Fenomén Kuboušek

Přetočme kalendář o tisíce listů nazpět. Osmdesátá léta, na Senovážném náměstí stojí Lenin, kolem něj vrčí kulaté škodovky, silný pohled revolucionáře nabíjí soudružku učitelku, která právě s dětmi míří do Muzea dělnického hnutí. Kolem dětí se protlačí Ivan Kuboušek, pospíchá do práce. Na vrátnici Koh-i-nooru scvakne píchačka a někteří kolegové zvednou oči od novin: je tady, měli bychom taky něco dělat. „Většinu lidí jsem obtěžoval tím, že jsem pořád hledal nové postupy a nová řešení. Vždycky mi přišlo normální, že se v práci má pracovat. Ale tenkrát to úplně běžné nebylo,“ vzpomíná dnes Ivan Kuboušek.

KDYŽ PŘIŠEL ČAS
Nebyl typ socialistického člověka. Chtěl mít výsledky. A kolegové nakonec pochopili, že mít takovou hlavu v týmu není na škodu. Vymyslí i udělá to často za ně. Hlavně se nenechat připravit o klid. Ten přitom Ivana Kubouška ubíjel. Koh-i-noor měl tenkrát pod sebou sedmačtyřicet firem a říkalo se, že provází lidi od narození po smrt, v holdingu se vyráběla jak antikoncepční tělíska, tak rakve. Jako metrolog navštěvoval pravidelně všechny závody, kontroloval, jestli jsou správně nastavené technologické postupy, jestli všechno funguje, jak má. Vybudoval kalibrační středisko, podílel se významně na návrhu a vzniku Státního zkušebního ústavu, který dodnes sídlí v budějovické Čechově ulici, publikoval, přednášel, stal se poradcem na ministerstvu, ale pro další postup by potřeboval rudou knížku, o kterou nikdy nepožádal. Přes Československo se přehnala revoluce a Ivan Kuboušek věděl, že přišel jeho čas. 

Na jaře 1990 padlo rozhodnutí, že bude podnikat, v červnu založil firmu a začal spolupracovat s firmou Mitutoyo, předním světovým výrobcem přesných měřicích přístrojů. Dařilo se mu. Měl prodat za rok přístroje za sto tisíc marek, během tří týdnů měl objednávky za sto padesát tisíc. Specifika té doby – zahraniční měnu musel kupovat na aukcích, pro zboží jezdil do Chebu wartburgem, skládal ho v nevytápěné garáži. Firma rostla, ale neměla prostory, a tak si pronajal kanceláře na Lidické. V patře, kam pět let vynášeli zboží, aby ho zase snesli dolů, když ho měl dostat zákazník. Pět let nahoru, dolů, a hlavně kupředu. V roce 1995 koupil Ivan Kuboušek pozemek na Lidické, přesně tam, kde končí Budějovice. O tři roky později začali stavět vlastní sídlo firmy, hotovo bylo v roce 1999. Obchody běžely, firma rostla. Rozjela se spolupráce s KraussMaffei, dodnes je jejich největším obchodním partnerem, prodávají jejich stroje.

Listy kalendáře se točí a diáře končí v koši, je rok 2004, Ivan Kuboušek začíná budovat holding. Ten dnes obsahuje sedm firem. Divize Přístroje, Periferie, Krauss- Maffei, Technologické centrum, Vzdělávací centrum… To všechno je KUBOUŠEK Group. Vytvořil ve svém oboru největší obchodní firmu v Evropě, má stopadesát zaměstnanců. Obraty kolem miliardy korun. Klišé o zlatých českých ručičkách je potřeba přepsat, jsou zlaté jihočeské. A přitom je tu na každém kroku cítit duch rodinné firmy. Se všemi výhodami – šéfem na blízku i spoustou benefitů. Ivan Kuboušek říká, že v práci vytvořili vlastní ekosystém.

MANAŽERSKÁ FIRMA
„Letos jsme začali s projektem vzdělávacího centra. Na trhu nejsou kvalifikovaní lidé podle našich představ, chceme si je vychovat. Školíme také pro zákazníky,“ říká Ivan Kuboušek. Teď ho čeká těžký úkol – chce, aby firma fungovala manažersky. Majitelé budou mít dohled, řídit budou profíci. Možná konečně získá čas na děti. Není troškař. Má velkou firmu, má i velkou rodinu – mladých Kuboušků je šest.