Uhelný vlak z Prahy do Barcelony nepotřebujeme

V jaderné elektrárně Temelín působíte letos 32 let. Jak byste charakterizoval kluka, který tenkrát do elektrárny nastoupil?

Byl to mladík zapálený do techniky, který má velkou naději, že bude mít šanci podílet se na řízení jedné z technicky nejsložitějších technologií v zemi. Mísilo se ve mně těšení, nadšení, odpovědnost, ale i tréma a řada otázek. Naší obrovskou výhodu bylo to, že jsme nešli z jedné vody na čisto. Mohli jsme se učit od kolegů z Dukovan. Proto jsem zahájil kariéru v Dukovanech, kde jsem získal zkušenosti s řízením turbíny i reaktoru. Na Temelín jsem se pak vrátil v roce 1993 jako vedoucí reaktorového bloku. 

Temelínskou elektrárnu jste tedy spouštěl?

Spouštění jaderného bloku trvalo řadu měsíců. Obnášelo spoustu ověřování a zkoušek. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být součástí týmu, který tímto složitým obdobím prošel. Byly to opravdu nezapomenutelné zážitky.

To jste ještě elektrárnu řídil z velína. Napadlo vás tehdy, že byste ji mohl řídit manažersky z ředitelny?

Pochopitelně že vůbec ne, i když už v průběhu spouštění elektrárny jsem velín opustil a zahájil manažerkou cestu v provozní části. Nakonec jsem prošel celou řadou útvarů a díky tomu jsem elektrárnu velmi dobře poznal. A to jsou neocenitelné zkušenosti, ze kterých mohu nyní ve své funkci čerpat.

V čem změnila vrcholová temelínská pozice váš život?

V soukromí to znamená, že si častěji přinesu práci domů ve své hlavě. Profesně je to jiná pozice, než byly ty předchozí. Už mnohem méně jde o běžné provozní aktivity, ale mnohem více o koncepce, strategie a práci s lidmi. Dát lidem cíl společného směřování a přesvědčit je, že to má smysl. Nesmí tedy chybět i trochu diplomacie uvnitř i vně firmy. Přitom se ale musíte opřít o rozsáhlé technické znalosti. 

A jak se změnila elektrárna za vašeho působení?

Před dvěma roky, když jsem elektrárnu přebíral, bylo mým úkolem navázat na práci mých předchůdců, nikoli dělat revoluci. Bohdan Zronek mi v roce 2017 elektrárnu předal v dobrém stavu. Byla bezpečná a spolehlivě vyráběla elektřinu pro pětinu České republiky. Ale s tím se spokojit nelze. Vývoj techniky jde dopředu, a pokud chceme elektrárnu mít v provozu dalších 40 let, tak ji musíme průběžně vylepšovat. A to technicky, organizačně i personálně. Ročně to mimo jiné znamená investici v průměrné výši miliardy korun a provedení stovky investičních akcí.

Zmínil jste personální stránku. Znamená to tedy, že stále hledáte nové lidi?

Znalý a zkušený personál je základem našeho bezpečného a efektivního provozu. I když máme na elektrárně v podstatě nulovou fluktuaci, tak z důvodu přirozeného stárnutí personálu musíme každý rok přijmout a vyškolit několik desítek nových spolupracovníků.

Aktuálním tématem je stavba horkovodu, který propojí Temelín a České Budějovice. Ten projekt v základních obrysech existoval už v 80. letech. Proč se rozjíždí po tak dlouhé době?

Máte pravdu, plány na horkovod tady byly už před více než třiceti lety. Nakonec se veškerá pozornost a úsilí soustředily na výrobní bloky. Ani tady vše nedopadlo podle původních plánů, které počítaly se čtyřmi bloky. Ale situace se vyvíjí a je zřejmé, že v energetice velmi výrazně roste význam a podíl bezemisních zdrojů. Takže tento projekt získal další impulz. Samozřejmě přípravy nebyly snadné a jednoduchá nebyla ani jednání s Teplárnou České Budějovice. Ale jsem rád, že se nakonec podařilo najít shodu.

Co se dnes děje s temelínským teplem?

Jsme elektrárna, nikoli teplárna. Proto rozhodující část tepla, které vznikne v reaktoru, slouží k výrobě elektřiny. Menší část jde na vytápění vlastního areálu a Týna nad Vltavou. Pokud máte na mysli páru, která stoupá z chladicích věží, ta má teplotu přibližně třicet stupňů, což je pro vytápění domácností málo. Jen pro představu, v zimě budeme do Českých Budějovic dodávat vodu o teplotě 140 °C.

Od 90. let se výrazně změnil pohled lidí na jadernou energetiku, Češi Temelín přijali. Čím si to vysvětlujete?

Časem. Ten vždy ukáže, čí argumenty jsou pravdivé. Samozřejmě je za tím schovaný bezpečný provoz, otevřená komunikace a spolupráce s regionem. Navíc jaderné elektrárny hrají v současnosti stále důležitější roli i z hlediska životního prostředí. Evropa chce jít cestou snižování emisí skleníkových plynů a bez jaderné energetiky to nepůjde. Jen pro představu, díky Temelínu se ročně nemusí spálit přibližně 14 miliónů tun uhlí a do ovzduší vypustit 12 miliónů tun CO₂. Pokud bychom chtěli takové množství uhlí přepravit, pak potřebujeme vlak o délce 3500 kilometrů, což odpovídá vzdálenosti z Prahy do Barcelony a zpět.

Jaký je váš osobní názor na dostavbu elektrárny Temelín?

Že pro ni správná doba teprve přijde. Smysl mi dává aktuální Státní energetická koncepce. Ta počítá nejprve s blokem v Dukovanech a teprve pak v Temelíně. Má to svoji logiku s ohledem na stáří obou elektráren. U nás v Temelíně je totiž technicky a ekonomicky reálné, aby současné bloky byly v provozu minimálně dalších 40 let.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ČERVNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!