním museli nutně dojíždět. Kladli jsme tedy vždy velký důraz i na to, aby naši občané měli i jiné využití, nebo chcete-li zábavu, než jen bydlení.

Jak to vypadá v praxi?

S klidným svědomím můžu říct, že máme jednu z nejmodernějších škol s novou tělocvičnou, se všemi potřebnými věcmi k moderní výuce, včetně nového školního hřiště. Neustále také podporujeme sportovce a spolky, které dělají jakoukoliv sportovní aktivitu s dětmi. Obzvlášť v této době. Je velmi důležité, aby děti neseděly jen na zastávkách na lavičkách, ale aby aktivně sportovaly. Máme taky velmi pěkný sportovní areál, včetně fotbalového hřiště. Teď jsme budovali víceúčelové hřiště pro volejbal a tenis a další věci.

Někde jsem se dočetla, že vy sám jste aktivní sportovec. Je to tak?

Snažím se o to stále. I když musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc mě to bolí.

Ještě k té blízkosti Plzně…

Spoustu věcí jsme nebyli schopní udržet a museli je přenechat většímu městu. Nemáme kino ani divadlo, velkoobchod u nás taky nenajdete. Podporujeme spíš malé místní podnikatele. Zavedli jsme si ale v roce 1997 autobusovou obecní linku, která je velmi využívaná. Za službami, které u nás chybějí, si naši občané bez problémů dojedou do Plzně, je to osm kilometrů. Podařilo se nám propojit se se sousedními obcemi i městem cyklostezkou, což si osobně myslím, že je docela fenomén. Třeba v sousední obci Tlučná je moc hezké koupaliště, kam se naši občané právě na kole vydávají rádi a velmi často.

Jaké další plány máte v obci?

Chceme dál rozšiřovat sportoviště. Cyklostezku máme propojenou s obcemi východ–západ. S obcemi sever–jih jsme zatím propojeni jen cyklotrasami, což jsou vlastně polní a lesní vyznačené cesty. To bychom rádi v budoucnu také změnili a zavedli i k nim cyklostezku. Vykupujeme pozemky pro obnovování původních polních cest, protože je lidé využívají na procházky, na kola. Máme přes 4400 obyvatel, průměrně mládneme, stěhují se k nám mladí lidé, což zvyšuje celkově nároky na celou obec.

Tedy školku, školu…

Do budoucna určitě počítáme s tím, že i v tomto ohledu budeme muset obnovovat a přistavovat školní budovu. Další důležitou věcí je zdravotní středisko, které se momentálně nachází v prvním patře. To chceme rekonstruovat a udělat ho především bezbariérové. Dalším, co chceme zavést, je obecní policie. Některé obce od toho ustupují, my si naopak myslíme, že je to důležité, že to obci zajistí větší bezpečí.

Jak to u vás probíhalo za covidu? V jakém režimu jste v obci vlastně fungovali?

Snažili jsme se o to, aby i v nelehké covidové době mohli naši občané žít co nejvíc normálně. V hospodě třeba klasicky fungovala výdejní okénka. Tomu, kdo byl v obecním nájmu, jsme ho odpustili, abychom mu alespoň trochu odlevili. Což se ukázalo jako správný krok.

Jste otec tří dcer a dvojnásobný dědeček. Vaše děti také žijí u vás v obci? Mají ambice se angažovat v politice jako jejich otec?

Žije tu celá moje rodina. Všechny tři dcery i vnoučata mám po ruce. Rozhodně se ani jedna z dcer do politiky nehrne. Když kolikrát vidí, jak mi neustále zvoní telefon, spíš je to obtěžuje. Jsem rád, že si mohu užívat i vnoučat. Doufám, že Vejprnice budou pro mě, mou rodinu a pro naše občany i nadále klidným útočištěm pro život. Budu se o to totiž i nadále snažit.

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz