Agrio: stroje šité na míru

Ta doba dávala jen dvě možnosti. Čekej, na co chceš, ale nic za tebou nepřijde. Nebo se rozhlížej, makej a zkus být lepší než ostatní. Ivan Olšan si na počátku devadesátých let vybral druhou cestu.

Pracoval tenkrát jako agronom v Zemědělském družstvu Netřebice. V roce 1991 dostal šanci vyjet za praxí do Německa. Západního, ještě nedávno zakázaného, protože tam pracující lidi umírají na ulici a šlapou po nich zlí kapitalisti, to socialistický člověk neměl vidět. Ivan Olšan se tam vydal na farmu. Připadal si jako v jiném světě – viděl stroje, o kterých se československým zemědělcům ani nesnilo, zažil pracovní postupy a nasazení, které se Češi měli teprve učit. Takový informační náskok byl pro jeho další život klíčový.

„Když jsem se pak vrátil domů, zjistil jsem, že pokud chce naše družstvo přežít, bude muset výrazně snižovat počty pracovníků. To se ale ostatním zdálo nereálné, neuměli si dost dobře představit, jak by mohlo fungovat s menším počtem lidí a ani s ohledem na sociální důsledky to nebylo průchozí. Řekl jsem si, že je čas rozjet něco svého. Začít realizovat svoje nápady, a pokusit se co nejrychleji dosáhnout úrovně, kterou jsem viděl v Německu. A tak jsme společně ještě s dalšími třemi společníky založili firmu Agrio,“ popisuje.

STO METRŮ V CENTRU

Společnost Agrio vznikla v roce 1993. Všechno začalo v Křemži na Českokrumlovsku, uprostřed města, na ploše dvanáct set metrů čtverečních, se zastřešenou plochou něco přes sto metrů. Brzy se tam už firma nedokázala vejít, a tak koupila areál bývalého zemědělského výkupu v nedaleké Mříči. Posun je obrovský: celková výměra je dnes šestnáct tisíc metrů čtverečních, z toho je šest tisíc metrů pod střechou. Pracuje tu osmdesát lidí. Aktuálně shánějí svářeče, montážní dělníky nebo konstruktéry, firma roste a neustále vypisuje nové pozice.

Ivan Olšan se i po téměř pětadvaceti letech nepřestal rozhlížet, makat, chce být pořád lepší než ostatní, a firma tak nepřestává růst. „Jen lidí není dost. Vím, že některé fabriky si přivážejí dělníky z východu, ale touhle cestou jít nechceme, u nás se každý s každým zná, je tady přátelský tým. Pracují u nás lidé z nejbližšího okolí, dojíždějí sem z Velešína, Netolic, Krumlova, Budějovic, Holubova, Brloha nebo Křemže; neumím si představit, že bychom do toho pustili partu dočasných agenturních pracovníků,“ přemýšlí Ivan Olšan.

TRADICE 40 LET

Firma, kterou vybudoval – Agrio, je synonymem pro postřikovací stroje. V roce 2015 jich prodali přes sto třicet, loni číslo lehce pokleslo, protože v zemědělství panovala nejistota, ale od Nového roku už opět cítí oživení, prodává se dobře. Dovedou totiž to, co konkurence mnohdy nezvládne: vyrobit stroj na míru. Zdejší technici jsou jako krejčí, kteří před zákazníky rozvinou vzorky látky, naměří si velikost, trochu utáhnou v pase, aby to dobře sedělo, a s jedním přivřeným okem přemýšlejí o barvě knoflíků. Postřikovače vyrábí Agrio už přes dvacet let, takže můžeme mluvit o tradici. Ale ani v devadesátých letech nezačínali od nuly, koupili licenci na výrobu ramen od německé firmy GSB, která sama tuto techniku vyráběla od sedmdesátých let.

Odkaz na Německo tady dává smysl. Je největším a také nejnáročnějším trhem. „Platí v něm nejpřísnější předpisy na ochranu rostlin, okrajů pozemků nebo vodotečí. Německý zákazník vyžaduje nejvyšší kvalitu a rychlé zavádění technologických novinek. Kvalita výroby je pro něj na prvním místě. Posuzuje celkové zpracování i třeba provedení laku. To, co se osvědčí na náročném trhu u sousedů, pak následně vyžadují i naši nebo třeba polští zemědělci, kteří jezdí na výstavy a polní dny do Německa, kde se seznámí s posledními novinkami,“ říká Ivan Olšan. A český zákazník si pomalu zvyká na vyšší standard – to, o čem by se mu před pár lety ještě ani nesnilo, považuje dnes už za základ. „Třeba GPS navigace, ty dnes už chce každý zákazník,“ zmiňuje majitel.

HRDÝ ZEMĚDĚLEC

Pozoruje, jak se od devadesátých let změnilo české zemědělství. Cítí stabilizaci, kterou v tomto sektoru přinesl vstup do Evropské unie, všímá si toho, že se dnes zemědělcům žije lépe. O obor se zajímají lidé, kteří vydělali peníze jinde, ale chtějí je právě v zemědělství investovat. Roste cena půdy i prestiž těch, kteří jí věnují svůj profesní život. A čeští zemědělci se ve sjednocené Evropě neztrácejí, což opět dosvědčuje příklad Agria. O jejich stroje je velký zájem, podíl vývozu dnes tvoří přes dvě třetiny produkce.

Ivan Olšan si už zvykl, že se svět kolem rychle mění. Že některé věci nejsou tak, jak si je mnozí představují, zjistil už tenkrát v Německu – umírající hladové dělníky, o kterých hovořila komunistická propaganda, na chodníku také nepotkal. Když vycházel školu, nemohl tušit, že jednou bude podnikat ve svobodné zemi, a dnes může jen odhadovat, jak se bude firmě dařit dál. Ale má víru – proto ví, že Agrio čeká pozitivní budoucnost. „Musíme pracovat na tom, abychom měli co nabídnout zákazníkům. Po Evropě najít dobré prodejce. V areálu ve Mříči nás čeká řada investic, budeme tu stavět,“ vyjmenovává, co ho čeká v příštích letech. Agrio se bude zvětšovat, poroste značka, povědomí, odkaz. A také zodpovědnost, za stroje i za lidi. „Před deseti lety jsme tu měli dva, maximálně tři konstruktéry. Dnes jich je tu už sedm. A vím, že u tohoto čísla nezůstaneme,“ dodává Ivan Olšan. Více na www.agrio.cz.