Chceme být excelentní školou evropského formátu
Uzavřela jste pátý rok ve funkci ředitelky. Jak se za tu dobu změnila škola?
Člověk má nějakou představu, ale realita je vždycky trochu jiná, tak jsem svoje plány musela za běhu upravovat, nicméně od začátku se držím jedné základní myšlenky: chceme být excelentní školou evropského formátu.
Co to konkrétně znamená?
Pro mě je evropské prostředí něco, co vnímám nad rámec, protože odbornost se od technické školy přirozeně očekává. Hodně se ale přitom zapomíná na cizojazyčnou vybavenost. Nadnárodním jazykem se stává angličtina, ale pro nás v jižních Čechách je důležitým nástrojem němčina, pro působení v Bruselu se hodí francouzština, pro velkou část světa zase španělština. Tyhle jazyky u techniků často chybějí, a my jsme se rozhodli, že budeme do světa posílat jazykově vybavené absolventy. Když vidím nabídku v Rakousku a Německu pro strojaře, elektro nebo IT specialisty, je u nich finanční nabídka minimálně třikrát vyšší. Spolupracujeme se školami v zahraničí. V tuhle chvíli máme studenty ve španělské Malaze, vysíláme skupinu do Chorvatska a řady dalších zemí. Pro střední školu a její žáky je to skvělý benefit. V tom vidím excelentnost v rámci Evropské unie, protože odbornost máme v krvi už díky tomu, na co navazujeme. Tady v Sezimově Ústí bývala Baťova škola práce, Baťa to měl celé výborně promyšlené. Máme tu dnes učňák, maturitní obory s posílenou praxí, kdy po třeťáku získává frekventant výuční list a ve čtvrťáku maturitu, to jsou nesmírně žádané obory pro praxi. Dále vedeme klasické maturitní obory a nakonec vyšší odbornou školu.
Je tohle ideální stav?
V tuto chvíli žádám na kraji, abych mohla vytvořit technické lyceum. Než rozšiřovat počet gymnázií, dává mi smysl umožnit odborným školám, aby vytvářely lycea coby konkurenta gymnáziím. Děti tam vedle všeobecného vzdělání budou mít větší počet hodin matematiky a fyziky. Mám připravenou koncepci a kraji se líbí, tak věřím, že je vše na dobré cestě. Pojďme hledat kompromisy a nezanedbávejme techniku, protože všechny firmy volají po nových absolventech. Umíme techniku na skvělé úrovni, působí u nás mnoho kantorů se zkušeností na vysokých školách, a tak naše lyceum bude něco, co tenhle obor zase výrazně posune.
Spolupracujete s velkými firmami, významným partnerem je třeba ČEZ. Jak spolupráce v praxi vypadá?
Alfou a omegou naší školy je spolupráce s aplikační sférou. Hodně se zaměřujeme na praxi. Pro mě je kvalitní výuka taková, po které se objevuje zájem o naše absolventy. A to se děje v nebývalé míře. Ředitelé firem za námi přicházejí s návrhy nadstandardních smluv, deklarují přitom, že nechtějí jiné absolventy než ty naše, protože jsou velice dobře připravení. Spolupracujeme s top firmami v oboru, získáváme tak i finanční podporu, firmy k nám jezdí přednášet, nabízejí vzdělání pro naše učitele, těmito kroky to začíná a vrcholí při dnech otevřených dveří, kdy se u nás jednotlivé společnosti prezentují, ukazují rodičům, kde pak jejich děti mohou celkem hravě najít uplatnění. V červnu pořádáme první ročník FANUC kempu, to je naše VIP akce, na kterou se právě soustředíme.
Máte od firem konkrétní požadavky?
Nasloucháme si navzájem. Škola nemůže stoprocentně reflektovat požadavky jednotlivých firem, přesto se snažíme udělat maximum pro to, abychom posílali do světa odborníky, kteří se rychle zorientují. Problém celé České republiky je v tom, že jsme děsně soutěživí. Chceme první odevzdat písemku, první něco vědět. Ve světě to ale funguje jinak, tam daleko víc dbají na spolupráci. Umím něco, ale člověk vedle mě zase něco jiného, a když spojíme hlavy, dokážeme ohromné věci. I tohle učíme naše studenty, a také díky tomu mají úspěch.
Jak do vašeho oboru vstupuje umělá inteligence?
Velmi, i když v Česku vnímám proces pomaleji než ve světě. Studenti samozřejmě čím dál více využívají GPT chatů, vysvětlujeme jim, jak s tím pracovat. AI bude běžnou součástí našich životů. Mám moc ráda knížky profesora Anděla, pracovala jsem s ním na matfyzu, ten vždycky říkal: „Kdyby lidstvo neudělalo důležitý krok, pořád bychom psali na tabulkách.“ Současně připomínal, že musíme minulé provazovat s budoucím, tedy že musíme hledat kontinuitu.
Zmínila jste FANUC kemp. Můžeme ho trochu přiblížit?
Věnovali jsme mu týden od 25. června. S účastníky jsme se ponořili do programování – je to skvělá příležitost, jak prohloubit znalost programovacího jazyka. Každá firma používá jiný, ale když zvládnete jeden na velmi vysoké úrovni nebo dokážete používat dva tři, naučíte se i modifikovat a jednoduše přecházet do dalších jazyků. FANUC kemp je akce, na které naše škola může dokázat, že skutečně vypouštíme do světa top odborníky.
Koncem roku budete mít ještě den otevřených dveří.
To je další naše velká akce, bude se konat 2. prosince. Loni prošlo naší školou tisíc lidí. Zveme zájemce i firmy, které se chtějí ukázat. Pointou celého dne je, aby rodiče a děti nasáli atmosféru, aby věděli, proč se k nám mají těšit. Děti tu zaznamenají, jak vypadá aplikovaná matematika, fyzika a chemie, a seznámí se s firmami v širším okolí – uvidí, co je jednou čeká. Dřív býval strojař člověk, který pracoval s olejem, byl umazaný a ulepený, a najednou rodiče vidí naše dílny, kde jsou lidé v košilích, v klidu programují a pak většinu času kontrolují, jestli stroj pracuje, jak má. Oslovujeme Pražáky i Budějčáky, stahujeme studenty z širokého okolí. Když jsem před pěti lety nastupovala, bylo tady 600 lidí, teď jich je téměř 850, to je zpráva sama o sobě, že se nám daří.