Reality: Cenu dělá lokalita i příběh

Povídáme si na začátku března, na počátku ukrajinského konfliktu. Slyšel jsem, že Češi začínají shánět bunkry.

Romana: Taky jsem o tom četla i slyšela rozhovor s majitelem firmy na stavbu bunkrů. My takový požadavek nezaznamenaly. Ani žádný bunkr nemáme v nabídce. Konflikt na Ukrajině má a bude mít velký dopad na celý svět. My teď můžeme pomoci alespoň tím, že zprostředkováváme ubytování pro uprchlíky z Ukrajiny bez provize. Lidem se snažíme obydlí levně vybavit. Celá tahle situace je velmi těžká, pro nás nová a je jistě mnoho názorů na celou věc. Na nás ale nikdo nestřílí, naše děti jsou zatím v bezpečí.

Pokud se zeptám na to, kam půjdou ceny realit, budeme mluvit o věštění z křišťálové koule?

Romana: Nemůžeme říct, co bude – ale historicky je potvrzená pravda, že nejlepší čas na koupi nemovitosti je právě teď. To platí vždycky. Ten, kdo koupil před pěti lety, vydělal. Kdo koupil před rokem, vydělal také. Reality jsou rok od roku dražší. Ceny někdy stoupají rychle a jindy pomaleji, ale opačným směrem se ještě nevydaly.

Co se s trhem stalo? Domy, které stály před pár lety pět, teď stojí deset milionů.

Dana: Je to věcí poptávky a nabídky. Musíme se ale smířit s tím, že mladí lidé, kteří nebudou mít peníze od rodičů, na vlastní bydlení už třeba vůbec nedosáhnou.

Romana: Ano, poptávka byla mnohonásobně vyšší než nabídka. Zároveň se lidé báli, co bude s penězi, a rozhodli se investovat především do nemovitostí. Zvedly se úrokové sazby, které stále rostou.

Eva: Bohužel teď nově platí, že musíte mít dvacet procent vlastních zdrojů, abyste dosáhli na hypotéku. A to je ta situace, kdy mladí lidé bez podpory rodičů prostě byt nekoupí, nebo budou shánět peníze z jiných, už méně výhodných úvěrů.

Ožijí tak vzdálenější lokality, které se zatím prodávaly hůř?

Romana: Nemyslím si, že se prodávaly hůře. Spíše byly dostupnější pro určitou skupinu lidí, cena nemovitosti byla výrazně nižší. Dnes máme cenu pohonných hmot na maximu, úrokové sazby, ceny energií a pro život nezbytné věci také rapidně stoupají. Klient opravdu zvažuje hlavně lokalitu a dostupnost do města.

Eva: Jsou místa, kde se ceny pořád celkem drží při zemi nebo kde se investice rychle vrací. V posledních letech vyrostly třeba Loučovice – byty se tam dobře pronajímají. Přitom Loučovice nemusí být na první pohled úplně atraktivní, ale už tam funguje blízkost Lipna a také skutečnost, že na Lipně staví řada firem, které potřebují někde ubytovat své zaměstnance. Tak se tam byty pronajímají pomalu lépe než v Budějovicích.

Tahle velká realitní jízda začala s covidem.

Dana: A to se přitom v prvních měsících epidemie nic nedělo. Trh se na půl roku úplně zastavil. A pak se to rozběhlo, lidé začali mít strach, co bude s penězi, co s nimi udělá inflace a jaká bude úroková sazba. Takže boom cen jsme si z velké části vytvořili sami. Navíc jsme konzervativní – nemovitosti jsou pro nás stále jistota.

Romana: Jsme tak vychovaní, mladší generace už třeba půjde jinou cestou, ale pro nás je pořád nemovitost jistota a pojistka na celý život.

Tým vaší kanceláře tvoříte vy, tři ženy. Jste kamarádky?

Eva: Ano a jsem za to moc ráda. Z pracovního vztahu se za ta léta stal vztah hluboký a kamarádský. Trávíme spolu i volný čas, jezdíme na dovolené, víkendy. Kdykoliv to jde, něco spolu podnikáme – právě jsme se vrátily z hor, kde jsme společně lyžovaly. Jindy vyrážíme na paddleboard, jezdily jsme dračí lodě, rády trávíme čas spolu.

Dana: Když chodíte do práce a na kolegyně se těšíte, tak je to skoro to nejcennější, co v pracovním životě můžete najít.

Jak to celé začalo?

Romana: U začátku realitní kanceláře SORENT-CB v Českých Budějovicích jsem stála já, kolegyně se přidaly malinko později. Toužila jsem po změně. Pracovala jsem jako manažerka hotelu a bylo to hodně náročné, potřebovala jsem pauzu, a tak jsem vzala místo pomocné kuchařky, myla nádobí, studovala a dopřála mozku pracovní odpočinek. Tahle pauza trvala asi rok. Mezitím mi manželka mého kamaráda nabídla, abych vybudovala pobočku realitní kanceláře, to jsem chvíli rozmýšlela a pak do toho šla. Nakonec se naše kancelář osamostatnila. Ale začátky byly samozřejmě krušné. Stavěla jsem podnik na koleni. Pracovala jsem z domu, pořídila si auto, základní technické vybavení, věnovala práci čtrnáct patnáct hodin denně. Měla jsem štěstí, že moji kamarádi pracovali jako ředitelé ve velkých firmách, pomáhali mi tím, že jsem přes ně dostávala poptávky zahraničních klientů na pronájmy. Současně jsem přibrala ještě prodeje lesů, těm se věnuji dodneška a baví mě to, protože v téhle oblasti se pohybují moc fajn lidi a vládne férovost – tam stačí podání ruky a platí to. Dnes děláme prodej, pronájem, výkup nemovitostí. Pomůžeme i s oddlužením, insolvencí.

Co vlastně znamená Sorent?

Romana: So rent – anglicky k pronájmu.

Co jste za ta léta zažily?

Eva: Prakticky všechno, co si dovedete představit. Tahle práce je neskutečně pestrá. Neustále něco hledáte, ověřujete, trávíte čas v kanceláři i terénu. Potřebujete vědomosti z práva, ekonomiky, ze stavební oblasti, samozřejmě musíte mít vhled do psychologie, protože každý klient je jiný a taky přichází do jednání v konkrétním rozpoložení. Nákup nemovitosti je často životní investice a my musíme vytvořit most, po kterém lidé přejdou spokojení.

Dana: Ušly jsme ohromný kus práce. A to jsme začínaly na „studených“ telefonátech – když začnete dělat reality a nemáte klienty, musíte obvolávat inzeráty a přesvědčovat majitele, aby se nechali od vás provést obchodem. Kupovala jsem deníky a tam hledala v inzerátech nabídky, abych věděla, komu zavolat. Dneska už ale klienti volají nám, pracujeme už výhradně na doporučení. Velice si vážíme našich klientů a máme obrovskou radost, když z naší kanceláře odcházejí s úsměvem a klíčem k nové vysněné nemovitosti.

Romana:. Lidé si předávají dobrou zkušenost, věří nám. Setkají se s námi při prvním obchodu a pak se vracejí a doporučují svým známým, kolegům, a to je nejvíc.

Jak vypadá škola dobrého makléře? Je to škola života?

Romana: Školíme se několikrát do roka. Ale v případě realit je stejně nejzásadnější praxe.

Dana: Nejsme velká realitka, přesto se nebojíme velkých věcí. Spolupracujeme s firmou THB Invest, což je jeden z nejvýznamnějších developerů na jihu Čech. Pánové Stanislav Hafner a Martin Benda svoji práci dělají na jedničku. THB Invest je pro nás spolehlivý partner – co pan Hafner při jednání řekne, to platí. Exkluzivně jsme v posledních dvou letech prodávaly rodinné domy na klíč, které THB Invest staví v Roudném u Českých Budějovic. Máme za sebou dvě etapy prodeje a třetí se spustí nejspíš koncem letošního roku. Vedle toho se rozjíždí stavba několika bytových domů.

Eva: Je to opravdu škola života. Myslím si, že mohu mluvit i za holky a upřímně říct, že máme za ty roky praxe stálé klienty a také klienty, se kterými spolupracujeme při dražbách a výkupech nemovitostí. Spolupracujeme také s notáři a děláme odborné posouzení v případě pozůstalosti a příběhy těch lidí jsou pro nás také velkou školou, ale to by bylo na jinou kapitolu.

Jak se prodává cizina?

Eva: Minulý týden jsme se rozhodly, že budeme prodávat nemovitosti v Chorvatsku. Máme exkluzivní spolupráci s tamní realitní kanceláří. Pro Čechy je to určitě výhodné – ceny nemovitostí tam jsou v porovnání s Českem na jedné třetině, maximálně na polovině. Lidé se snaží své úspory investovat do nemovitostí, do pozemků, a tak nakupují nejen u nás, ale i v cizině. V Chorvatsku budeme mít k prodeji byty od dvou milionů korun, a to ve skvělých lokalitách na ostrově Krk. Všechno v docházkové vzdálenosti od moře.

Co bližší lokality?

Romana: Čechy přitahují třeba rakouské Alpy, obecně oblasti, kde se dají domy a byty pronajímat. Na jihu Čech táhne klienty Lipensko, ale také třeba Třeboňsko nebo Novohradsko,  tam je toho k mání obecně málo – Novohradsko je kouzelné místo s neporušenou přírodou. Teď tam připravuji prodej krásné chaloupky a už teď se na to moc těším. Je tam prostě krásně.

Co jste se při prodeji nemovitostí dozvěděli o Jihočeších? Máme nějakou specifickou povahu?

Romana: Jihočeši jsou fajn a srdeční, narodila jsem se tady a miluju to tady. Prodávala jsem nemovitosti po celé republice – v Krušných horách, Libereckém kraji, v Krkonoších, Praze, Karlových Varech… Tohle je pro mě vždycky velká výzva. Prodat něco v lokalitě, kde bydlíte, když se o trh zajímáte, není až tak složité, ale když dostanete nabídku v jiném koutě naší krásné země, člověk dokáže sám sobě, co v něm je. Jedu tam, zůstanu na místě třeba dva dny, místo chci navnímat, poznat, ono je to důležité i při nastavení ceny.

Mluvíte o tom, že dům někdy navnímáváte dva dny. Jaký prostor pro navnímání dostávají klienti?

Dana: Řada lidí se do svého nového bydlení zamiluje na první pohled. Ale někdy vznikají i celkem kuriózní situace. Vzpomínám si na dva klienty, kteří si přišli prohlédnout byt. Doprovázela jsem je já společně s majitelem nemovitosti. Pánové, kteří byt kupovali, si ho chtěli navnímat sami a po svém. Poprosili nás, jestli bychom z bytu mohli odejít, aby tam jen spolu mohli nasát atmosféru bytu. Tak jsme s majitelem hodinu a půl stáli před domem a čekali a čekali. Hlavou se nám honily myšlenky, jak asi byt „navnímávají“ a jakým způsobem zjišťují, jak se jim tam bude žít.

Koupili to?

Dana: Druhý den volali, že děkují, ale že to nebylo ono.

Romana: Tohle není běžný požadavek. Ale prodávala jsem třeba chalupu na Orlíku a tam si ji budoucí majitelé půjčili na víkend. Chtěli ji vyzkoušet, protože chalupu nikdy neměli. Ten víkend by zaplatili, kdyby nemovitost nekoupili.

Eva: Já musím jen dodat, že se nám staly i situace, kdy jsme zapomněly klíče od nemovitosti, právě třeba od prodeje zmíněného Romči domu v Děčíně u nás v kanceláři. Tím, že já sama pocházím ze severu Čech, chtěla jsem Romče ukázat okolí Děčína a mé rodné bydliště a velmi ráda jsem jela na prohlídku s ní. Měly jsme tam domluvené tři prohlídky a vše jsme bravurně zvládly a do domu jsme se dostaly s klienty sklepním oknem. Myslím si, že tyhle situace jsou pro nás i pro klienty nezapomenutelné. Nakonec tedy měli na navnímání jak čas, tak i netradiční prohlídku.

Pro jaké lahůdky, tím myslím skutečně neobyčejné nemovitosti, jste hledali nové majitele?

Romana: Lahůdek bylo za dobu, co to děláme, jistě několik. Když vzpomenu na pár posledních… Domy na prodej – projekt Zlaté Roudné, krásný byt Za Perlou v 10. patře, multifunkční budovy na sídlištích Šumava a Vltava (budou zde stát nové bytové domy), bytový taneční dům LUCERNA a mnoho dalších. Lahůdkou je pro mne vždycky prodej lesa.

Eva: Moc nás bavil prodej bývalé tančírny Lucerna v Budějovicích s přilehlým bytovým domem. Odkrývaly jsme jeho příběh, nacházely staré fotky, tohle je pro nás vždycky zážitek.

Pomáhá prodejům příběh?

Eva: Samozřejmě, lidé chtějí znát historii domu. Také je snazší, když dobře znáte lokalitu – dokážete ten příběh zasadit do kontextu. Historie je jedna z věcí, která může zvedat cenu. Jsou lokality, kde dějiny nabízejí skutečně zajímavé osudy. Lipensko, Šumava, to všechno jsou inspirativní místa, o kterých se dá krásně vyprávět.

Je skrytou vadou nešťastný příběh?

Romana: Prodáváme dům, kde byla zavražděna dcera majitelky. A musíme to říct. Z devadesáti procent pak lidé nepřijdou ani na prohlídku, tak velkou překážkou to může být. Nikdy bych dům neprodala, aniž bych to zájemcům pověděla. Tragická událost má samozřejmě negativní vliv i na cenu. Skryté vady jsou něco, kvůli čemu bych se nikdy nepouštěla do prodeje na vlastní pěst. Jsou klienti, kteří vyžadují slevu, a když ji nedostanou, tak se o ni budou snažit v následujícím období. A tohle musí být ošetřené – makléř musí získat co nejvíce informací od majitele i úřadů. Nicméně nejpodstatnější je dobré nastavení ceny. Dostala jsem se třeba ke klientovi, který říkal, že má kupce na chalupu za dva miliony. Když jsem se s ním setkala, viděla jsem, že nemovitost má hodnotu nějakých pět a půl milionu. On tomu nevěřil, a já mu klienta obratem sehnala.

Mluvili jsme o tom, že jste kamarádky. Vznikají při prodejích nebo pronájmech nová přátelství s klienty?

Romana: Velké přátelství je samozřejmě vždycky výjimečné, vzniká pomalu a trvale. Ano, mohu upřímně říci, že dnes mezi klienty máme pevné přátelské vztahy. Při naší práci poznáte spoustu lidí a jejich příběhy.  

Dana: S řadou klientů se pak potkáváme, povídáme si o tom, jak se jim bydlí – to, že dobře vybrali, je pro nás odměna. Kvalitní bydlení vnímají lidé jako součást svého šťastného života.

Eva: Pro nikoho z nás nejsou prioritní peníze. Do prodeje jdu proto, že mě práce baví, že odvedu dobrou práci, budu mít pocit, že jsem všechno udělala správně a najdu klientům bydlení, které je přesně pro ně.

To je i důvod, proč jsme se společně rozhodli, že příjem z prodeje tohoto vydání věnuje časopis Barbar Červenému kříži. Peníze, které utržíme na stáncích, poputují na dobrou věc.

Romana: Červený kříž podporujeme dlouhodobě. Jindy zase pomáháme přes konkrétní sbírky. Moje kamarádka, přítelkyně jogínka Verunka Pospíšilová staví školy v Kambodži. V jedné tamní škole jsem byla, viděla bídu, s jakou se ty lokality potýkají, a přesvědčila se, že tohle má smysl. Žijí tam velmi srdeční lidé, jsou vděční za jakoukoliv pomoc – i malá pomoc tam má ohromný dosah.

Motta:

Romana Kolářová

„Vrhnout se do práce, která vás baví, je jedním z největších potěšení života!“ (Richard Branson)

Eva Kubátová

„Jen ta práce je plodná, která je radostná. Jen ta práce je radostná, která je dobrovolná.“ (Tomáš Garrigue Masaryk)

Dana Kolářová

„Jediný způsob, jak odvádět skvělou práci, je milovat to, co děláte.“ (Steve Jobs)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR!

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz