Zlatá šupina 2019 - medailonky oceněných
Mgr. Vladimír Caldr
hokejový exreprezentant
a ředitel ZŠ Grünwaldova v Českých Budějovicích
Jeho hokejová kariéra je spjata především s klubem Motor České Budějovice. Populární „Candát“ tu zářil například po boku Jiřího Lály a Josefa Hejny. Premiérový zápas v československé nejvyšší soutěži sehrál v úvodním kole sezony 1978 až 1979. V Motoru působil až do roku 1989, s výjimkou sezony 1986 až 1987, kdy strávil vojenskou službu v Dukle Jihlava. Poté hrál dvě sezony v nizozemském Amsterdamu, následně vystřídal Hradec Králové, německý Ingolstadt a Tábor a sportovní kariéru zakončil v sezoně 1993 až 1994 jak jinak než v Českých Budějovicích. V dalších letech působil v českobudějovickém klubu jako trenér.
Během své bohaté sportovní kariéry odehrál za československou reprezentaci, kde svého času nosil i kapitánskou pásku, 85 zápasů a vstřelil 20 gólů. Hrál na světových šampionátech v letech 1983, kde získal stříbrnou medaili, a 1986. Stříbro získal i na Zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu.
Eva Dvořáková
ředitelka obecně prospěšné společnosti Rybka
V roce 2002 byla oslovena členy Občanského sdružení Rybka v Husinci na Prachaticku, zda by nepřevzala a neřídila jejich azylový dům. I přes závažné nedostatky, zejména v hospodaření, ale i v řízení, se jí podařilo zařízení v krátké době s pomocí Jihočeského kraje obnovit. O devět let později ji pak oslovila obec Studená na Jindřichohradecku s návrhem na přebudování nevyhovujícího objektu na azylový dům. Po vzájemné shodě byl jeho provoz zahájen od roku 2012. Cílovou skupinou azylových domů jsou hlavně rodiny s dětmi a matky s více dětmi, které se ocitly v krizové životní situaci. Dále etnické menšiny, oběti domácího násilí a osoby bez přístřeší. Mimo to je organizátorkou setkávání seniorů z domovů s pečovatelskou službou a pořádání kulturních akcí pro ně.
Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr. h. c.
vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy
Svou kariéru odstartoval v roce 1968 jako historik umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Následně působil například na pozici historika umění v Útvaru hlavního architekta města Prahy, vědeckého pracovníka v Ústavu dějin umění ČSAV či hostujícího profesora na Technické univerzitě v Berlíně v Ústavu pro dějiny umění. V roce 2002 byl jmenován profesorem dějin umění na Univerzitě Karlově.
Z jeho publikační činnosti lze jmenovat Gotickou architekturu v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Aristokratická sídla období romantismu a historismu či The Cathedral of St. Vitus at Prague Castle.
Vídeňská univerzita mu udělila Herderovu cenu za příspěvek k zachování a rozmnožení evropského kulturního dědictví v intencích mírového porozumění národů. Zároveň je i držitelem papežského rytířského Řádu svatého Řehoře Velikého.
Tomáš Neškodný
správce skladů při Táborské posádce 53. pluku elektronického boje
V červnu, když pracoval na louce v Heřmani na Písecku nedaleko jezu U Karáska na Blanici, za ním přiběhl starší muž s tím, že se někdo topí. Ihned se rozběhl k řece. Na místě právě skákala do vody matka dvou topících se dětí. Křičel na ni, aby to nedělala, ale už bylo pozdě. Žena se začala topit také. Společně s nimi se ve zrádné vodě pod jezem topil i otec dětí, který je chtěl také zachránit. Ani chvíli neváhal a skočil za nimi do řeky. S pomocí jedné svědkyně vytáhli z vody děti a matku. Každého zkontroloval, zda nepotřebuje první pomoc, a pak se vrhl do vody pro topícího se otce. Toho se, bohužel, ale zachránit již nepodařilo.
Karel Roden
český herec
Rodák z Českých Budějovic. Filmovou kariéru započal v roce 1983 ve snímku Zámek nekonečno. Svůj výjimečný talent následně prokázal v pestré paletě rolí. Od pohádek a komedií přes kriminální příběhy, historické snímky, psychologická dramata až po akční thrillery. Jako jeden z mála českých herců se výrazně zapisuje i do kronik hollywoodské filmografie.
Mezi jeho nejznámější snímky patří Jak básníci přicházejí o iluze, Copak je to za vojáka..., Čas sluhů, Pták Ohnivák, Kytice, 15 minut, Blade 2, Bournův mýtus, Prázdniny pana Beana, Hlídač č. 47, Habermannův mlýn, Lidice či Masaryk.
Ze sedmi nominací na Českého lva za hlavní mužský herecký výkon proměnil dosud dvě: ve filmu Hlídač č. 47 a Masaryk. Cenu české filmové kritiky pak získal za snímek Habermannův mlýn.
MUDr. Břetislav Shon
generální ředitel a předseda představenstva Nemocnice České Budějovice, a.s.
Českobudějovické nemocnici zasvětil celý svůj profesní život. Jako řadový lékař tu působil na urologii v letech 1975 až 1997. V témže roce se stal na oddělení primářem a v této funkci setrval až do roku 2006. Mezitím byl v roce 2004 pověřen vedením Nemocnice České Budějovice, a.s., a o rok později byl jmenován jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva.
V době, kdy stál v čele českobudějovické nemocnice, se významně podílel na jejím rozvoji. Jedním z jeho hlavních cílů byla postupná centralizace veškerých provozů do jejího horního areálu. Tato vize se úspěšně naplňuje a pro pacienty znamená navýšení komfortu a kvality poskytované péče. Nemocnice se zároveň pod jeho vedením vypracovala mezi nejšpičkovější tuzemská zdravotnická zařízení. Svědčí o tom i prestižní ocenění v soutěži Nejlepší nemocnice ČR za rok 2015, kdy se českobudějovická nemocnice stala v konkurenci 156 nemocnic absolutním vítězem.
Za přínos jihočeskému zdravotnictví při transformaci krajské nemocnice v úspěšnou obchodní společnost ocenili Břetislava Shona při svých návštěvách i prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.
Ing. Ivo Vicena, CSc.
lesník a soudní znalec
Pracoval, mimo jiné, jako hlavní inženýr Vojenských lesů v Horní Plané nebo ředitel Jihočeských dřevařských závodů ve Volarech. Z jeho publikační činnosti lze například jmenovat texty: Polomy a kůrovec na rakouské, bavorské a české straně Šumavy, Problematika ochrany lesa v souvislosti s orkánem Kyrill, Kůrovec na Šumavě, historie, současnost a poučení, Ekologové ohrožují Národní park více než kůrovec či Šumava potřebuje dobrou zónaci a dobrý management. V roce 2014 mu udělila Mendelova univerzita v Brně za jeho práci medaili za rozvoj oboru.
Šumavák Petr Martan a ředitel Komunity pro duchovní rozvoj ve Čkyni o něm řekl: „Ivo Vicena je lesník a velký Jihočech. Jeho odborné články vycházejí ze znalosti jím prožité historie. Stál u zrodu tzv. šumavského IV. odboje – proti novodobé ideologii divočiny. Patří mezi vzácné bytosti, jejichž vědomí nepodléhá stárnutí a vyvíjí se do pozemského vrcholu.“
Aktivní ve své činnosti nepřestává být ani ve svých 93 letech.
Ing. František Záhora
kronikář obce Černá v Pošumaví
Velký nadšenec regionální historie, profesionál. V roce 1990 se stal na základě referenda ředitelem státního podniku Statek Frymburk. V oblasti Černé v Pošumaví byl tak zaměstnán od roku 1971. A jelikož se vedle své funkce byl nucen angažovat i v práci pro obec, zažádal v roce 1976 v Černé v Pošumaví o post kronikáře. V roce 1990 ale musel vzhledem k velkému časovému zaneprázdnění tuto práci přerušit a ke kronikaření se vrátil až o 12 let později.
Prvních 14 let zapisoval události redisperem – perem s násadkou a hrotem namočeným do inkoustu – do velké knihy. S nástupem počítačů ale přešel ke klávesnici. Postupně přepsal do elektronické podoby nejen své dosavadní zápisy, ale i staré německé kroniky, které již byly přeložené do češtiny. Vedle pravidelných ročních zápisů se snažil neustále doplňovat další a další poznatky z historie obce i okolí. Zároveň zpracoval i historii tamního školství, tuhových dolů, hasičů, myslivců, zemědělství či církve. Knižního vydání se dočkala například jeho publikace k 750. výročí vzniku Černé v Pošumaví. A své poznatky pak uplatnil i jako dopisovatel regionálního deníku, kde mu vyšlo již 220 článků.
Zvláštní cena:
Ing. Johann Hofbauer
rakouský zemský politik
Narodil se 24. ledna 1950 v obci Kleinpertholz v Dolních Rakousích. Navštěvoval střední a vyšší odbornou školu Francisco Josephinum ve Wieselburgu, kde získal v roce 1971 odbornost v bankovnictví, zemědělství a mlékárenství. Po ukončení školy nastoupil do zemské laboratoře na kontrolu mléka v Gmündu a postupně se vypracoval až na pozici vedoucího laboratoře na kontrolu mléka v Dolních Rakousích.
Zároveň je bývalým rakouským zemským politikem a dlouholetým předsedou Euroregionu Silva Nortica. V letech 1993 až 2016 byl za Lidovou stranu poslancem zemského sněmu Dolních Rakous.
Předsedou rakouské části Euroregionu Silva Nortica se stal v roce 2005. V této funkci se zasloužil o výrazné zlepšení česko-rakouské spolupráce a přeshraničních vztahů mezi Jihočeským krajem a Dolními Rakousy. Zabýval se například zlepšením silničního a železničního propojení obou států, elektrifikací trati Praha – České Budějovice – České Velenice – Gmünd – Vídeň, zlepšením spolupráce v oboru zdravotnické péče – spolupráce jihočeských nemocnic s nemocnicí Gmünd, či zlepšením vzdělávací spolupráce na úrovni středního školství mezi Obchodní akademií Gmünd a jihočeskými středními školami. Na konci roku 2018 odešel z postu předsedy Euroregionu Silva Nortica do důchodu.
Je nositelem Velké stříbrné medaile za služby Rakouské republice a Zlatého velitelského kříže – vyznamenání za služby pro spolkové země Dolní Rakousy.