Zmatek, chaos a improvizace. A Češi to stejně zvládli.

Česko se otřepává z epidemie koronaviru. Pro koho byl výhodný nouzový stav?

Politicky je samozřejmě výhodný pro každou vládu. Nouzový stav je výjimečný stav, vláda má rázem větší kompetence, může rozhodovat mnohem rychleji, ale také nese větší odpovědnost. Činnost vlády, její jednotlivé kroky v téhle době bude dobré vyhodnocovat s větším odstupem. Zjistíme si fakta, podíváme se, jak to dělali jinde – a pak uvidíme, jestli u nás bylo všechno v pořádku.

Dějí se během nouzového stavu věci, které časem zaměstnávají policii nebo soudy?

Někdy ano – a stát má instituce, které toto mohou prověřovat. Nouzový strav neznamená, že můžu kupovat cokoliv od kohokoliv za jakoukoliv cenu. Ve sněmovně je snaha zřídit komisi, která by se tomu věnovala. To podporuji, všechno by se mělo zpětně prověřit. Pevně doufám, že se věci děly správně, v opačném případě by to nebyla dobrá zpráva pro nikoho v téhle zemi.

Co jste během epidemie zjistil o Češích?

Obecně tvrdím, že se dost podceňujeme. Nemám rád, když se říká, že jsou Rakušané nebo Němci lepší – proč by měli být? Slýchám také větu: Tohle by se jinde určitě nestalo. Stalo, lidé jsou všude stejní. Češi během krize dokázali, že si umějí poradit. Semkli se. Tam, kde vláda selhala, třeba v ochranných prostředcích, nastoupili občané a zařídili to za svou vládu. To je přece jedinečné! Vláda vydala nařízení, a nebyla schopna zabezpečit, aby lidé mohli její nařízení dodržovat, ale oni to stejně zvládli. Ukázali jsme dobré a silné vlastnosti.

Podobně blízko si jsou lidé při revolucích nebo katastrofách.

Tak semknuté rodiny jsem dlouho neviděl. Pomáhali si cizí lidé, jeden jezdil druhému na nákupy. V situaci jsme obstáli jen díky občanům.

Co jste během stejné doby zjistil o vládě?

Upřímně, to první zatažení za záchrannou brzdu bylo dobře. Vláda vypnula stát a ekonomiku ve chvíli, kdy všude bylo jen málo informací, málokdo by postupoval jinak. V té době to podpořily i opoziční strany. Voliči, kteří nemají důvěru k vládě, tak respektovali vládní rozhodnutí. Na druhé straně si vláda ani v krizové době neodpustila, co jí je vlastní, tedy PR. Tiskové konference byly neskutečně dlouhé, provázela je chaotická rozhodnutí a lži. Co by se stalo, kdyby vláda na začátku krize přiznala, že nemáme roušky, a požádala lidi o pomoc? Lidé by to pochopili. Bylo by to lepší než říkat, že všechno je, a když to není dnes, tak to bude zítra, pozítří, popozítří. Zdravotníci potvrzují, že to nebyla pravda.

Jak jste na to pohlíželi jako opozice?

Opozice byla vstřícná jako celek. Za sedm týdnů jsme projednali 37 návrhů zákonů. Měli jsme složitou pozici, návrh zákona jsme dostali v úterý večer a ve středu jsme o něm rozhodovali. Snažili jsme se vládu podpořit, jak to šlo. Přesto vláda často nevyslyšela naše návrhy, aby s nimi za chvíli přišla sama. Nápady brzdí praxe. Finanční pomoc drhne. Propaganda říká, že stát napumpuje do ekonomiky 1,2 bilionu, ale vždyť to není pravda, za celou dobu jako pomoc reálně doputovalo jen 50 miliard. Většina těch peněz má charakter sociální dávky, i pomoc živnostníkům je sociální dávka, za pětistovku denně nejste schopný udržet a rozvíjet firmu, platit nájem, energie a už vůbec ne zaměstnance. Dobře že to bylo, ale samotná pomoc v podnikání je hrozně malá. A v tom vidím největší slabinu vlády, po tvrdém zásahu nikdo nevěděl, jak z toho ven, jsme svědky zmatku, chaosu a improvizace.

Jak to živnostníci zvládnou?

Mám o ně velký strach. Bude pro ně složité získávat nové zakázky, jsem přesvědčený, že hlavní problémy teprve přijdou. Chtěli jsme, aby vláda uvolnila peníze a poslala je do obcí a krajů. Navrhli jsme jednoduchý klíč, 1000 korun na obyvatele. Aby obec, která má 300 obyvatel, věděla, že jí přijde 300 tisíc korun a ty mohla investovat.

Vláda jde opačnou cestou, obcím rozpočty krátí.

Nerozumím tomu, starostové by mohli investovat do svých lidí. Starosta malé obce přece nebude nakupovat od nadnárodní firmy, když může podpořit vlastní živnostníky. Vidím soustavu neuvážených kroků, které velmi poškodí ekonomiku. Dobré je, že teď podnikatelé a živnostníci nemusí platit sociální a zdravotní pojištění, ale my jsme ještě k tomu navrhovali, aby stát odložil platby DPH na tři nebo čtyři měsíce, aby podniky měly v ruce peníze, stát by na ně mohl počkat. Stejně tak by stát mohl snížit sociální pojištění za zaměstnance, aby víc peněz zůstalo na mzdy a platby dodavatelům. Nic z toho se neděje, a tak stát na jednu stranu tvrdí, že pomáhá, ale pomoc tvoří jen zlomek toho, co by bylo možné.

Kdo u vás posílil důvěru, a kdo kredit ztratil?

Racionálně vystupoval ministr vnitra Jan Hamáček, a přestože sociální demokraty často kritizujeme, tady musím říct, že dokázali reagovat pohotově a věcně. Pro mě největším zklamáním je ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Nijak mě to nepřekvapilo, nebyl jsem s ním spokojený před krizí ani během ní, ale ty klíčové dny ukázaly v úplné nahotě jeho slabiny. A zase jsme u těch lží. Předpokládám, že minimálně ministerstvo zdravotnictví muselo mít o ochranných prostředích přesné informace. Možná je pan ministr neposkytoval premiérovi a vládě, jinak by snad Andrej Babiš ani nemohl tvrdit, že kdo nemá roušky, tomu je druhý den doveze.

Život už se vrátil do normálu, nebo je to jen zdání?

Myslím, že už se nikdy nevrátíme do situace před 1. březnem. Na druhou stranu je to šance. Šance dotáhnout věci, které se roky odkládaly.

Co konkrétně?

Zjednodušme všechno, co se dá. Úřady fungovaly na poloviční provoz, a nic se nestalo. Právě teď můžeme snížit byrokracii, podstatným způsobem usnadnit komunikaci mezi občanem a veřejnou správou, ať už je to vláda, kraje nebo obce. Naše zdravotnictví v dané situaci obstálo, ale zátěžová zkouška jistě ukázala na lokální slabiny, na místa, kde je potřeba systém posílit nebo zlepšit. Zažívali jsme dlouhý čas prosperity a růstu, to pak není žádný tlak cokoliv měnit. Teď je to jinak, tak toho využijme.

Krize už začala, nebo nás teprve čeká?

První příznaky už máme. Bude méně zakázek a méně práce, tak se obávám, že to časem zasáhne i zdravé firmy. Nemůžeme přestat investovat; v rozumné míře by měli investovat občané, veřejná správa, od obcí přes kraje po stát. Potřebují to podnikatelé, a tím pádem to potřebuje celá ekonomika.

Lidé investují, nezastavil se například trh s nemovitostmi. Vláda zrušila daň z převodu nemovitosti, což je jeden z bodů, které dlouhodobě prosazuje ODS.

Vzhledem k tomu, že to máme v programu, je to věc, kterou kvitujeme. Daň je to nesmyslná, těžko se vysvětluje, za co ji platíte, když ze zdaněných peněz kupujete bydlení. Zdražovala byty a domy, byla namířená proti mladým rodinám, které sháněly první bydlení. Každá tisícikoruna je pro ně dobrá, za čtyři procenta teď pořídí vybavení celé domácnosti. Ale není to jen zrušení daně z nemovitosti, kde se vláda inspiruje u našich nápadů. Sváděli jsme tvrdé boje o EET, dlouhodobě tvrdíme, že je to zbytečná byrokratická zátěž. A teď přichází ministryně Alena Schillerová s tím, že EET odloží do konce roku, protože zbytečně zatěžuje podnikatele, a musíme jim dát teď větší prostor vydělávat. No to je pravda. Ale to my říkáme celou dobu. Jsem rád, že tenhle argument vláda po letech uznala.

Bojíte se nákazy Covid-19?

Ne, nebojím. Na světě existuje plno nemocí, které jsou velmi nebezpečné. Myslím, že to bude virus, který tady s námi zůstane a bude jedním z možných rizik.

Jak si vysvětlujete rozdíl v testech promořenosti?

Jsem původní profesí programátor, mám rád čísla a fakta. Ale tady upřímně nevím. V Česku se objevilo několik testů promořenosti, mají různé výsledky, ale to ještě neznamená, že ukazují rozdílná čísla. Třeba jen mají jinou chybovost. Odborníci se musí shodnout na jednotné metodice. Už teď víme, že různé státy používají při vykazování počtu nakažených a zemřelých jiné metody, takže se čísla jednoduše nedají srovnávat. Stát by měl více testovat. Nikdo nezveřejnil, kolik lidí bylo celkem otestováno. Známe celkový počet testů, ale někteří byli testovaní opakovaně. I mnohé jiné státy volí cestu masivního testování, aby zjistili, jak široce je virus zasáhl.

Jak se události z března a dubna promítnou do krajských voleb?

Pevně doufám, že se lidé při výběru politických stran budou řídit krajskými tématy, ale také si jednoduše vyhodnotí, jak se kteří politici chovali během epidemie a jaká nabízejí východiska. Volil bych zkušené komunální politiky, tedy takové, kteří mají praxi ve vedení měst a obcí.

Jaký má ODS volební cíl?

Chceme získat některé z postů hejtmanů. Máme dobré šance.