Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Zažívám sezonu zázraků

Když herečka Eliška Mesfin Boušková před šesti lety přijela s pražským divadelním souborem Kašpar do Českého Krumlova, měla dojem, že se vrátila domů. Většinu života strávila v Praze, její tatínek dokonce pochází až z Etiopie. Jihočeská krajina ji ale natolik okouzlila, že si tady pořídila chalupu, navíc v Krumlově hned potkala podobně naladěné muzikanty a založili kapelu. Od loňského podzimu má angažmá v Jihočeském divadle, čímž odstartovala období, kterému říká sezona zázraků.
Alena Binterová, Foto: Milan Havlík
16. Červenec 2020 - 09:54

Když vznikal tento rozhovor, zažívalo mnoho umělců kvůli koronavirové krizi nepříjemné prázdno. Nucená pauza je vyhodila z rytmu, stýskalo se jim po publiku, prožívali existenční nejistotu. Jak je možné, že vy mi tu vyprávíte o „sezoně zázraků“?

Už od září, kdy jsem nastoupila na plný úvazek do Malého divadla v Českých Budějovicích, zažívám pocity velkého štěstí a vděčnosti. Mám dojem, že jsem konečně zakotvila. Možná jsem dokonce byla v minulém životě Jihočeškou! To by vysvětlovalo klid, který mě tu hned při první návštěvě prostoupil. Ale musela jsem si k tomu nejdřív sama poctivě dojít, protože kočovný život komediantů mě bavil a líbí se mi pořád. Ovšem po patnácti letech, kdy jsem byla na volné noze a hostovala v různých divadlech, jsem si už asi podvědomě přála někde zakořenit.

Působíte teď v Malém divadle, které hraje převážně pro děti a je tedy velmi akční a tvůrčí, aby zaujalo a udrželo si svého diváka. To nevypadá na velké zklidnění…

Je pravda, že se učím mnoho nových věcí. Vystudovala jsem činohru na DAMU, pak jsem byla čtyři roky v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové a odtud jsem se zase vrátila do Prahy. Dosud jsem nikde neměla příležitost pracovat s loutkami. To předpokládá hbité ruce a přesný timing a kolega Petr Hubík, se kterým jsem s loutkami začínala, má se mnou opravdu velkou trpělivost. Přesto mívám dojem, že touto prací odpočívám. Po letech klasické činohry je osvobozující a úlevné si hrát a vytvářet čirou radost. Parta v Malém divadle je naprosto skvělá, což je pro mě moc důležité. Vždycky jsem měla štěstí na lidi, například v Divadle Kašpar jsme si byli také velmi blízcí, jako rodina.

A k tomu všemu k nám ještě přijel Petr Forman a začal na jaře s vámi a vašimi kolegy v Českém Krumlově před otáčivým hledištěm zkoušet nové představení Muž Dvojhvězdy. Jak jste to během pandemie vůbec zvládli?

To období bylo mimořádné pro všechny lidi, ale pro nás úplně jinak. Když se na začátku všechno zavřelo, ani mi to jako velké omezení nepřipadalo, protože jsem se v té době doma potřebovala učit novou roli. Pak jsme začali zkoušet na točně a samozřejmě museli dodržovat všechna hygienická opatření. Ale díky tomu, že se představení odehrává venku, se to zkoušení dalo lépe zvládnout, než kdybychom byli uvnitř divadla. Vytvořili jsme si v Krumlově na otáčku svůj vlastní svět. Takže zatímco většina lidí v té době hltala zpravodajství, já jsem žila jen divadlem. Toto představení je tak náročné, že jsem ani neměla kapacitu vnímat okolní svět.  Muž Dvojhvězdy byl náš vesmír, celá ta situace nás semkla dohromady. Premiéra měla být letos na konci srpna, ale posunula se na příští rok. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz