Miroslav Joch žije svůj americký sen
Postupně opanovali areál o rozloze osmi tisíc metrů čtverečních. Tři firmy, tři jména, ale jeden příběh. Za společnostmi JihoTech, JČC Strojní dílny a SigTech stojí Miroslav Joch. Podnikat začal krátce po škole. Neměl tenkrát nic: vlastnil ojeté auto a na účtu měl sto tisíc korun. Nechyběla mu ale odvaha a zkušenosti z rodinné firmy, zaměřené na obrábění. Tenhle svět tvrdých materiálů ho vždycky oslovoval, a fascinuje ho dodnes, spojuje se v něm energie a síla s trvalou hodnotou – tady se nevyrábějí noviny, které druhý den končí v koši, ale produkty na celé generace, které mohou sloužit desítky let.
To všechno chtěl cítit a zažít, a tak se společníkem založili „eseróčko“, sháněli zakázky, a vytrpěli si porodní bolesti, které provázejí začátek každé dobré firmy. Klienti nejdříve vyčkávají a podrobují vás tvrdým zkouškám – třeba tím, že neplatí faktury v termínu nebo nakonec neodeberou objednané zboží. „Člověk ale musí mít v životě štěstí. A podnikatel musí mít minimálně jednou nebo dvakrát za život opravdu velké štěstí. Štěstí pro naše podnikání byl zákazník Fröhling,“ vypráví Miroslav Joch.
Kotle na biomasu pro spalování dřeva, pelet, štěpky a odpadu z truhlářské výroby. To je Fröhling. Rakouská firma vozila do Budějovic díly a Jochovi lidé z nich svářeli kotle. Firmě se začínalo dařit. Zisky rostly tak, že by nezkušeného podnikatele, který by nemyslel na budoucnost, přivedly k jistému krachu. Před tímhle rozhodnutím stál i Miroslav Joch: auto pro manželku, drahé kabelky a dovolené čtyřikrát za rok, nebo inovace ve firmě? „Nakonec jsem za vydělané peníze koupil laser. A po něm další stroje.“
Nedávno se ho kamarád ptal, jakou má libůstku. Protože každý nějakou má. Rychlá auta, motorky, holky, sbírku vltavínů nebo třeba cestování. Miroslav Joch nedokázal odpovědět. A pak mu to došlo: stroje. Stroje, které zdokonalí výrobu a usnadní práci. Stroje, které dávají další možnosti a díky nim od začátku píše nové kapitoly svého podnikání. Každý rok kupují nový. „Všechny peníze, které firma vydělala, jsem do ní zase investoval. Je to poměrně drahý koníček,“ usmívá se.
To druhé štěstí, kterému šel naproti, se jmenuje Geberit a vyrábí toalety. Spolupráci navázali vlastně náhodou: původně pro Geberit dodávala výrobky jiná společnost, ale skončila v insolvenci. Museli reagovat rychle, během čtyřiadvaceti hodin navázat na výpadek, zajistit zákazníkovi plynulost. A povedlo se. Spolupráce funguje rok a půl. Geberit je dnes největším partnerem Jihotechu.
Zákazníky získal po celé Evropě, spolupracuje s Rakušany, Němci i Švýcary a pohybuje se napříč odvětvími – vyrábí pro zemědělce, strojaře, potravináře i stavebníky, což jeho firmám dává stabilitu. Díky tomu může přijímat další lidi. Dnes jich zaměstnává kolem sto padesáti a přibírá další. To už je slušná rodina, to už je velký rodinný klan. Se zaměstnanci vyráží na hokej i volejbal, v zimě s nimi lyžuje v horách, znají se, vědí toho o sobě spoustu, a Miroslav Joch jim dokáže pomoci.
Neumí zabrzdit – v roce 2002 se stal členem ČSSD, od roku 2006 zastává funkci budějovického zastupitele, v letošních komunálních volbách opět kandiduje. Cítí odpovědnost vůči městu, kde žije a kde se mu daří, a podporují ho i jeho vlastní zaměstnanci – vidí, jak vede své firmy, a věří, že s podobnou houževnatostí a pílí se staví k politice a úřadu.
Někdy má pocit, že by se potřeboval rozdělit. Miroslav Joch je nejen úspěšný podnikatel, zkušený politik, ale i manžel a otec dvou dcer, dvojčat, která mu dělají radost. Je i vizionář: jeho firmy vyrábějí produkty, které si jiná společnost objedná, a tohle by chtěl změnit – plánuje přijít s vlastním výrobkem. Konstruktéři ho dávají na papír, ale mluvit o něm ještě nechce, alespoň prozatím. „Tuhle novinku představíme ještě letos,“ slibuje.
Doufá, že na ní vydělá. Aby dal práci dalším lidem. A koupil nové moderní technologie. Svou libůstku.