Temelínský reaktor už řídí 15 let

Na Temelíně pracujete dvacet let. To výročí už máte za sebou, nebo vás ještě čeká?

Nastoupil jsem na elektrárnu Temelín 1. září 1995, před pár týdny jsme s kolegy lehce slavili.

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka na Temelín?

V paměti mi zůstal hlavně rok 1993, kdy na ČVUT v Praze přednášel tehdejší směnový inženýr a hovořil o budoucnosti jaderné energetiky. Od té doby jsem začal intenzivněji vnímat, že se na jihu Čech staví elektrárna.

Pět let po vašem nástupu přišel ostrý start. Jaká byla tehdy vaše role?

To je mé druhé letošní jaderné výročí. Jedenáctého října 2000 v šest hodin a 19 minut se Temelín rozjel. Tehdy jsem byl operátorem reaktoru a virtuálně pro média a veřejnost jsem spouštěl blok na simulátoru. O spouštění byl tehdy velký zájem a nebylo možné média vzít na skutečný velín. Nicméně chtěli jsme vše ukázat veřejnosti a toto byla jediná možnost. Šlo o úplně stejné prostředí a stejné operace. V dalších směnách jsem se podílel na reálném spouštění bloku, které probíhalo několik měsíců a bylo spojené s řadou zkoušek a testů.

V čem se lišila elektrárna při vašem nástupu v roce 1995 od té roku 2015?

Hlavně tím, že jsme všichni starší. Tehdy se finišovalo s dostavbou a musím říct, že to byla opravdu hektická doba. Na druhou stranu jsem opravdu rád, že jsem u toho mohl být jako operátor reaktoru. Byla to obrovská zkušenost spojená s velkou zodpovědností. Ta ale s provozem jaderné elektrárny bude spojena pořád. Dnes elektrárna vyrábí přibližně 2160 megawatt za hodinu a elektřinou zásobuje pětinu České republiky.

Jak bude vypadat Temelín za dalších dvacet let?

Přál bych si, aby tady stálo více jaderných bloků, se kterými Státní energetická koncepce počítá právě v Temelíně a Dukovanech kolem roku 2035.

Ještě v devadesátých letech hodně Jihočechů kritizovalo Temelín z důvodu, že kazí výhledy. Dnes se už objevují chalupáři, kteří chtějí z okna vidět elektrárnu. Co se za tu dobu změnilo? Proč už Temelín není obluda?

Podle mě za tím stojí více než patnáct let tvrdé práce řady lidí. Nejdůležitější pro navázání a rozvoj důvěry byl bezproblémový provoz, který ukázal, že se není čeho bát. A pak bylo potřeba se o věcech bavit. Měl jsem možnost zúčastnit se řady diskusí, a to třeba i v Rakousku. Některé byly opravdu velmi bouřlivé. To ale k podobným projektům prostě patří. Díky tomu všemu si postupem času obce a místní lidé na elektrárnu zvykli. Ta je už několik let jejich partnerem, který pomáhá s jejich rozvojem. A právě díky rostoucímu rozvoji vybavenosti jednotlivých obcí rostly i ceny pozemků, i když zejména odpůrci elektrárny předpovídali pravý opak.

Jak je to možné?

Temelín je obrovský zaměstnavatel. A lidé tu chtějí žít a pracovat. Obce jsou skvěle vybavené, mají čističky odpadních vod, vybudovanou kanalizaci, nová hřiště, v obci Temelín se neplatí za svoz komunálního odpadu, život je tu prostě atraktivní. A to se pak odráží na cenách pozemků. Že lidé Temelín berou, se ale ukazuje i jinak – Jihočeši sem jezdí uzavírat sňatky. V parku u našeho Infocentra se už konalo skoro osmdesát svateb. A v polovině září tu byla dokonce první mezinárodní svatba.

Jste vedoucím druhého bloku Jaderné elektrárny Temelín. Vím, že paradoxně nejvíc práce máte při odstávkách, tedy v období, kdy blok nepracuje.

Při odstávce vyměňujeme čtvrtinu paliva. Každý stroj potřebuje údržbu. Proto je to pro nás vždy jedno z nejnáročnějších období. Dá se to přirovnat k Formuli 1 – inženýři musí připravit vůz tak, aby byl bezpečný, měl optimální výkon a fungoval bez problémů. My chystáme naši „Formuli“ dva měsíce, aby pak dalších deset měsíců mohla bezpečně a spolehlivě jezdit.

Na vašich přednáškách mimo jiné zaznělo, že jaderných elektráren bude přibývat. Jaký je podle vás ideální počet pro Českou republiku? A je nějaké vhodné místo ještě na jihu Čech?

Nejvhodnější místo je samozřejmě pořád Temelín, který byl původně plánovaný pro čtyři bloky. Čili stále je tady prostor. Věřím, že v budoucnu oba bloky přibydou. V Dukovanech jsou aktuálně čtyři. Ty by kolem roku 2035 měly postupně končit a nahradí je bloky nové. Pro Českou republiku je dobré mít dvě až tři velké elektrárny, tedy Temelín, Dukovany a ještě jeden zdroj, které budou udržovat stabilitu sítě, a několik menších zdrojů. Fandím i obnovitelným zdrojům, ale jejich možnosti jsou omezené. A líbí se mi i myšlenka malých jaderných regionálních elektráren, které budou zásobovat kraje nejen elektřinou, ale i teplem. I když to je zatím hudba hodně vzdálené budoucnosti.

Občas se objevují ankety, kde se ptají lidí, jestli je Temelín bezpečný. Má člověk vůbec nějakou šanci si tuhle skutečnost ověřit?

O Temelínu se pořád píše hodně, ale nejlepší je přijet se podívat do našeho Infocentra. Osobní zkušenost je vždy nejcennější a platí to obecně pro cokoli.  Při diskusích o bezpečnosti se můžeme hodiny bavit o řadě bezpečnostních zařízení a mnoha způsobech jištění.  Odpovím vám ale netechnicky. Se svojí rodinou bydlím sedm kilometrů od elektrárny. Člověk nemá nic cennějšího než své blízké. Kdybych si nebyl jistý bezpečností Temelína, nikdy bych tady nebydlel.

Ročně absolvujete průměrně 80 besed, někdy jich je přes 110. V jednom rozhovoru jsem četl, že se denně dvě až tři hodiny učíte, vzděláváte… zbývá vám čas na samotnou práci?

Přednáším ve svém volnu, tak trochu na úkor času, který bych měl trávit s rodinou. A k tomu učení? To neustálé sebevzdělávání je součástí mojí práce. Procházíte si předpisy, obnovujete znalosti a dovednosti. Člověk velmi rychle zapomíná. Víte, jak vypadá třeba naše noční směna?

Jak?

Pravidelně se tam vzájemně přezkušujeme, vybereme si nějaké téma a zkoušíme se z něj. Zkouším své operátory a oni zkoušejí mě. Musíme se neustále udržovat v kondici. Samozřejmě nesmí to být na úkor provozu a bezpečnosti bloku, což je pro nás nejvyšší priorita.

Přednášek máte za sebou tisíc. Zvládnete i druhou tisícovku?

Teď se mi narodil třetí syn. Dva jsem kvůli práci trochu zanedbával, třetího si chci víc užít. Takže tolik volného času už mít nebudu…

Václav Havlíček (42 let)

Vystudoval ČVUT Praha. V letech 1995–1998 byl operátorem reaktoru čtvrtého bloku elektrárny v Dukovanech.  Do Temelína přestoupil v roce 1999. Postupně prošel všemi pozicemi na blokové dozorně. Aktuálně je vedoucím reaktorového bloku. Žije v Týně nad Vltavou, je ženatý, má tři syny.

... ČLÁNEK ČTĚTE I V LISTOPADOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR! V PRODEJI ZA 49 KČ!

Předplatné časopisu je možné pořídit ZDE