Všechno jsem dělal celým člověkem

„Práce se dřevem pro mne od začátku byla výzva. Přemoci ho. Dřevo se brání. Každé jinak – tvrdší víc, měkčí méně,“ říká. Stojíme uprostřed jeho dílny, která voní dřevem, a všechno je tu pokryté jemným bělavým prachem z pilin.

Karel Tittl žije ve Velharticích a tři desítky let se věnuje řezbářství. Je spoluautorem jednoho z největších mechanických betlémů u nás, ten je umístěn v Muzeu Šumavy v Sušici, a vytvořil i skříňový betlém pro papeže. Betlémy tvoří hlavní část jeho práce. Vedle nich se ale věnuje také vyřezávání postav světců.„V poslední době si od nich potřebuji odpočinout, a tak dělám i jiné věci. Nejvíc mě teď lákají mísy. Když je v ní suk, to je opravdu velká výzva!“ říká.

NENÍ NAD LÍPU

V obecném povědomí patří k řezbářům lipové dřevo. Ani Karel Tittl není výjimkou: z lípy řeže nejčastěji. Ale kromě zkamenělého stromu se podle něj dá vyřezávat z jakéhokoli dřeva. Jen je zapotřebí mít správné nástroje. On sám má asi sto padesát dlát na měkké dřevo. Kdyby chtěl vyřezávat z tvrdého, těmito nástroji by to nešlo. A protože jedno dláto stojí kolem dvou tisíc, nakoupit dalších sto padesát by mu prý doma neprošlo.

„Krásně se pracuje s mahagonem nebo s africkými dřevinami. Ale tahle dřeva mají úplně jiné silice než ta česká, a tím pádem dostávají zabrat průdušky. I když pracujete s respirátorem,“ přemítá a hned se zase vrátí k lípě: „Její největší výhodou je, že je rychle rostlá a nemá letokruhy.“

Němečtí řezbáři, kteří žili na šumavských kopcích po staletí, ovšem s lípou nepracovali. A tak tu dodnes najdete postavy Ježíše Krista vyřezané ze smrku, protože v okolních lesích vhodnější dřevo nebylo. Polámané se dostávají do dílny Karla Tittla a jeho úkolem je vrátit jim zašlou krásu. „Se smrkem je ten problém, že má letokruhy. To znamená, že se tam střídá měkčí letní dřevo s tvrdším zimním. A to se pak těžko dělá hlavně obličej,“ vysvětluje.

Vyřezávat postavy světců ovšem není složité jen kvůli materiálu, s nímž řezbář pracuje. Je nezbytné, aby měl i dostatečné vědomosti o konkrétní postavě. „Například jen svatých Josefů je třináct druhů. Takže pokud přijde zákazník a chce konkrétní figuru, musíme si ujasnit, jakou přesně. Světci také mají své nezbytné atributy, od nichž není možné ustupovat,“ rozkrývá Karel Tittl práci řezbáře. 

MÁ DŘEVO DUŠI?

Dřevo je u Tittlů všudypřítomné. Není ho plná jen dílna, je tu i malý obchod, kde je zároveň vystaven Velhartický betlém, na který se chodí dívat návštěvníci zblízka i zdaleka. Karel Tittl dostal za svou práci letos titul Živnostník roku 2022 a Srdcař 2022 a ze zanícení, s nímž o dřevu a práci s ním vypráví, je jasné, že právem.

A tak se nemůžu nezeptat: Má dřevo duši? „Stoprocentně!“ řekne bez zaváhání. „Jednou jsem měl vyřezat madonu pro kapličku v jedné vesnici u Strakonic. Místní farář trval na tom, že nejdřív chce špalky, ze kterých chci vyřezávat, posvětit. A vysvětlil mi, že to není kvůli víře, ale kvůli tomu, že dřevo má duši.“

Karel Tittl společně s Pavlem Svobodou v roce 2004 vyřezali a sestavili mechanický betlém. Je umístěn v Muzeu Šumavy v Sušici a zobrazuje celou Šumavu ve zmenšené podobě. Měří na délku pět metrů, na šířku 3,5 metru a na výšku 2,8 metru. Řezbáři na něm pracovali tři tisíce hodin a pomáhala jim spousta dalších pomocníků.

Úplně nahoře je Horská Kvilda, Danielův dvůr a Kašperk. Postupně přibývala nižší patra, kde k významným stavbám a místům přibyla i stará šumavská řemesla, jako jsou dřevorubci, voraři nebo myslivci. V rukou postav tu člověk může vidět nástroje, například hoblíky, falcáky nebo třeba počítadlo lnu. Níže je papírna v Prášilech a nad samotným betlémským výjevem už se divák ocitá na náměstí v Sušici. A protože nejen prací živ jest člověk, nechybí v tomhle betlému ani hudba a zábava. Celému výjevu pochopitelně vévodí betlémský motiv s Josefem, Marií, Ježíškem a třemi králi. Padesáticentimetrové figury stojí zcela vpředu, jako by sem, na Šumavu, patřily.

Zásadní otázkou při práci na Šumavském betlému bylo, jak mají vypadat nejznámější stavby. Tak, jak vypadají dnes, nebo tak, jak vypadaly třeba v devatenáctém století? „Třeba hrad Rabí jsem chtěl vyřezávat podle starých fotek. Jenže to by ho nikdo nepoznal! Jak se hrad rozpadal, lidé z okolí rozebírali jeho kámen a stavěli z něj,“ vysvětluje Karel Tittl se smíchem, proč je v betlému největší česká hradní zřícenina ve své dnešní podobě.

Betlémům se Karel Tittl věnuje dlouho a hodně. Vytvořil jich už stovky, v nejrůznějších velikostech. Betlém Velhartický, který má svém obchodě, patří k těm větším, ale není pohyblivý. „Když jsme před čtrnácti lety tenhle dům kupovali, byl jsem ještě plný betlému Šumavského. A říkal jsem si, že tahle místnost bude určená pro podnikání a že bych tu postavil betlém,“ vypráví a rozhlíží se po výjevu. I tady Josefa, Marii a Ježíška obklopují staří Šumaváci.

V portálech nad biblickým výjevem jsou opět řemeslníci, vpravo se odehrává královská hostina, nad ní pracují muži v lese a vlevo stojí vesnice s mlýnem. „V okolí je hodně mlýnů a pil. Říčka Ostružná je známá tím, že na své krátké délce má ze všech českých řek největší počet vodních staveb, mlýnů a pil,“ vysvětluje řezbář dál.

Naproti tomu výjev s královskou hostinou reálný není. Karel Tittl jen chtěl naznačit, že se nad Velharticemi tyčí hrad ze 14. století. Do této doby je stylizovaný i král, královna a celá jejich družina. Kdo by chtěl v těchhle figurkách vidět krále Karla s Buškem z Velhartic, může, ale oni to prý nejsou. Mimo jiné i proto, že se Karlu Tittlovi nepodařilo nikde dohledat, jak Bušek z Velhartic doopravdy vypadal.

Krátce poté, co se Tittlovi do Velhartic přistěhovali, zjistili, že zde působí Sdružení za záchranu kostela Marie Magdalské. A tak Karel Tittl přišel s myšlenkou, že celé dobrovolné vstupné na Velhartický betlém půjde na tenhle kostel. Po pěti korunách se vybralo už více než tři sta tisíc.

BETLÉM PRO PAPEŽE

Třetím důležitým betlémem, který Karel Tittl vytvořil, je skříňový betlém pro papeže. Pracoval na něm opět společně s Pavlem Svobodou a Benedikt XVI. jej dostal před Vánocemi v roce 2008. Tentokrát ovšem nejde o šumavský výjev, ale jen o klasický motiv biblický se zlacenými anděly nahoře.

Výroba tohoto betléma trvala jen jeden a půl měsíce, ale než odešel do Vatikánu, vybojovali si řezbáři, že byl měsíc vystaven ve výloze lékárny v Sušici. Aby lidé viděli, co dokázaly vyrobit ruce šumavských řezbářů. „Vyřezávat betlémy byla v době mých začátků před třiceti lety přímá a poctivá cesta k obživě,“ ohlíží se Karel Tittl na počátek své cesty. Ten úplně první měl postavený doma v kuchyni a vyřezával do něj jen budovy. Figury byly dílem Bedřicha Šilara z Lanškrouna, řezbáře vyučeného v maďarské řezbářské škole.

„Jednou jsem takhle večer seděl v kuchyni a povídám: Mámo, sem přijde jen pár sousedů na návštěvu a ten betlém by mělo vidět víc lidí. A tak jsme se rozhodli, že ho darujeme do jednoho domova důchodců,“ pokračuje Karel Tittl ve vzpomínání.

To byl začátek dlouhé epochy, kdy velhartickému řezbáři vznikl pod rukama nespočet betlémů nejrůznějších velikostí. Najdeme je nejen v šumavských domácnostech, ale třeba i na náměstí v Českém Krumlově, v Mostě nebo v Litvínově. Dnes ovšem přiznává, že už je z téhle práce vyhořelý. A proto si rád odpočine při vyřezávání i jiných věcí.

Vedle řezbařiny měl Karel Tittl pětadvacet let ještě jednu důležitou práci: byl meteorologickým pozorovatelem na Horské Kvildě. To obnášelo pravidelně opisovat naměřené údaje z meteorologické budky a posílat je ke zpracování. Dozvěděl se tak třeba, že průměrná roční teplota je tu nižší než v Tatrách. Především ale pořád viděl vztah mezi počasím a dřevem.

„Ten vztah je velmi silný. Například se někde vykope trám. Když ho přeříznete, tak z letokruhů dokážete zjistit, kdy zhruba, v jakém roce, byl strom použit na stavbu. Protože teploty se, byť primitivně, měřily po staletí. A letokruhy jsou jejich odrazem. Když má smrk víc hustých let u sebe, znamená to, že bylo několik silných zim po sobě,“ objasňuje.

Na druhou stranu ovšem nijak zvlášť nezkoumal, nakolik jsou pravdivé staré pranostiky. Přesto jim důvěřuje. Protože je to staletími ověřená moudrost. On sám ovšem třeba blížící se zimu předvídá po svém. Jako starý lesák: „Zavolám známým hajným z Kvildy nebo z Modravy, když se střílí vysoká zvěř, a zeptám se jich, jak byla zasádlená. Tedy jak silnou měla zvěř vrstvu sádla pod kůží. Když je silná, bude zima tuhá.“
 

SRDCAŘ 2022

Karel Tittl dostal letos titul Srdcař 2022, což je ocenění pro živnostníky, kteří dokázali překonat rozmanité nástrahy, a přesto to nevzdali. K nejtěžším momentům ve své práci řadí bezpochyby podrazy nebo situace, kdy jeho žák začne vydávat know-how svého mistra za svoje.

Pro spokojený život má jedinou radu. „Když chcete někomu pomoci, pomozte. A nečekejte vděk. Ani za hodinu, ani za den. To přijde časem, třeba za dvacet let,“ říká.

Chovat se k lidem kolem sebe slušně a hezky, to je hlavní víra, kterou Karel Tittl vyznává. Do kostela po většinu života nechodil. Cestu k Bohu a víře si našel až v pokročilejším věku a roli v tom hrála jeho řezbářská práce a život v drsném prostředí nejvyšších partií Šumavy. „Jsem narozen ve Lvu a všechno, co jsem kdy dělal, jsem dělal celým člověkem,“ uzavírá šumavský řezbář Karel Tittl.

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz