Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Radka Vacková - Holka z plakátu

Její život je jako vystřižený z divadelní hry o tom, jak se ze silnější dívky s nízkým sebevědomím stala úspěšná žena, která si věří v práci, doma, která okouzluje muže svým šarmem. V té hře by přitom byla spousta dramatických momentů. Ale i život je někdy divadlo – a tam to většinou dobře dopadne. Jako v případě Radky Vackové.
Jan Štifter
13. Červenec 2015 - 14:50

To silnější, možná i trochu hezké děvče se narodilo před čtyřiceti lety do rodiny z Hluboké nad Vltavou. Do rodiny, kde se pořád jedlo. Tatínek sice pracoval jako zedník, ale kulisy dětství Radky Vackové tvořily hlavně klobásy a jitrnice, které tak rád a dobře vyráběl. Maminka zase pracovala u rybářů. Spousta jídla, které se muselo sníst. A Radka Vacková byla šikovná: jedla ráda.

„Až jednou, bylo mi asi šestnáct, jsem si přečetla knížku od Elisabeth Taylor. Vyprávěla o své celoživotní cestě za vysněnou postavou. Pochopila jsem, že nejde o to, jak vypadáte a jak vás vnímá okolí, ale jak se sami cítíte. Začala jsem o tom víc přemýšlet, cvičit, rozhodla jsem se, že se sebou něco udělám,“ vzpomíná dnes štíhlá dáma ve slunečních brýlích. V práci právě nechala štos papírů k hypotékám. To je teď její svět. Hypoteční specialista ve firmě Gepard Finance, a. s.  Spojila své jméno s  realitní kanceláří RE/MAX Dynamic a pomáhá klientům k novým domům a bytům.   

Ve škole ji bavila čeština. Literatura, slohy. A hlavně básně. Na sport nikdy nebyla – když chtěla hrát volejbal, trenér jí řekl, ať se radši dá na divadlo. Protože nehrála, ale bavila spoluhráče. Stejně jako ve škole. Líbila se jí pozornost lidí, ráda vyprávěla příběhy a předváděla scénky. Že právě stála na hřišti a okolo létal míč, ji tolik nezajímalo, hlavně že se kamarádi smáli jejím historkám. Ve čtrnácti letech se stala recitátorkou na svatbách na Hluboké a začala sama přemýšlet o tom, jaké to jednou bude… až bude někdo recitovat jí.

Propadla divadlu, stála u znovuobnovení hlubockého spolku Křížžáci. Později přešla do divadla Zdeňka Pikla. Hrála manželky, milenky, jednou se objevila v roli služky. Zapeklitá komedie aneb Kdo si brousí nad Paďousy, Charleyova teta, Vraždy a něžnosti, S tvojí dcerou ne. Nedávno vezla na pohotovost svou dceru a lékařka jí říká: „Já vás znám, S tvojí dcerou ne!“ Začala se smát a odpověděla: „Dnes prosím s mojí dcerou ano.“

STRACH Z DEŠTĚ

Dcera se jí narodila poměrně brzy, Radce Vackové bylo devatenáct let. Byla plná ideálů. O lásce, manželství, o tom, jak všechno bude skvělé. Navíc bylo krátce po revoluci, všechno šlo, na všechny zdánlivě čekala skvělá budoucnost. Přes dceru Dominiku začala Radka Vacková zjišťovat, že tak ideální ale všechno není. Ani nemůže být. Něco to vždycky musí vyvážit.

Autismus. Aspergerův syndrom. Dívka uzavřená sama do sebe, s problémem navazovat nové kontakty. Strach z lidí. Nenávidí konflikty. Taky déšť a nepořádek. Potřebuje pocit bezpečí a od lidí kolem sebe trpělivost a empatii. Přitom si uvědomuje, že je jiná. Ví, že se o sebe sama nikdy nepostará. Chce být jen s lidmi, kteří ji berou takovou, jaká je a mají ji rádi. „Když jsme se dozvěděla diagnózu, paradoxně se mi ulevilo. Pochopila jsem, co se stalo, nastudovala si k tomu hodně literatury. Jsem ráda, že ji mám. Kdybych Dominiku neměla, byla bych úplně jiný člověk,“ myslí si Radka Vacková.

Po Dominice přibyl Denis. A s ním se objevil strach, aby byl zdravý. Dnes je v sedmé třídě, normální kluk, který hraje hokej, jeho otec se v něm vidí. Po Radce podědil chuť bavit ostatní.

GEPARD

Na dveřích kanceláře Radky Vackové je roztomilý gepard. Má trochu rošťácké oči a ležérně položené tlapy, jednu přes druhou. Je ve znaku společnosti Gepard Finance, pro kterou Radka Vacková pracuje. Bratr Adolf byl u zrodu společnosti a díky němu dostala šanci.  Na zdi visí řada certifikátů a ocenění. Vždyť jen v květnu přichystala dvanáct hypoték. Lidem už „půjčila“ stovky milionů korun, pomohla jim, aby si pořídili vysněné domy, byty, chalupy. Klienti ji znají z billboardů po Budějovicích, a když vezmou za kliku, dojde jim, že už ji viděli. Holka z plakátu.

Málokoho by dnes napadlo, že jejich hypoteční poradkyně původně plánovala kariéru zootechničky a naučila se kvůli tomu i řídit traktor. Po škole chvíli pracovala v buticích jako prodavačka, tam se naučila komunikovat s lidmi. Získala kontakty. Vyzkoušela si i práci v bance. Letos slaví deset let pod hlavičkou firmy Gepard. Deset let podnikání v oboru, ve kterém je těžké obstát.     

V Gepard Finance začínala jako asistentka.  Vyřizovala za klienty jejich hypotéky, snažila se nezklamat jejich důvěru, být pořád na telefonu. Pro ženu, která předtím strávila čtyři roky na rodičovské dovolené, to byl těžký rozjezd. „Muž se staral o děti, vařil a pomáhal. Viděl, že je to práce, která mě baví, ale oba jsme pochopili, že je náročná na čas. Hodně mě tehdy podržel,“ říká Radka Vacková.

Byla to investice do budoucna. Stejně jako hypotéka. Takže vlastně dvojnásobná sázka na příjemnější život. Po roce se pustila do podnikání na své vlastní triko. Rozjelo se to. Protože rozumí nejen své práci, ale i klientům. Nebojí se tlačit na banku, aby získala individuální výhody pro klienta. Odhad zdarma, snížení sankcí za předčasné splacení nebo zajímavější úrok.  

Když večer zavře zelené desky a vidí rošťácké oči malého geparda, těší se domů. Na Dominiku, pro kterou je maminka vším. Na Denise, který se jí čím dál víc podobá. Na své přátele, bez nichž by nezvládala situace, které jí život přináší. Na cvičení, které se stalo součástí jejího života, a taky na ochotnické hry, kde trénuje nové role. Život ji baví. I proto, že je jako divadlo. S happy endem.