Prostě srdcaři
„Ivánek a mnozí jiní handicapovaní sportovci jsou pro mě nesmírně inspirující. Nefňukají, nežebrají o peníze. Jsme si v mnohém vlastně podobní. Když se v čemkoliv chcete dostat nahoru, musíte do toho jít naplno,“ začíná své vyprávění ředitel firmy PS Patrol Petr Schwarz. Ivánkův životní příběh zná lépe než kdokoliv jiný. S rodinou Nestávalových se léta přátelí: „Naši synové jsou v obdobném věku, Ivan onemocněl v devíti letech ze dne na den. Byl to šok. Ale je to frajer. První handicapovaný kluk na vozíčku v republice, který navštěvuje sportovní gymnázium,“ uznale dodává Schwarz na adresu šestnáctiletého kluka.
Ivan studuje druhým rokem gymnázium a letos si z velkých závodů přivezl hned několik medailí. „Z mistrovství ČR mám bronz v mé nejoblíbenější disciplíně 50 metrů znak a zlato na 200 metrů volný způsob. Na Světových hrách handicapované mládeže IWAS se mi podařilo vyplavat dvě stříbra na 50 metrů znak a 100 metrů prsa.“
Ivanův tatínek, místopředseda plaveckého sdružení Kontakt České Budějovice, přibližuje rodinný příběh a svou dnešní životní filosofii. „Můj syn onemocněl v devíti letech, náhle, nečekaně. Mezi staršími handicapovanými kluky jsme brzy přišli nato, jací jsou to frajeři. Nepřipouštějí si žádné limity. Nakopli mého syna. Zjistil, že může být samostatný. Že nepřišel o kámoše. Jako správný šestnáctiletý kluk chodí na punkové koncerty i okukovat holky.“
Ivan Nestával neváhal a spoluzaložil na internetovém zpravodajském portálu Aktuálně.cz ve sportovním zpravodajství rubriku Parasport. „Mým hlavním cílem je prostřednictvím sportu ukázat veřejnosti téma aktivního života vozíčkáře. Chceme také inspirovat a motivovat neaktivní vozíčkáře, proměnit je v aktivní. Protože aktivní je sebevědomý, úspěšný. Představuje obdivuhodné lidi. Nepotřebujeme vzbuzovat lítost. Nevoláme primárně o peníze.“
I když i ty jsou ve sportu, nejen pro handicapované, potřeba. Právě budějovičtí paraplavci by v tuto chvíli nejvíc ocenili nový výukový bazén. Většina plavců totiž potřebuje ve vodě asistenta, který by měl v ideálním případě ve vodě stačit. Rekonstruovaný plavecký stadion je pro ně příliš hluboký, a tudíž nebezpečný. „Vždycky uvítáme také dobrovolníky – asistenty. Pomohou a vozíčkáři se díky nim přirozeně zapojí do běžného života,“ vypočítává palčivá témata Ivanův tatínek.
SOUBOJ O LED…
PS Patrol nepomáhá v Budějovicích jen handicapovaným plavcům, ale každoročně přispívá i na sledge hokej. „Zajišťujeme pořadatelskou službu na všech velkých sportovních akcích v Budějovicích – hokej, volejbal i fotbal. Jednou za mnou přišel handicapovaný kluk žádat o práci a ukázalo se, že je to sledge hokejista. V tu chvíli pro mě věci zapadly do sebe, přišlo mi přirozené začít podporovat i je,“ vzpomíná Petr Schwarz.
Ačkoliv se sledge hokej hraje v Budějovicích úspěšně už od roku 2002, teď nezažívá zrovna nejlepší období. „Je přeplněná kapacita zimního stadionu, postrádáme pravidelné tréninky. Včas si předobjednáme termíny tréninků, ale hokejisté a ostatní spolky mají přednost. A my se tak většinou až o půlnoci dozvíme, jestli ten den na nás zbude led a my si zatrénujeme. I vozíčkáři musí chodit do práce, a ačkoliv se všichni hrozně snaží, tohle všem bere energii. V Třeboni se plánuje výstavba nové haly, snad budeme mít štěstí a do dvou let tu najdeme pro nás vhodné bezbariérové zázemí,“ dodává s hořkým úsměvem předseda budějovického týmu Zdeněk Klíma.
Do té doby musí jihočeští sledge hokejisté přežít s jedním tréninkem týdně. A se starými sledgemi neboli sáněmi, podle kterých je sport pojmenován. „Sledge jsou pro nás strašně důležité. Psychologicky je skvělé, že se díky nim chvíli zbavíte vozíku. Je jedno, jestli máte amputovanou jednu nohu, obě, jste ochrnutí a máte o dalších pět pohybových svalů méně. Kdo to zvládne, může hrát. Úspěch tvoří tým. Navíc jsme jediní v Evropě, kde je sledge hokej integračním sportem. U nás ho hrají vozíčkáři se zdravými, což je skvělé. A letos poprvé máme na hrudi navíc ‚eMko‘, tedy znak Motoru,“ vypočítává pyšně předseda a matador klubu.
Je rád, že spolu s dalšími sledge hokejisty patří do velké české hokejové rodiny. A zároveň souhlasí, že sledge hokej patří mezi finančně náročné koníčky. „Naše hokejky jsou na úrovni běžných hokejistů, spotřebujeme jich stejně. Sledge stojí stejně jako brusle kolem třiceti tisíc korun, vydrží zhruba pět let. Potřebovali bychom tým vybavit novými. Jsme jediní v republice, kdo je ještě nemá. Vyhýbal jsem se tomu, vyvinuli jsme radši vlastní levnější sledge, ale tyhle jsou o několik tříd jinde. Hraje s nimi devadesát procent hokejistů ve světě.“
… A TAKY O PENÍZE
Všestranný sportovec Ivan Nestával k tomu vypočítá náročnost svých sportovních aktivit: „Plavání je finančně stejně náročné pro vozíčkáře i běžného plavce, ale velký rozdíl je u dalších sportů. Abych mohl hrát florbal, musím mít krom běžného vybavení sportovní vozík za sto padesát tisíc. Taky moje kolo handbike stojí více než sto tisíc. Monoski myslím kolem osmdesáti. A to nemluvím o nějakém luxusu, jsou to běžné ceny.“
Naštěstí se Ivan nedostal zatím do situace, kdy by musel nějaký sport ze svého programu vypustit. „Svůj život mám rád takový, jaký je. Hrozně nerad bych škrtal. Všechny moje aktivity se vzájemně doplňují. Sport, kamarádi, činnosti, u kterých relaxuju. Kdybych něco vypustil, nastala by nerovnováha.“
Jeho tatínek Ivan Nestával starší uzavírá situaci kolem budějovických handicapovaných sportovců pozitivně: „Nejvíc si vážíme, že v podporovatelích, jako je Petr Schwarz a jeho PS Patrol, máme parťáky. Když nastanou těžké časy, víme, že za nimi můžeme přijít a oni nám pomohou, jsou to srdcaři. Cítíme se jistější, když je máme v zádech. Jsme spokojení, nemáme si nač stěžovat.“