Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Zpěv mi zachránil život

Ve čtyřiceti stupních pod nulou spala ve stanu a hleděla na polární záři, brodila se divokými řekami Kamčatky, v Austrálii zpívala velrybě a málem ji uškrtil had. Prchala před sněžným levhartem, o život se strachovala těsně po občanské válce v Tádžikistánu. Na svých cestách čelila mnoha dobrodružstvím, naučila se indonésky a ochránila sebe sama kouzlem voodoo. Nemluvíme o profesionální cestovatelce. Ale o sopranistce Radce Sehnoutkové, sólistce opery Divadla J. K. Tyla v Plzni.
Gabriela Špalková
20. Září 2019 - 09:45

Svůj barevný soprán propůjčila i lišce Bystroušce ve stejnojmenné opeře Leoše Janáčka v prestižním mezinárodním projektu – animované podobě Janáčkova slavného díla. Tato energická půvabná rusovláska, milovnice přírody a adrenalinu se velmi vymyká tradičním představám o operních pěvkyních. V polovině devadesátých let začala se svým tehdejším přítelem cestovat zcela volně bez cestovních kanceláří a průvodců po destinacích, které v té době patřily k těm exotičtějším a divočejším. Když jsem se na začátku našich povídání o jejích dobrodružstvích poměrně naivně zeptala: „Kolikrát Vám šlo opravdu o život?“ Začala se smát: „Opravdu o život jde přece v životě pořád!“

Její zážitky jsou plné krásy, napětí a poznání, ale i vážnějších okamžiků, na které se jen tak nezapomíná. Když Radka Sehnoutková začne s humorem sobě vlastním líčit zážitky z cest, jste jako v pohádkách Tisíce a jedné noci. Chcete přidávat další a další.

Ten výčet v úvodu je jen zlomek toho, co jste se svými přáteli zažila. Procestovala jste velký kus světa: Austrálii, střední Afriku, Kamčatku, Indonésii, Sinai, Turecko, a všude jste se pohybovala v místech na hony vzdálených turistickým centrům a jejich ruchu.  Jak vaše cestování začalo?

Můj tehdejší přítel měl velké cestovatelské sny inspirované Richardem Halliburtonem (americký dobrodruh a cestovatel, pozn. red.). Po jeho ročním putování po světě jsme se velice romanticky setkali v Jakartě na Jávě. Strávili jsme v Indonésii společné dva měsíce. Bylo to v roce 1995. Tam začalo moje cestování do dalekých končin. Obvykle jsme odjížděli na celé prázdniny.

Indonésie – na první cestu a začátkem devadesátých let to byl velmi exotický cíl!

Jen cesta letadlem byla zážitek! Letěla jsem sama poprvé v životě, se školními základy angličtiny a bylo mi 19 let. Indonésie byla ovšem úžasná. Procestovali jsme ostrovy Jávu, Bali, Komodo, Lombok a Flores. Všechny cesty jsme jezdili stopem, s domorodci na traktoru, na korbě, na střeše autobusu, zkrátka, kam nás vzali. Vše co nejlevněji. Jedli jsme jako místní lidé, jídlo v lokálních hospůdkách a z ulice.

V roce 1995 jste museli být vy sami exotičtí pro Indonésany.

Exotika to byla oboustranná. Turistů bylo poskrovnu, pár batůžkářů. Běloši byli pro Indonésany exotičtí výškou, barvou pleti, my máme na těle chloupky, oni ne. Hned v prvních dnech se na mě vrhnul celý vojenský útvar, protože jsem z neznalosti zvyklostí měla šortky a blůzu na dva knoflíky. Holé nohy a obnažené břicho bylo pro ně větším sexuálním symbolem nežli ňadra. Nikdy jsem už pak styl oblékání nepodceňovala. Ale přesto mě jako ženu ne všude dobře přijali. V jednom místě na Lomboku jsme se setkali s obrovskou neopodstatněnou nenávistí, dokonce mě kamenovali místní ženy, protože jsem byla jiná. Jindy se mi stala pikantní příhoda, když se ke mně do pokoje dobýval majitel malého hotýlku, který mi nabízel zdarma nocleh v hodnotě cca 75 Kč, když mu budu po vůli. To jsem už uměla pár nadávek v indonézštině a pomohly i ostré nehty, takže jsem se ho dokázala zbavit.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!